Agresivní pes Rony

Rony je jeden z mnoha agresivních psů, kteří se dostali do naší péče, jinak by byli utraceni, i jeho by čekala poslední injekce. Proč? Jeho původní majitel nechal psa „na krku“ dvěma ženám na pozemku jejich domu, kde dříve bydlel. Ty se sami Ronyho báli pro jeho agresivní chování a nikdo jiný si psa vzít nechtěl. Rony byl většinu času uvázaný. Když se dům prodal, zůstal tam novým majitelům a nebylo možné se k němu přiblížit a co s takovým psem, který nikoho nepustí na pozemek? Útulky jsou plné, většina z nich nebude s takovým psem pracovat, pokud by se našlo místo, bude na vždy zavřený za mřížemi, ale i přes snahu sehnat pro Ronyho místo se to nepodařilo. Poslední šance byla zavolat do Tlapek a nebo nechat pejska utratit.

Tento případ jsme neodmítli, víme, že o 5-7 letého psa, vážícího okolo 70-80 kg rozhodně nebude zájem už vůbec se s chováním, které má. Původně jsme byli informováni, že se jedná o agresivního vlkodava, osobně jsme však viděli, že to není vlkodav, ale kříženec zřejmě s kavkazanem, asiatem apod. a možná dalšími plemeny. Jeho chování je z části pastevce – to znamená, že to je hlídač, pes jednoho pána a určitě to nebude mazlík pro cizí lidi, ani do společnosti. Ostatní plemena se v něm projevují nejistotou, z části také loveckými pudy a snahou bránit. Zkřížení nevhodných plemen, špatná socializace, absence výcviku a řádného vychovávání – to vše vedlo ke „vzniku“ problémového psa Ronyho, který našel svojí poslední šanci u nás.

V původním bydlišti se nám nepovedlo se psem navázat komunikaci. Pes reagoval agresivně na pamlsky, na vodítko, na ruku, na člověka, na psa, na všechny psychologické postupy dokonce včetně submisivního jednání. S tak závažným problémem jsme se setkali jen u několika psů za naší praxi a víme, že pokud pes reaguje takto, jde opravdu o těžký případ. Složitě se povedlo kontaktovat původní majitelku, která na místě vůbec nebyla, ta musela přijet, což trvalo dlouho, aby psa odchytla a nasadila mu náhubek. Pes reagoval i na ní chvíli agresivně, chvíli nejistě, ale naštěstí se jí povedlo velmi pomalu a opatrně nasadit mu náhubek, potom jsme již odvedli psa do auta do přepravní klece. Doma dostat psa ven už nebylo lehké. Při otevření auta klec málem rozmlátil, aby se na nás dostal a mohl nás zabít, přičemž se mu povedlo sundat si náhubek a celý ho zničit na kousky. Ve třech lidech jsme ho pak odvedli na odchytové tyči do kotce, přičemž se pes stále snažil útočit. Většina lidí by takového psa uspala, svázala, nebo použila jiné prostředky, které by mohly ohrozit zdraví staršího zanedbávaného zvířete, proto vždy volíme nejšetrnější cestu.

Když byl Rony v kotci, jeho život byl zachráněn a my jsme konečně mohli začít s jeho nápravou. Ale naše postupy nejsou klasické, jako někde na cvičáku. Vždy postupujeme tak, aby zvíře bylo co nejméně stresované, aby mělo čas si zvyknout, neutrpělo újmu a nenarušil se vztah mezi ním a vychovatelem hned od začátku. Každý pes je jiný, nemůžeme jeden jediný postup aplikovat na naprosto každého psa, vždy jednáme na základě zkušeností, znalostí, momentálního stavu psa, jeho momentálního chování a také na základě toho, o jaký typ psa se jedná. Jinak přistupujeme k pasteveckým plemenům, jinak k ovčáckým a jinak k psům typu bull, na příklad. Převychovali jsme už stovky psů, proto víme, které postupy fungují a které ne, nebereme si agresivního psa, abychom na něm „zkoušeli kde co“, v případě Ronyho jsme již znali toto chování, věděli jsme postup, který použijeme a věděli jsme, že naše jednání povede k tomu, aby se pes dal do pořádku. Převýchova takového psa však není záležitost pár dnů.

