O nás a naší práci

O mě

Na začátek se představím, někdo mě považuje za psa, já se někdy považuji spíše za kočku a nebo za křížence psa s kočkou 🙂 Jmenuji se Denisa Zárybnická.

Od Malička jsem se starala o opuštěné kočky, ale nikdy jsem neuvažovala, že se stanu psem. Tedy vychovatelem psů a součástí smeček. Donutily mě k tomu okolnosti ve chvíli, kdy jsem nedokázala zavřít oči nad utracením desítek krásných psů, k čemu nakonec díky mému angažmá nedošlo.  Nezajímala jsem se o moderní pejskařinu, jak to já nazývám, ani o psí sporty nebo výcviky. Netoužila jsem se stát chovatelem psů, ani majitelem větší smečky. Žádné knížky o psech jsem nikdy nepřečetla. Všechny moje články, texty, řeči vycházejí zásadně z mojí praxe a pozorování psů. Nikoho nekopíruji, nepoužívám metody jiných lidí a nesnažím se nikomu přizpůsobovat. Moje převýchova psů není žádná honba za kariérou, jsou to zkušenosti, které se cítím povinná předat ostatním lidem, neboť jsou podle mého názoru velmi důležité pro pohodový plnohodnotný život psů, kterých je okolo nás neskutečné množství.

Sympatizuji se psím psychologem Cézarem Milanem, kterého můžete najít na yotube, na uložto pod názvem Znalec psí duše. Působí v USA a jeho práce se psy je srovnatelná s mou. Jeho snímky jsem našla asi před dvěma lety a měla jsem radost, že konečně někdo pracuje podobně. Viděla jsem mnoho videí psích vychovatelů, mnoho jsem jich viděla osobně a na základě toho jsem si udělala na Cézara jen kladný názor. I přes všechny pomluvy většinou ze závisti mohu doporučit, pokud pochopíte Cézarovo učení, nebudete mít se psem problém. Já Vám tyto věci pak ukážu v praxi.

Chtěla jsem být veterinářkou, tak jsem vystudovala střední veterinární školu v Českých Budějovicích.

Přišel den, kdy se mi celý život naprosto změnil, aniž bych to čekala. Stalo se za krátký čas mnoho událostí (o tom zas jinde) , díky kterým dnes žiji na samotě v objektu velkého statku se smečkami dvou stovek psů.

Všechno se učím od nich. Rozhodla jsem se chovat psy co nejvíce podle jejich přirozenosti. Když jsem poznala jejich úžasnou povahu, měla jsem možnost nahlédnout do jejich duše a seznámit se s jejich životem v naprosto přítomném okamžiku, začala jsem si přát, aby moje smečky mohly mít skutečně ten svůj život, na který já budu pouze dohlížet a střežit je v každou vteřinu jejich života. A zároveň jim v budoucnu budu moci poskytnout mnohem větší teritorium, které je pro ně tolik důležité.

Stálo mě to spoustu práce, spoustu času, spoustu psychického vypětí, pádů až na dno, probdělých nocí po celé měsíce, často jsem se nemohla zvednout z únavy, vydržet venku mrazy a deště, přeorganizovat celý svůj dosavadní život, na který jsem byla zvyklá, vzdát se tepla, válení se v posteli a veškerého komfortu, který jsem znala z města. Celé mi to připadalo jako ten nejtvrdší vojenský výcvik, pracovní tábor, soutěž o přežití. Vydala jsem ze sebe co jsem mohla, vyválela jsem se (obrazně řečeno) v tom největším bahně a pak teprve nastaly chvíle, kdy ke mě začalo proudit světlo a já jsem pochopila, že žiji, že jsem neumřela, všechno jsem vydržela a posunula jsem se na jedno důležité místo VŮDCE SMEČKY. Všechno to píši o sobě s takovým tónem, že běhá mráz po zádech, že? To proto, že vzpomínám v hloubkách myšlenek minulosti a hledám emoce, které by vyjádřili celý ten proces „neustálého štěkání“, kdy se člověk stane psem a začne také „štěkat“ 🙂 Pak už je docela vyhráno 🙂

Jaká je tady moje úloha vůdce smečky?

“ Moudrý vůdce se snaží vyučovat a vytvářet další vůdce, nikoli poddané a obdivovatele“

Mojí práci je tedy předávat svoje zkušenosti ostatním lidem a učit je zákonům smečky tak, aby dokázali svoje psy chránit, učit, vést je, seznamovat je s novými věcmi a vytvořit jim bezpečné zázemí, ve kterém se budou cítit jako pes.

