Arveta se již našla. Přečtěte si neuvěřitelný příběh!

Arveta k nám byla přivezená pozůstalými pána, který umřel a měl Arvetu odmala na zahradě. Jsou jí 3 roky, neměla příliš kontakt s lidmi a bála se tak, že jí k nám přivezli uspanou od veterináře a teprve se probouzela. Velmi se bála obojku a vodítka, chovala se jak odchycený kůň a mlátila sebou o zem, když jsme jí chtěli vyvenčit. Jemným přístupem jsem jí za pár dnů naučila chodit na vodítku bez strachu a dokázala jsem jí uklidnit tak, že se mazlila v pohodě s návštěvami a na veterině se pak chovala suprově. Musela rychle na kastraci, protože jsme si všimli neobvyklého výtoku, ale naštěstí měla jen cystu a po operaci byla v pohodě. Do nového domova jsme ji vydali celkem brzy, ani nešla do nabídky, rodinu jsme totiž našli přes doporučení dobrých přátel, kteří v Praze dělají společná venčení, hodně rozumí výchově psů a jsou taková skvělá parta, která nám mnohokrát pomohla s umístění i s převýchovami pejsků, takže jsme neměli absolutně problém fenku předat a věděli jsme, že se u těchto lidí dá do pořádku a budou mít na ni čas. Tolik vysvětlení k tomu, proč jsme ji vydali do měsíce od příjmu, proč byla ještě trochu lekavá a proč již byla po kastraci. /// Reagujeme tím na komentáře typu: “Jak jste ji mohli dát takhle plachou…. Špatně jste ji vychovali….To ta Vaše smečková “výchova”….Vaše vina…Vina majitelů….///

Arveta se ztratila prvně 11.9. v obci Zahrady u Českého Brodu. Ten den, kdy si jí osvojila nová rodina. Rozběhla se, skočila na kliku u vrat a utekla. Druhý den ji chytili v areálu pily. Následující den však utekla znova, při venčení praskla spona obojku. Okamžitě jsme vyrazili na místo, ale nenašli jsme ji. Od té doby pro celý náš tým nastalo skutečné peklo. Ten den zahájil neskutečné nasazení desítek osob, asi stejně, jako by záchranáři hledali ztracené dítě v lese…

Dvě popsané nešťastné náhody není možno svalovat na vinu majitelů, tohle se může stát každému a také se to denně stává. Arveta navíc nebyla takový plašan a asociál, aby nezvládala manipulaci, viz naše fotky, kdy chodí po dvoře mezi lidmi a je zcela v pohodě, uklidněná, veselá. To, že se bála trochu neznámých věcí, z ní nedělá žádnou bestii prchající za svobodou, a také to neznamená, že by u nových majitelů byla nespokojená.

Jak vypadá ono okolí? Arveta byla umístěná v tiché uličce o třech domech naproti cihelně, kde je velký areál ještě se skládkou stavebního odpadu – suť, hlína, uprostřed s jezírkem a keramickou hlínou, místo obklopené kukuřičnými poli, lesíkem a ze všech stran silnice. Dole pak rybník, kemp a rovná cesta do lesa.

Prvních pár dnů jsme měli informace o tom, že se pohybuje v okolí, takže jsme čekali, zda se zase objeví v areálu pily a dá se chytit. Nic. Každý den jsme se vydali hledat na místo, ale neukázala se nám. Každý den nám volali lidé, že leží u silnice, že běhá po hlavním tahu na Kolín, že běhá po silnici. Než jsme tam přijeli, byla pryč. Zoufale hledali její majitelé. Dali jsme inzerát na internet, začali jsme rozdávat letáky, krmení na místa, kde byla viděná. Jeden den nám volala paní, že úplně vyčerpaná leží na kraji silnice u benzínky. Okamžitě jsme tam jeli, ale ten den jsme mohli jenom dvě a to nastalo PRVNÍ SETKÁNÍ S ARVETOU.

Projeli jsme místo autem, neviděli jsme ji. Procházeli jsme pěšky, nemohli jsme ji najít ani po několika hodinách. Všech lidí jsme se ptali a nakonec nám jeden pár řekl, že leží u plotu za kempem. Tak jsme se tam vydali plní nadšení, že už Arvetku konečně budeme mít. A tak jsme přidali do kroku směrem ke kempu, bylo to kousek! Bohužel už stihl Arvetu někdo vyplašit a jak jdeme po silnici, najednou proti nám běží jako splašená a úprkem se žene k hlavní silnici, za ní auto, proti ní auto! Vůbec jsme to nečekali a dost nás vyděsila! Přeběhla jsem na její stranu – na vodítkách 4 psy, ve snaze jí chytit a zabránit v běhu do silnice. Ona mě ale nepoznala a vzala naprosto šílený úprk zpátky! Strašná situace! Arveta, u které jsem si byla skutečně jistá, že na svoje jméno uslyší, pozná můj hlas a rozpomene se. V tu chvíli jsem ale pochopila, že je mezi námi konec… Už neví kdo jsem 🙁 Měla trochu náskok, v bezpečném bodě jsem vypustila svoje psy, přeci je nepustím pod auto. Dostali povel, “chyťte jí”, jak jsou zvyklí, statečně za ní běželi, seč jim síly stačily, ale nestačily mně a tak Arveta utekla někam za roh do kukuřice u cihelny. Mí psi jsou naučení, že kam nemůžu já, nebo pokud mě nevidí, tak se vrátí. Byla jsem v šoku. Pes, který měl být vyčerpaný, na to rozhodně nevypadal. Nechytila jsem ji, ale zachránila jsem jí před jasnou srážkou s autem. Do večera jsme ji hledali a nenašli jsme ji už ani náhodou. Pomáhala nám i policie a mnoho dalších lidí. Ale věděli jsme, že žije a nic jí není. To nebylo málo, ale nebylo to ani dost. Dali jsme tedy zase krmení a čekali na další telefony, hledali každý další den. Strašný zážitek plný smutku a zoufalství, který se Vám vryje do paměti 🙁

DRUHÉ SETKÁNÍ S ARVETOU:

Teď už jsme věděli, že nepůjde snadno chytit a dali jsme dohromady větší tým lidí, který ji pomůže hledat. Do Brodu jsme vyrážely kolem 5. hodiny ráno. Hledaly jsme ten den v oblasti s Anežkou. Bohužel zbytek lidí mohl až odpoledne, tak jsme si řekly, že pokud ji uvidíme, budeme ji sledovat a počkáme na posily, jenže situace nabrala jiný směr. Prošly jsme snad všechno se psy na vodítkách, kráčely jsme tiše, nenápadně, ptaly se lidí. Pak jsme zašly do vedlejší vesnice Vrátkov a tam jsme si řekly, že to prostě krosneme dolů do Zahrad úzkou cestičkou, kde jsme ještě nikdy nešly, vezmeme psy kousek do lesa a za hodinu se vrátíme znova hledat do cihelny. Cestou dolů jsme potkali zvláštního pána, zeptaly jsme se ho spíše ze zvyku, než že bychom si myslely, že něco ví. A on nám řekl, že Arveta leží cca 2 km v lese. S takovým klidem a jistotou… zvláštní… a má být prý u takové stavby vodárny u plotu. Příliš jsme mu to nevěřily, co by dělala tak daleko a ještě k tomu v lese? Ale o té vodárně jsme věděly, vždyť jsme tam pátrali před pár nedávnem autem, ale skutečně je tam, tak daleko? Vždyť všechna hlášení jsme měli pouze z vesnice. Přesto jsme se tam vydaly. Alespoň se psi projdou a pak se vrátíme čekat do Zahrad. Cestou do lesa jsme potkaly pracovníky vodárenských služeb (jak často na takové místo někdo jezdí na údržbu?!), kteří dávali na kraji cesty nějaké trubky a ptaly jsme se jich, jestli ji neviděli, že má ležet u vodárny. Bylo nám řečeno, že tam za chvíli jedou. Sakra! Zrovna teď tam musí někdo mířit! Přidaly jsme do kroku, abychom tam byly dřív než oni, ale nestihli jsme to. Předjeli nás a najednou vidím, jak dali blikačky a couvají k nám. To už jsem věděla, že ten pán nelhal, Arveta je tam. Rozbušilo se mi srdce 🙁 Pánové celí vyděšení, že tam Arveta leží a co když je kousne. Řekla jsem, aby počkali, že tam jdu no v tom se to stalo 🙁 Arveta ležela schoulená u brány domku. Potichu jsem pustila všechny čtyři psy a sedla jsem si, aby mě neviděla. Tahle taktika vycházela zatím na většinu psů, které jsem smečkou chytala, jsou na ně zvyklí, umí komunikovat, psa uklidní a setkáním chytaného psa se smečkou se najednou jeho mozek přepne do módu “jistota, rodina” a většinou se pak pes nechá v pohodě chytit, nebo ho psi přivedou až ke mě, když se vydá s nimi. Když se člověk schoulí opodál, tak se pak pejsan nevyděsí a je šance, že smečka projde okolo, přijde se mazlit a chytaný pes také. Psiska k ní šli, očmuchali ji a protože se ani nehnula, hleděli si svého a čmuchali si kolem ní. Nechápala jsem ten jejich nezájem, jako by tam ani nebyla! Nikdy jsem ještě neviděla, aby tohle udělali, jako by jim řekla – táhněte, nestojím o Vás 🙁 Měla jsem v plánu chvíli čekat a pomalu se začít přibližovat, strašně jsem si přála, aby to dopadlo dobře. Jenže bych na to musela mít čas! Pánové nechali běžet motor, celí nedočkaví, aby už už mohli do vodárny, pak z dodávky vystoupili a zeptali se “tak co?” No …co asi! Arveta se zvedla, jak když jí střelí do zadku a vypálila proti nám pryč, prolítla kolem mě jako šílenec a mizela po silnici do háje do lesa! Začala totálně šílená cesta, kdy jsem nevěřila svým očím, co se to stalo 🙁 Měla jsem šanci ji mít, už mohla být doma, ležela tam skutečně v klidu a byla by se nechala odchytit! A teď letí jak šílená pryč. Psi okamžitě vyrazili za ní, jsou naučení na odchyt psů, zadržení psa a jsou skutečně rychlí. Jenže Arveta utíkala o život a to neměli šanci. Opět běžela plná síly a dost rychle, už už to vypadalo, že jí chytnou, ale byli strašně daleko a mně nestačily nohy, neměly jsme tam auto ani kolo 🙁 A myslíte si, že nám pánové z vodárny pomohli? …NE. Když mi psi mizeli z dohledu, odvolala jsem je, nemá cenu, aby je porazilo auto… Chtěla jsem dojít zpátky na místo, vzít auto a jet za ní, ale na zemi jsem si všimla poměrně značného krvácení a stop, kam běžela. Krvavé fleky po celé silnici! V tu chvíli mě nezajímalo nic jiného, než ji okamžitě najít. Mohla být třeba postřelená, takže jsem si uvázala psy a běželi jsme za ní prostě někam… Po 3 km jsem stopy ztratila na křižovatce a nemohla jsem je najít 🙁 Doběhla mě Anežka, když jsem tam zoufale hledala další kapky krve, kde to šlo. Chtěly jsme zavolat pomoc z týmu, aby přijel někdo autem, jenže v celým tom lese nebyl signál! Tak jsme běžely asi kilometr zpátky zavolali jsme z jedné čárky Vojtu o pomoc, aby hned přijel a vrátili jsme se zpátky na křižovatku, že tam budeme chvíli hledat a pak na něj počkáme, mohl dojet za půl hodiny. Arveta náskok minimálně hodinu, krev všude, my zoufalé, plíce a nohy zrovna mimo 🙁 Zanadávala jsem si skutečně hodně!

Po asi půl hodině marného chození sem a tam jsme se rozhodly přejít velkou louku, vyvenčit psy a po silnici se vrátit na křižovatku a čekat. Kudy šla? Proč tam nejsou žádní lidé, koho se teď zeptat? 🙁 Jenže jsme tu louku přešly, no a tam nahoře byly zase krvavé stopy! Tak ona skutečně šla taky po té louce jako my, kde jsme to neměly šanci vidět 🙁 Půl hodina marného hledání krve … Na nic jsem nečekala, dala jsem Anežce telefon – aby řekla Vojtovi, až chytí signál, kde jsme – a že prostě běžím za ní. Měla už pořádný náskok, ale ty krvavé fleky na silnici mě nedovolily zastavit a věděla jsem, že tam na konci někde bude ležet totálně vysílená a že jí nesmím nechat samotnou. Hnala jsem do kopce, vůbec už jsem nemohla, tak jsem si přivázala Gara k pasu a ten mě statečně táhl jak zběsilý, bez něj bych se sunula jako šnek. Běžela jsem 8 km! Zoufalost, nasrání, sebrání všech posledních sil i přes značné bolesti v kyčli, špatně se mi dýchalo, nemohla jsem už rychleji. Vůbec nechápu jak, místy jsem šla pomalu, abych neztratila stopu. Hotová jsem doběhla na křižovatku směr na Kostelec 2 km a už jsem nevěděla kam dál, ani si neuvědomuju, jak dlouho mi to trvalo. Určitě více jak hodinu. Stopy zmizely a všechno bylo zase v háji. Marně jsem chodila sem a tam a hledala tak dlouho, než přiběhla Anežka se zprávou, že Vojta je už za námi. Za chvíli skutečně přijel, říkám, otoč se a pojedeme níž, někde musela odbočit, stopy jsem ztratila tak sto metrů dole, tam budeme hledat. Tak se otočil, zaparkoval ještě trochu níž než před tím, takže jsem musela dojít dolů, přijela i Terka, tak jsme se domluvili, kdo kam půjde a jak stojíme u auta, rozhlížím se a najednou nevěřím svým očím: ARVETA LEŽÍ PŘÍMO VEDLE AUTA pod silnicí v příkopě totálně schovaná a koukají jí jenom uši a my si tam celou dobu povídáme a nemáme ani jeden tušení, že jsme kolem ní prošli! Tak jsem jenom tak s klidem pronesla “no, takže leží přímo tady vedle nás, ani se nehněte!” Řekla jsem všem, aby zalezli za auto, sedli si a byli zticha. Psy jsem dala držet Terce, sama jsem si sedla na zem a potichu jsem na ní mluvila, ani jsem se nehnula a doufala jsem, že přijde, nebo že je jí tak zle, že zůstane ležet. No vůbec! Podívala se na mě, zvedla se a tradááá do lesa… Bylo vidět, jak na to jednu zadní nohu dost kulhá. Takže zase pustit psy, to už se přece povede snadno chytit zraněného psa! Jenže to bylo trochu z kopce a pak pořádně do kopce. Z kopce sklouzla jak had a do kopce to vzala asi jako srnka. Kdyby to bylo jenom dolů, tak už jí dávno máme, jenže ona to vzala nahoru, jak by se na patě otočila, opět příšernou rychlostí mizela v lese a psi za ní. Doběhli jí, ale ona se po nich ohnala, udělala kličku jako zajíc, vysmekla se jim i přes to, že je zná, a zdrhla za zatáčku. Vojta byl okamžitě autem na křižovatce, já jsem byla okamžitě za zatáčkou a Arveta nikde, jako by se propadla! Neměla vůbec šanci dostat se na ty tři cesty dřív, než bychom jí viděli, normálně zmizela, jediné vysvětlení bylo, že to vzala do mladých smrčků, těmi prolítla a vzala to zase dolů, nechápeme, jak se jí tohle povedlo! Takový docela přehledný úsek.

To už jsme byli fakt na dně! Máme nechat zraněného psa běhat v lese? Máme ji nechat zdrhnout do křoví když víme, že naši psi chytili už hodně prchajících psů, když byla už pomalá, když byla šance? Když nevyšlo klidné mluvení a stejně se vyděsila? Měli jsme skutečně jasno, že se to už povede a ona nám to takhle vytmavila 🙁 A to je cca 12 km od “domova” v kopci…. výborný. Okamžitě jsem zvedla telefon, do pár minut jsme měli na místě dvě auta, za chvíli dorazil zbytek, přijelo celkem asi 15 lidí včetně stopovacích psů, kteří přijeli až z Prahy, naprostá obětavost od všech a hlavně rychlost a procházeli jsme celý les po všech cestách, křoví, houští, hledali stopy dokud nebyla tma a nic…zmizela…

Večer jsme se smutní vrátili domů, znovu jsme rozjeli kampaň na internetu, zda by někdo pomohl hledat a naplánovali jsme hledání na další den. Ráno už jsme měli první telefon, že se Arveta vrací po cestě do Zahrad. Tak díky Bohu, je živá a je v pohodě. Shodli jsme se, že si asi rozřízla polštářek i podle stop a nebude to nic moc vážného. Každý den pak zase telefony, že byla viděná, ale většinou pozdě večer, nebo brzy ráno.

Jednu noc jsem spala v autě na místě a hlídala celou dobu na křižovatce až půjde. Nešla. Takovou zimu jsem dlouho nezažila, bez deky, bez jídla, skoro bez pití … spontánní nápad, ale prostě to nevzdám. Na křižovatkách hromádky krmení, na jednom místě nalíčený sklopec a nic. Chodila jsem potichu sklopec kontrolovat, nikde nikdo, tma jak víte kde, ve 4 ráno se mi už nechtělo vůbec ven… Byla jsem unavená, vůbec jsem nespala a čekala mě další směna. Jen domů nakrmit rychle psy, abych ulevila Davidovi a dalším, co zůstali doma pečovat o azyl, vydělat si peníze na naftu, protože přijeli klienti na převýchovu. Od rána byli na místě jiní dobrovolníci a já jsem se vrátila až později odpoledne. Další den jsme už brzy ráno vyrazili zase hledat s větším týmem lidí a plánem, že budeme jenom jezdit po silnicích a čekat, kdo zavolá, A skutečně se tak stalo. Volal pán, že právě prochází vesnicí Hradešín, což je asi 12 km nahoru od Zahrad zase jiným směrem. Nechápali jsme to! Okamžitě jsme tam jeli, poslali jsme tam taky odchytovou službu s možností uspání střelou, doba dojezdu 10 min. Bohužel to byla fakt dálka, všude semafory atd. 🙁 A Arveta už nikde. Na místě se okamžitě sešlo spoustu lidí, hajný, pomocník s terénním autem, lidé z facebooku a prohledávali jsme les. Plán byl opět takový, že jsme se rozdělili, každý dostal mapu a zákresy kde přesně hledat, pokyny jezdit pomalu autem, jezdit pomalu na kole, pěšky a kdo Arvetu uvidí rychle se stáhne a bude jí tiše sledovat zatím co bude volat odchyhtovou službu. Ač jsme v místě měli asi 40 lidí, Arvetu nikdo neviděl. Všem místním jsme celou dobu dávali letáky, vizitky, letáky jsme dávali všude na stromy. Víkend, les plný lidí bohužel 🙁 Arveta zřejmě vyděšená někde v bezpečném úkrytu.

V tu chvíli začaly problémy s lidmi, kteří nám začali celou práci kazit. Jak jsme vyhlásili pohotovost na Hradešíně, hned se do toho začali montovat naši známí pomluvači, lidé, kteří nás nenávidí a chtějí nás za každou cenu zlikvidovat. A když se to nedaří fyzicky (že?), tak aspoň přes pomluvy. Vzkázali nám přes internet, že my neschopní žebráci z Tlapek bychom měli vyklidit prostor, protože přijedou oni, odborníci, a fenu chytí. A že to udělají proto, aby se fena nedostala do našich spárů. Na internetu veřejně vystavili, abychom si jako TT “ty kretény” odvolali – myšleno všech 40 obětavých a zkušených lidí!!! …Chytráci, kteří už nadělali takového zla, které ve slepé nenávisti šíří, aniž by se jakkoli obtěžovali pochopit pravdu nebo se alespoň snažili o dobrou věc. Ne, tady nejde o nic jiného, než o uražené ego, které si našlo životní cíl: zničit nás, ať to stojí, co to stojí. Nehledě na pravdu, na psy a další zvířata v naší péči, na cokoliv. Prostě nás zničit – takže i v takovéto krizové situaci, kdy se hledá pes, budou raději škodit (viz dále). Od té doby jsme potkali pár lidí, kteří na dotaz, zda fenku neviděli, měli jen jedovatou poznámku a bylo evidentní, že to mají právě z facebooku. Jako věta “i kdyby viděli, volat Vám fakt nebudeme, v lese je jí líp než u vás”…

Pak jsme dostali hlášení, že je fena kousek u Struhařova, kde ji už paní krmí několik dnů. Tak jsme tam vyrazili a zrovna když jsme vylezli z auta, tak něco černého zmizelo v poli. Nehledali jsme, postavili jsme misku s jídlem a čekali do druhého dne. Mezi tím jsme měli další hlášení večer, že je v Hradešíně u hřbitova, ale to už jsme byli všichni doma. Následující den jsme zase jeli do Struhařova a jídlo bylo pryč, takže jsme tam odvezli sklopec a čekali, zda se chytí. Ráno nic.

A zase jsme měli z Hradešína hlášení, že tam chodí. Takže jsem jeden den vyrazila ve 4 ráno, postavila jsem se v Hradešíně do vesnice a čekala. V 7 ráno skutečně šel černý pes a slídil u popelnic. Už jsem volala dvěma jednotkám, že Arveta se blíží aby se pomalu blížili na místo. Plán byl nehybně čekat a pak pomalu vyjet a sledovat kam půjde dokud nedorazí odchytová služba s uspávačkou. No jo…. jenže jak šla ta Arveta kolem mého auta, tak vidím, že má uši dolů, pindíka a obojek…a že to je maximálně tak Arveťák, ale rozhodně ne ona…takže jsme tři dny hledali úplně jiného psa, který je místní tulák, obejde vesnici a vrátí se domů… a toho nám hlásilo několik lidí, on skutečně byl na dálku úplně stejný jako ona, také hubený, také kulhal a chodil pomalu kolem popelnic. No a Arveta mezi tím stále v lokalitě Zahrady… Tak jsme se zasmáli a raději zapomněli na ty dny zbytečně strávené v lese, kde Arveta vůbec není, vrátili jsme se zpátky do Zahrad, kde jsme se rozhodli čekat tak dlouho, dokud nepůjde kolem. Celou dobu nalíčený sklopec, lidi v terénu na křižovatkách. Arveta nikde, hlášení denně, ale málo.

Nastal další problém. Arveta se už několik dnů neobjevila na místě s krmením, ani stopy, jídlo nezmizelo, ani v noci, hlídky nic neviděly. Začali jsme být všichni nervózní. Plné zuby toho měl náš pomocník z Kostelce, kterému jsem vždy zavolala, hele hned pojeď, někdo jí viděl a on chudák vždycky sedl do auta a přijel do pár minut, zpunktoval všechny známé i neznámé a Arveta se zase zneviditelnila.

Den po tom jsme se setkali s několika lidmi, kteří místo pomoci Arvetě častovali naše pomocníky urážkami, strhávali letáky, některým letákům utrhli kontakt nebo je různě pokreslili vulgárními malůvkami. Co nás ale neuvěřitelně vytočilo byl telefonát jedné paní, která Arvetu viděla v Zahradách a volala nám, že se jí snažila chytit a kvůli nám jí vyděšená fena utekla, jak jsme ji my údajně plašili! Ač jsme na všechny letáky napsali, aby jí nikdo nechytal, tak paní tvrdila, jak se ji snažila chytit, běžela za ní se psem a ještě s nějakým pánem, házela jí jídlo a fena prchala pryč. Paní jsem řekla, že díky tomu co teď udělala, tak se Arveta přesune zase pryč a už ji nikdo nechytí. Paní na to řekla, že bude lepší, aby někde umřela, než aby byla u nás, od kterých fena akorát zdrhá a že dobře že jí vyplašila! A prý až jí příště uvidí, tak jí raději požene pryč 🙁 Abychom jí dali už konečně pokoj. A nebyl to jediný případ. Kynolog se psem, a minimálně šest dalších lidí nám volalo, že Arvetu někde honí a nechápali, že dělají chybu. Všude to bylo na letácích, každému osobně jsme říkali, že hlavně fenu nechytat svépomocí.. Takže Arveta se už do Zahrad nikdy nevrátila a několik dnů jsme neměli stopu! To všechno kvůli těm lidem z internetu, kteří rozjeli proti nám kampaň a snažili se nám škodit a Arvetu plašit. Nemají zkušenosti, znalosti, možnosti a budou ničit práci lidem, kteří mají odchytovou službu, ví co mají dělat. