Rozhovor o převýchově psů – postupy mojí práce

Lze převychovat opravdu každého psa i toho nejagresivnějšího či nebázlivějšího?

Každý pes je jiný, každý má jinou povahu a to je klíčové při analýze problému. Stejně tak velmi záleží na plemeni, nebo zda se jedná o křížence. Každé plemeno má nejen svoje charakteristické znaky exteriéru, ale také povahy, pro kterou jsou jednotlivá plemena šlechtěná. Dále velmi záleží na tom, jakého charakteru je problém. Zde byl způsoben týráním, rozmazlením, zda se jedná o strach, nebo naopak velké sebevědomí.  Termíny, jako je „převychovat“, mohou být zavádějící, vždy je třeba podívat se na záležitost z různých úhlů. Často je problém pouze v přístupu ke psovi, když ho majitel naprosto nesprávně vede, pak nelze mluvit o převýchově psa, ale o změny postupů ze strany majitele a nemusí se při tom vůbec jednat o psa, který by se dal označit jako problémový.

Pokud budeme hovořit o psech, kteří se k nám dostávají po týrání a ze špatných podmínek, u některých lze skutečně říci, ano, pes je problémový, protože se bojí, kouše, útočí na zvířata. S každým psem se dá pracovat. Ano, každý pes se dá vychovat, převychovat na takovou míru, aby byl bezpečný, ovšem pouze za předpokladu, že jeho vychovatel postupuje správně, má zkušenosti a není to pouze o „zkoušení“, ale musí skutečně vědět,co dělá. Často ke mně lidé přivedou psa, který vykazuje známky problémového chování, v mých rukách je během pár minut naprosto v klidu, protože umím se psem zacházet, ale jakmile ho vrátit do ruky majiteli, který ho vede špatně, pes se chová zase jako před tím. Z toho důvodu absolutně neuznávám to, aby majitelé svoje psy dávali někomu cizímu na převýchovu domů a doufali, že psovi někdo změní povahu a oni si odvedou psa „jako vyměněného“.

Dá se říct, že některý pes má již vrozené agresivní chování nebo je to dílem jeho výchovy?

Někteří psi, kteří se na různých otřesných místech množili mezi sebou, získali samozřejmě po svých rodičích i určité vady v chování. Nejčastěji jde o bázlivost. Stejně tak mohou štěňata zdědit agresivitu po rodičích, proto se v chovech psů s PP nehodnotí pouze vzhled, ale také povaha. Bázliví a agresivní jedinci se z chovu vyřazují. Nelze se však vymluvit na to, že si někdo pořídil štěně, které má takovou vadu a proto bude celý život problémové. Pokud se psovi nikdo nevěnuje, běhá na dvorku ve smečce psů, u kterých se narodil a my ho odchytneme už jako dospělého, ano, takové problémové chování je u něho pak typické.

Ovšem, pokud si někdo i štěně, po „vadných“rodičích vezme domů, má celý jeho štěněcí věk spoustu příležitostí jeho chování usměrnit, psa dobře vychovat a pokud majitel postupuje důsledně, nikdo v dospělosti na štěněti problém ani nepozná. Ano, dá to více práce, stojí to více času, více pozornosti, ale nedá se říci, že to nejde. Důležitá je řádná socializace, už od štěněcího věku je třeba učit pejska, co může a co nemůže a to po každé. Nemůžeme opravit jenom některé prohřešky a ty samé v jinou dobu ignorovat. Tím vytváříme pejskovi zmatek a vytváříme si problémového psa, stejně tak pokud přistupujeme ke zbytečným trestům, nebo naopak pejska neustále odměňujeme „za nic“. Pes je moc chytré zvíře, může se naučit spoustu věci, ale nechápe lidskou řeč, ani neumí číst myšlenky! Vše je třeba mu ukázat mechanicky . Není to dítě, aby se naučil mluvit a poslouchat. Všechny povely je třeba ukázat , jak mají vypadat a to tak, že je s pejskem uděláme my, ručně, několikrát a ve chvíli, kdy je pejsek udělá sám, odměníme ho.

Jak dlouho trvá, než psa převychováte?

To se nedá vůbec přesně definovat. Jak uvádím výše, každý pes je jiný a každý má za sebou jinou minulost. Než pes zapomene na předchozí život, je to obvykle doba do 3 měsíců. Některé problémy s dají vyřešit za pár týdnů, některé třeba za rok. Záleží na tom, jak často a jak intenzivně se s pejskem pracuje, s kolika lidmi přijde do kontaktu, s kolika zvířaty, s jakým prostředím.

Můžete prozradit, alespoň některé metody, které při převýchově využíváte?

Při převýchově psů používám přirozenost, tedy něco, co je pro psa pochopitelné, jako pro šelmu, která „v přírodě“ žije ve smečce.  Vždy používám komunikaci pomocí smečky vyrovnaných a vychovaných psů a stejně tak já používám gesta, kterými se snažím co nejpřesněji napodobit chování ostatních psů, kteří se chovají správně. Důležité je pochopit, že pes potřebuje mít oporu ve svém majiteli, potřebuje silného vůdce, který ho bude chránit, bude za něho všechno řešit sám, díky tomu pes nemusí „šéfovat“ a je připraven o náročnou a pro něj nesplnitelnou práci, když žije v pro něj„nepřirozeném světě“.