Mojí práci se psy je všechny moje psy a smečky hlídat, nastavovat jim hranice a u každého psa si získávat respekt a důvěru, abych mohla napravit jeho psychické problémy, které vznikly mnohdy z předchozího života v temnotě a nejistotě, neboť nikdy nepoznal pravé bezpečí smečky. Zjistila jsem, jednu úžasnou věc, kterou si matka příroda nikdy nenechá vzít a víte jakou?

Pro každého psa je přirozené žít ve smečce, každý pes se stane součástí smečky a přijme v ní svou roli bez ohledu na to, jestli vyrůstal jako štěně pouze s lidmi, nebo žil divoce mezi psy někde na dvorku plném jiných psů bez kontaktu lidí. Protože je to informace zapsaná v jejich genetickém kódu, který na štěstí nejde nijak vymazat.

Pak stačí, aby člověk tuto informaci hlavně uviděl, rozluštil a přeložil tak, aby jí mohl jako člověk aplikovat ve výchově i v převýchově psa. Když pozoruji smečky, vidím, že psi mezi sebou komunikují (jako všichni tvorové) a že jejich komunikaci i s lidským tělem dokáži určitým způsobem napodobit a když to vše dělám správně, tak mi psi rozumí a já jim. Pak se mě nebojí, ale respektují a nebojím se pak ani já jich, protože vím, jaká bude reakce psa.

Práce a pozorování smeček je něco úžasného. Pravidla jsou vždy stejná, již jsem si je osvojila a pak o to více pláču nad psy, kteří se ke mě dostávají z civilizace „tam venku“ zmatení, zničení, zkažení a nechápou mojí komunikaci ani po lidském, ani po psím,nechápou vůbec nic, jsou úplně v koncích a nejistotě, vykazují pak známky strachové agrese, deprivace, separační úzkosti a dalších hrůzných psychických poruch, které dokonce v dnešní době dostávají odborné názvy a mnoho odborníků se pak snaží tyto psy napravovat pomocí různých psychologických a výcvikových metod. Podle mého názoru stačí sestavit funkční smečku s vyrovnanými členy, osamělému problémovému psovi smečku představit, zařadit ho do ní, aby získal zpátky svou přirozenou rodinu, pozici a dojde k nápravě jeho chování, aniž bychom museli vymýšlet nejrůznější „šarlatánské pokusy s kouzelnými piškoty a zaklínacími pohyby a mučícími nástroji“.

Jenže kde má vzít běžný majitel nějakého pejska smečku a poskytnout jí svému mazlíčkovi pro připomenutí toho, co obsahují jeho geny? V Čechách u nás a u strašně málo dalších lidí, kteří mají smečku a nestačí ani náhodou pojmout obrovské množství klientů, kteří potřebují pomoct. Vzhledem k našemu charitativnímu zaměření organizace na záchranu týraných psů už není ani prostor na přijímání městských pejsků do stacionární převýchovy a zpětnému vracení k majitelům. Ubývá i nadějí na výuku majitelů, jak zacházet se svými psy, neboť čeští převychovatelé v zápalu konkurenčního boje hází jeden druhému klacky pod nohy, častují se pomluvami na internetu, majitel problémového psa je pak zmaten, že mu každý poradí to či ono, druhý to popře nebo dokonce odsoudí, majitel se pejska pak zbaví, nechá ho utratit, nebo si přečte líbivé knížky napsané tak, aby byly snesitelné pro všechny povahy lidí a snaží se svépomocí pejska převychovat.

Moje práce je proto jiná a snažím se jí dělat tak, abych nikomu neubližovala. Majitelům pejsků nabízím svůj čas, ve kterém se mohu jim a jejich pejskovi věnovat. Vyhodnotím základní problémy, které pejsek má a jejich příčiny, vyzkouším reakce pejska na dotyky na určitých bodech, neboť pracuji samozřejmě i s energií, které využívají i psi při své komunikaci a vzájemném fyzickém kontaktu. Vysvětlím majiteli základy, které by mě dodržovat pro získání respektu a důvěry u svého psa. Seznámím pejska s vyrovnanou smečkou psů, kteří psovi ukáží příkladné chování vyrovnaného psa žijícího ve smečce. Každý majitel se pak může rozhodnout, jak s touto možností naloží. Zda bude situaci se svým psem řešit a dojíždět ke mě pravidelně, nebo zůstane u první návštěvy, zapomene polovinu mého výkladu a nechá vše tak jak je (to dělá bohužel většina).