Proč se o tom takto rozepisujeme?

I přes to, že jsme zveřejnili pouze jednu fotku z prvního dne, kdy Rony stojí v kotci a cení zuby, stal se středem zájmu několika lidí, kteří nás neustále a za každou cenu na internetu napadají. V komentářích na facebooku nás začali urážet, obviňovat a hlavně lhát. Jedná se přitom o lidi, kteří nikdy Ronyho neviděli osobně, nevědí o něm vůbec nic, všechno usuzují na základě jediné fotografie, která byla až doposud s popisem jeho chování umístěná na internetu. Tito lidé o nás psali například, že je pes neustále zavřený v kleci, neboť nejsme údajně schopni ho převychovat, neumíme to, o psa nepečujeme a pes u nás akorát trpí. Byli jsme vyzváni, abychom ho předali jiné osobě, která se prohlašuje za cvičitele i přes to, že k nám  v minulosti chtěla umístit problémového psa, kterého nezvládala a uvažovala o jeho utracení! Nemůže se nám nikdo divit, že s takovými osobami odmítáme komunikovat a už vůbec ne s nimi řešit psa jako je Rony. Dokonce jsme byli osočeni, že psa jsme usmrtili! Byli jsme vulgárním způsobem osloveni, ať okamžitě zveřejníme fotky a video, jinak že nás budou dále pomlouvat, že pes je mrtev nebo u nás trpí a nikdo s ním nepracuje. Vyloženě jsme byli vydíráni! Vše máme uložené pro případné trestní řízení, které zvažujeme, na osoby chceme podat trestní oznámení.

Tato nařčení jsou samozřejmě nesmyslná, dobrovolníci našeho azylu vědí, že se s Ronym pracuje po celou dobu, avšak určitě ne před cizími návštěvami vzhledem k bezpečnosti a dodržení našeho postupu, kdy si pes zvyká na různé neznámé podněty postupně. Chápeme, že s našimi postupy nemusí někdo souhlasit, ale my víme, že tento postup, který praktikujeme, vede k nápravě psa, aniž by došlo k jeho narušení vztahu s vychovatelem, ke stresování a výsledky naší práce lze spatřit u ostatních psů, které jsme již z podobného stavu dostali do pořádku. Ronyho u nás vidělo mnoho lidí, ale těch, kteří k nám jezdí pravidelně a umí se k takovým psům chovat!

Jiní cvičitelné by postupovali zřejmě cvičebním drilem, pomocí elektrického obojku, často také by se psa snažili přeprat, házeli ho na záda, nebo naopak rozmazlili pamlsky, od prvního dne by mu naložili několik hodin výcviku, nebo by ho utahali na treku. Ano, za pár dnů by mohl být pes tak vyřízený, že by přestal být agresivní, ale za cenu stresu, možnosti zdravotního poškození a psychického zlomení. Takto my ale s křížencem pastevce nikdy pracovat nebudeme! I za cenu pomluv, i za cenu, že to potrvá dlouho a i za cenu, že to nebude atrakce pro návštěvy ani mediální senzace.

Takový pes si nejprve musí zvyknout a to zvyknutí je klíčová věc. Vždyť najednou ztratil majitele, změnil domov, byl převážen, dostal náhubek, byl zavřený do kotce, vidí a slyší kolem sebe psy, to všechno je pro něho stres. Pes se musí prvně uklidnit, zapomenout na původní zážitky a zvyknout si na lidi, kteří ho chodí krmit. Musí si zvyknout na můj hlas, na moje gesta, pohyby, oba musíme otestovat svoje reakce. I když jsem za mříží, pes najednou vidí, že se neleknu a neustoupím před jeho zastrašováním nyní už ze strachu, když mu ani jeden útok nevyšel vzhledem k zabezpečení. Píši nyní pouze o sobě, protože jsem jediná osoba, na kterou si pes bude první týdny zvykat. Psa budu první dny krmit pouze pes mříže, vodu také bude dostávat do misky přes kotec, později začne dostávat jídlo pouze z ruky, ve chvíli, kdy přestane zle startovat proti kotci a proti mě.