Smečka znamená, když psi žijí pohromadě ve skupině, kde mají mezi sebou hierarchické vazby a nežije s nimi člověk. (Smečka není několik psů v parku, kteří si hrají, vazby se vytváří až za několik týdnů, pokud se takto smečka vytvoří ze psů, kteří se dříve neznali.) Tam má každý pes svoje postavení a psi si řeší vše mezi sebou spolu. Pokud ale chováme psy v rodině,ve městě, venčíme je tak, že potkávají další psi, kteří s nimi nesdílí denně jeden prostor, tak se nedá hovořit o smečce, o smečkovém chování a vzhledem k tomu je třeba psy velmi důsledně vychovávat a nečekat, že si něco „vyřeší“ spolu.

Člověk je ten,který musí zastoupit roli vůdce a vůdce je ten, který ho dokáže vždy ochránit, zahnat nebezpečí, umí sehnat jídlo a hlavně umí přikázat a udržet si svojí pozici tak, že na ní nikdy nepustí psa. Pes má být vůči člověku podřízený a díky tomu ho bude milovat,bude mu věřit, bude ho následovat. Všechny problémy však vychází z nedostatečného vysvětlení těchto pojmů a nepochopení všech úkonů, které jsou nutné k docílení pohodové situace mezi pány a psy. Všechny problémy vychází z chybných trestů a chybných odměn, člověk si myslí, že se domluví se psem lidskou řečí, ale stejně jako s člověkem musíme mluvit po lidsku (a nemňoukat 🙂 ) , tak i se psem musíme mluvit po psím, nemůžeme se ke psům chovat jako k lidem, to nefunguje. Když budeme ke psům přistupovat správně, nebudeme je ani týrat, ani jim brát jejich přirozenost, naopak, nebude třeba řešit žádné problémy v jejich chování. Z toho důvodu vyučuji lidi přirozené způsoby komunikace se psy, aby si svou pozici dokázali vybudovat v podstatě hned a bez zbytečného násilí. Není třeba používat u toho výcvikové metody. Stačí se na chvíli stát psem 🙂 Kromě toho při práci se psy hodně dbám i na energii, ale to člověk musí cítit v sobě, to se naučit nedá.  Takže pokud se ke mně dostane na stálo problémový pes, pomůže ho dát do pořádku smečka psů, která se chová správně tak jak má, do které je pes zařazen a moje důsledné vedení, kterým pak ovládám všechny psy a tím pádem i celou smečku. Za několik týdnů si pes ve smečce najde svojí pozici a jeho nežádoucí chování zmizí i úplně. Tato práce však vyžaduje hodně místa, hodně vychovaných psů s dobrou povahou a hodně času.

Kolik převýchova psa stojí?

Neúčtuji si přesné částky za převýchovu. Vysvětluji lidem, že já za ně nemohu plnit úlohu vůdce smečky u nich doma, to musí udělat majitel, takže já majitele pozvu na konzultaci, vysvětlím mu princip, na kterém komunikace se psy funguje, naučím ho, jak má se psem zacházet a řeknu mu vše, co dělal doposud špatně, pak je možné jezdit častěji, protože tolik věcí se nedá najednou zapamatovat. Pokud nám klient něco přispěje jsme rádi, vzhledem k počtu psů v našem azylu a necháváme na uvážení každého, na kolik si naší pomoci cení. Neberu psi do stacionáře, to pouze vyjímečně, kdy je nezbytná pomoc smečky na delší dobu, ale nemohu toto dělat na úkor pejsků, kteří jsou zde a nemají žádné páníčky.

Když se pes vrátí ke svému pánovi, nemůže se stát, že se začne znovu chovat nevhodně – agresivně, bázlivě apod.?

Ano, pokud majitel psa nesprávně vede a neustále opakuje chyby, které dělal, bude se pes brzy chovat zase špatně. Pokud se však jedná například o problém se vztahem ke psům, nebo agresivita, kdy pes útočí na svého majitele a toto vzniklo například v minulosti a majitel si psa vzal třeba z útulku, může socializace ve smečce pomoci tak, že se některé tyto problémy už nikdy opakovat nebudou. Je to však případ od případu a majitel musí počítat s tím, že psa je třeba vychovávat správně a dodržovat důsledný přístup. Pokud toto majitel dělat nechce, musí si vybrat pejska s flegmatickou povahou, starého a nebo raději pořízení psa zvážit. To, že jsou někteří psi absolutní miláčkové, je výsledek řádné a usilovné práce jejich majitelů na socializaci a nebo úžasná povaha některých pejsků, kteří jsou hodní prostě od malička, ale opět na to nelze spoléhat a říct si, že si pořídím štěně, které nebudu od mala vychovávat a on z něho vyroste úžasný pes, protože je tak strašně roztomilé.