Lidé si často myslí, že dostanou pár universálních rad, které ihned a stoprocentně zafungují a pokud ne, tak jsem špatný člověk, který jim poradil hlouposti. Je třeba však pochopit, že vést psa vyžaduje praxi, která mě, jak jsem uvedla výše, stála veškerý můj život a sílu. A i přes to všechno se i já stále učím. Každý den mě psi překvapují novými věcmi a lumpárnami, každý den vidím nové změny ve smečce, o jejichž existenci jsem neměla ani ponětí. Často jde o věci, které dokonce zákony smečky popírají a já pak pátrám, co se stalo špatně (příkladem je napadení velkého psa menším, aniž by pak došlo k další rvačce i přes to, že ještě nedávno menší pes nového většího psa ve smečce chránil), ale to jsou stovky detailů, stovky situací, které si zapamatovávám, beru si příklad, důkladně psy sleduji. Bohužel jsem zatím nepotkala nikoho,kdo by byl ochoten se mnou sledovat také a společně probírat všechny tyto zajímavé situace. Setkávám se spíše s posměchem, závistí, pomluvami a výčitkami. Nejsem však člověk, který by se vzdával, něco si z toho dělal a házel optimismus do žita. ….jsem totiž vůdce smečky, a ten si z nějakého toho poštěkávání nedělá nikdy nic…. 🙂

Mým posláním je přijímat do azylu problémové psy, pokusit se jim pomoci, zařadit je do smečky, naučit je vycházet s lidmi a nechat se ovládat lidmi, změnit jejich špatné vzpomínky a vytvořit dobré zkušenosti, naučit je dobře poslouchat a najít jim nový domov. A pokud to nejde, nechat je ve smečce ať už pro jejich dožití a pohodu z důvodu nezměnitelných problémů, nebo naopak jsou pro mé smečky přínosem díky unikátním vlastnostem jako je například velmi vzácný typ psa dominátor, vzácný typ psa s pasteveckými sklony, flegmatik pro terapie hyperaktivních psů, obranář a podobně. Vždy u psa podporuji jeho přirozené vlastnosti a ty pak rozvíjím a podporuji.

A na závěr jak jsem se již zmínila výše, odborníků na psí chování v Čechách je strašně málo oproti počtu problémových psů. Proto nejsem schopná pomoci všem psům, nemohu si vzít všechny vaše agresivní mazlíčky, nemohu pomoci každému majiteli a nemohu mít vždy čas na Vás na všechny. Je Vás tolik, kteří se na mne obracíte, ak ráda bych Vám pomohla! Ale jsem jenom jedna. Proto bych si moc přála, abyste vyslechly moje zkušenosti, zapojili se do mé práce, měli zájem o výuku smečkového chování a naučili se sami převychovávat psy, vést a vytvářet smečky a tyto zkušenosti předávat dál lidem ve Vašem okolí. Nechci z Vás dělat nezkušené „blbce“ a ze sebe hvězdu světa s veškerou moudrostí, ale chci, abyste Vy byly ty hvězdy, které mi pomohou zářit tak daleko, aby se co nejvíce problémovým pejskům dostalo pomoci. A pokud máte někdo další zkušenosti a poznatky s pejsky  a smečkami, dokážete mi odpovědět na některé neprozkoumané otázky a vysvětlit mi věci, které dodnes u svých psů nechápu, tak sem s těmi informacemi! Stojím o další vzdělávání a zkoumání psí řeči.

Máte doma psa? Zkuste se také stát psem, jenom tak se stanete jeho nejlepším přítelem, se kterým si můžete „štěkat“ 🙂

Denisa Zárybnická

Smečka akit má dnes již osm členů. Všichni zachránění před utracením, neboť chtěli žrát lidi, či psy. S akitami si rozumím.

Pejsek Ishiki s těžkou alergií, nemocnou štítnou žlázou a zánětem kůže + demodexem. První týden po příjmu.

Věnuji se výživě, přírodní léčbě různých zdravotních problémů a v této oblasti se stále a moc ráda učím novému. Mám úspěchy při hojení ran, léčbě kožních problémů, nastavování diet. Všechny psy krmím Barf stravou – syrovým masem. Pracuji s energiemi a také spolupracuji s mnoha úžasnými lidmi, kteří se zabývají alternativním přístupem, duchovnem, energetickým léčením a skutečně to funguje.

 Ishiky po týdnech léčby 🙂

 Záchrana týraných psů, vysvobození a šup s nimi ke mě domů 🙂

  Venčení pejsků ve smečce. Na povel volno si můžou letět kam chtějí 🙂 ale když se řekne „ne“ tak jdeme slušně a spořádaně.

 Kamarádka i se sportovními psy. Naši dobrmani – adoptovaní, jak jinak. Smečka křížených husky tj. alaskánů sem tam nějaký kavkazák 🙂

 A Láďa Hruška, náš patron, který se také zajímá o psy.