Ano, takový pes se nedá od prvního dne venčit, jedině za cenu, že se uspí, nebo přepere na tyči, „nacpe“ se mu totálně utažený náhubek a ve chvíli, kdy na venčitele skočí do obličeje tak k čemu dojde? … určitě to nebude lahodná procházka ani pro jednoho. Dvě povahy – pastevec, vlkodav – agresivita, nejistota, mixuje se v něm dvojí chování přirovnatelné ke schizofrenikovi, v jednu chvíli mě chce zabít s obrovským odhodláním, za chvíli se zase bojí a útočí, protože dostal strach a nebo se s vrčením stahuje do kouta. Nepředvídatelné útoky kvůli podávání krmení, záchvaty agrese i když se člověk otočí zády, i když si dřepne, točí se bokem, odklání hlavu, nedívá se do očí – většina agresivních psů v této chvíli nemá důvod útočit, přestane se bát, Rony ne, Rony útočí na všechno, vždycky, pořád, najednou zase na ten samý podnět nezaútočí.

Postupem dnů se uklidňuje, začíná mě vítat, má radost, chce jídlo, těší se, pak zase několikrát vystartuje. Později je možné takového psa pustit projít se do výběhu se stopovačkou, pomocí pamlsků a v klidu mu nasadit náhubek, až když vím, že už nevyskočí, nezaútočí, znám jeho pohyby, reakce.

I v kotci se Rony naučil sedni, pac a hlavně nevyjíždět na ruce, to bylo klíčové k tomu, abych ho mohla kontaktovat fyzicky. Zvykl si i na ostatní pečovatele, kteří mu pak několik dnů místo mě nosili vodu a jídlo. Ale rozhodně se nedá tvrdit, že byl několik měsíců jenom chudák zavřený a trpěl. Dříve byl uvázaný u plotu na vodítku, zřejmě nikdy nebyl na ulici, měl umřít a vyměnit toto všechno za kotec pro něho byla výhra, zvláště když bude žít a nebude utracen. U nás byl pouštěný do výběhu, na vodítku, ale nebyl fyzicky kontaktován, zaútočil by. Proběhl se, ale práce s ním začala později, ne ve chvíli, kdy jsme pro něho nepřátelé a má z nás strach, nebo nás chce zlikvidovat.

Ve chvíli, kdy je pes postupně přivyknutý na svého vychovatele a věří mu, po tom mu může vychovatel začít ukazovat „svět“  a vést ho. S Ronym tedy mohu začít socializaci – zvykání na psy a správné chování k nim, zvykání na další zvířata a na lidi. Na všechno živé totiž startuje. Jak vidíte, udělali jsme velké pokroky a toho se skutečně nedosáhne tehdy, je -li pes jenom zavřený, nikdo si ho nevšímá, nikdo se o něj nestará a nikdo s ním nepracuje, což o nás bylo psáno. Rony už chodí u nohy a netahá na vodítku, přestal hystericky útočit po kočkách a po psech, určitě už neskáče vztekle na mě, nechá se česat, hladit, chápe povely a nechá si nasadit náhubek. Stále s ním však zacházím opatrně, nechci zklamat jeho důvěru násilím, nechci ho stresovat. Nečekejte však, že se Ronymu po převýchově vymění povaha, jako by mu někdo vyměnil mozek, tak to nefunguje a pokud někdo tvrdí že ano, tak je buď hloupý a nebo lže. Pastevec je pes jednoho pána, bude vždycky hlídat, od toho jsou. Nebude vítat cizí lidi, nebude to mazlíček na pusinkování pro návštěvy, je to obránce člověka, ochránce majetku, hlídá si svůj prostor před cizími. Tyto vlastnosti se z pasteveckých psů nedají nijak „vymýtit“. Ano, když je pastevec od štěňátka socializován na veřejnosti, neprojevuje tyto hlídací sklony, ale nedá se to říci jako tvrzení. U Ronyho není cílem, aby se z něho stal plyšák, ale abychom ho mohli vyvenčit, nakrmit, vyčesat, dát mu vodítko, obojek, náhubek, aby se naučil poslechnout, aby mohl později na dvůr mezi zvířata i bez náhubku, ale teď to dělat nebudeme. Jsou tady ovce, kozy, prasata, kočky, spoustu psů a Rony nemá problém vystartovat ani na fenky.

Ještě podotkneme, že Rony nebyl ještě kastrován, to podstoupí později, opět z důvodu omezení stresu a možného podlomení důvěry k nám při manipulaci po cestě na veterinu a v ordinaci a následné drobné bolesti po zákroku, což by si při kontaktu s námi mohl spojit jako negativní podnět. Nenecháváme takové psy kastrovat hned, ale až po té , co si na nás pes zvykne a ví, co od nás čekat, že my na rozdíl od něj nekoušeme 🙂

Co se týče fotek, videí a dalších informací o Ronym, z naší strany , nemáme vzhledem k vzniklým pomluvám příliš chuť. Nejsme zvědaví na nenávistné komentáře a na to, aby byl chudák zničený pes používaný jako senzace pro pomlouvání našeho sdružení a naší práce. Pochopte, že za takových okolností nebudeme o pejskovi psát, fotit ho ani ho natáčet, ať uděláme cokoli,vše se obrátí proti nám, vše, naprosto vše. Stejně tak nyní nevěříme ani potenciálnímu zájemci, který by se případně ozval, že se nejedná o někoho z řad pomluvačů, kteří se ho budou snažit získat k sobě, aby pak mohli na základě toho veřejně po internetu rozhlašovat, že se k nim od nás dostal pes v takovém a makovém stavu, jak jsme ho nedokázali naprosto převychovat a jak na někoho vrčel, aniž by seznámili s celým kontextem. Rony nebude pro nikoho atrakce, ten pejsek potřebuje jistotu,zázemí a klid a dokud pomluvači nepochopí, že jejich jednání není vhodná volba, budou takoví psi zůstávat v Tlapkách na stálo za prvé z důvodu bezpečnosti veřejnosti a za druhé z důvodu bezpečnosti a psychické pohody pejska, neboť nemáme zájem na tom, aby se nějaký chytrák pokoušel Ronyho jakoby „adoptovat“ pak ho mordoval elektrikou, tahal ho po městě, driloval ho a pak se vytahoval, jak za týden vycepoval z Ronyho super parťáka, co Tlapky nedokázali za půl roku a jak mu hledá domov v rodině s dětmi. Ronyho máme moc rádi stejně jako každého psa v naší péči a nedopustíme, aby se mu něco stalo.

To co píšeme, nejsou jenom holé teorie. O Ronym ne jen že se ošklivě psalo, ale také se ho někdo pokusil ukrást. Tak daleko může zajít facebooková hysterie, že nějakého naprosto šíleného člověka napadne ve 2 v noci vlézt na pozemek statku (v době kdy byli kvůli budování plotu zavření hlídací psi), otevřít zarezlý zámek druhých vrat od stodoly s kotci (vrata se používají minimálně, chodí se tam druhými), kde byl Rony umístěn (než jsme ho po incidentu přesunuli jinam) a pokusí se otevřít Ronyho kotec a pak Ronyho vzít na vodítko a odvést pryč. Jenže k ničemu jinému než otevření kotce se pachatel nezmohl, neboť po něm pak Rony vystartoval, rozštěkal všechny psy, tudíž nás okamžitě rámus vzbudil a když jsme vyšli po tichu ven, abychom se pokusili dotyčného chytit, dotyčný utekl a Rony zůstal na volno v hale mezi kotci. Vystresovaný vyplašený pes se strachy počůral! Takže máme obavy, zda nebyla užitá odchytová tyč nebo elektrická, protože takto Rony ani jednou nereagoval. Po tomto činu byl Rony několik týdnů! psychicky v háji a dalo nám dost práce ho zase dostat do lepšího stavu. I když víme, kdo to udělal, nijak jsme to nechtěli řešit veřejně. Nedávno nám dokonce přišla anonymní zpráva od pachatele, kde se k tomu nepřímo přiznává a tvrdí, že ho údajně někdo do haly pustil, že tam natáčel bordel, že viděl strašný stav psa Ronyho a že to bylo údajně odpoledne za účasti dobrovolníků, což je samozřejmě absolutní lež.

Jak se dokáží lidé chovat je nepochopitelné. Toto jednání odnesl samozřejmě zase jenom pejsek, zbytečně. Ať si každý sáhne do svědomí a dá pokoj nám i našim zvířatům.

Tolik tedy vyjádření k Ronymu.