Vidíte, že v mých smečkách je mnoho typů psů, mnoho velikostí, povah, mnoho psů, co byli dříve velmi agresivní a fungují mi naprosto v pohodě, všichni spolu a tento stav se nemění, protože se nemění ani můj přístup. Svoje psy naprosto miluji, ale vyžaduji od nich nejen poslušnost, ale také, aby nebyli agresivní ke mě ani k sobě a to za žádných okolností.

Co byste poradili chovatelům, kteří mají problémového psa?

Určitě je potřeba ten problém řešit. Pokud bude majitel problémové chování psa ignorovat, tak mu tím v podstatě ubližuje. Pokud se pes bojí, je pro něj život utrpení, pokud je pes agresivní, je pro něho utrpení, že nemůže zabíjet, napadat a je permanentně ve stresu. Ze všeho nejdřív je třeba psa zabezpečit, učit ho nosit náhubek, vodit ho pouze na vodítku, zabránit útěkům a poranění zvířat a osob.

Dále doporučuji kastraci, určitě ne jako primární řešení problému, ale velmi to pomůže zklidnit psa, pokud se jedná o frustraci z nemožnosti se pářit a u fen často dochází k rakovinám mléčné žlázy a zánětu dělohy, velmi často se setkávám s agresivními fenami v době hárání.

Poslední krok je pak vyhledat odborníka. Na většině cvičáků však se psí psychologií nepomohou, proto je třeba hledat někoho, kdo ví , jak psa socializovat a zabývá se psí psychologií. Osobně bych dala přednost vždy člověku, který si nebude brát psa domů za neskutečné peníze, ale naučí mě, jak mám postupovat. Mezi tak zvanými psími psychology je mnoho podvodníků. K tomu, abyste poznali na první pohled, zda se jedná o dobrého člověka, postačí pár skutečností.

Vždy se dívejte na osobního psa onoho vychovatele. Pes psychologa nebude napadat psy ani lidi, nebude po nikom skákat, štěkat, bude výborně poslouchat na jméno a přivolání, bude na volno bez náhubku a bude používán k socializaci Vašeho psa. Nemůže Vám nikdo napravovat psa, pokud má sám dlouhodobě psa s psychickými problémy. To, že pes umí, sedni, lehni, k noze – není vyrovnanost a pohodové chování, ale pouze výcvik, to je třeba rozlišit.

Dále, dobrý psí psycholog Vás nebude ponižovat, urážet, ani se Vám vysmívat, nebudete mít vedle něho pocit, že jste „blbci“.  Nebude Vám tvrdit pohádky o tom, jak ze psa udělá sám poslušného králíčka, vždy s Vámi bude jednat na rovinu a řekne, že se psovi a Vám pokusí pomoct, nebude jednat jako by věděl a uměl všechno na světě. A poslední ukazatel je jeho přístup k Vašemu psovi.

Zkušený člověk si dává pozor, je opatrný, nebude si k Vašemu psovi stoupat ani sedat čelem, mazlit ho a dívat se mu do očí, nebo ho krmit dobrůtkami. Odborník jedná asertivně, psa si nevšímá, vezme si ho od Vás za vodítko, dívá se zprvu jinam a ze všeho nejprve se zeptá na problémové situace, které Vás trápí. Celou dobu bude sledovat, jak se psem zacházíte, jak ho vodíte, během pár vteřin Vám řekne, kde je problém z Vaší strany. Většinou Vám prvně vysvětlí nutné zabezpečení – náhubek, obojek, vodítko a potom teprve bude se psem pracovat, vyzkouší si jeho reakce a dle toho Vám dá rady. Odborník se bude chovat klidně k Vám i ke psovi .

o mě:

Zvířatům pomáhám úplně od malička, intenzivní převýchově psů se věnuji asi šest let z toho čtyři roky žiji přímo se smečkami dohromady asi 150 psů každý den. Provozuji soukromý azyl Toulavé Tlapky, kde mám mnoho psů na stálo, kteří mi právě s převýchovou nových psů pomáhají, I z problémového psa si časem mohu udělat bezproblémového vychovatele, najdu si v něm ty nejlepší vlastnosti, které v něm pak podporuji. Dále zde mám mnoho psů na adopci do rodin. Dostávají se ke mně zvířata, která by jinde neměla šanci, přednostně se proto ujímám psů, kteří mají opravdu vážné problémy, nemohu si vzít úplně všechny psy. Snažím se být záchranou až v krajním případě. Kromě psů mám ráda všechna zvířata, mám také mnoho koček. Ráda kreslím, zajímám se o duchovno a celkově o přírodu. Stále se snažím učit, každý den mě psi učí, ráda získávám nové informace. Žijeme na velkém statku v malé komunitě s mým přítelem, kromě azylu a převýchovy se věnujeme ještě sportu psích spřežení.  Moje životní myšlenka je, že správný vůdce nechce vytvářet podřízené, ale další vůdce, kteří mohou pomoci měnit svět k lepšímu a předávat svoje zkušenosti dalším.

Denisa Zárybnická, Os Toulavé Tlapky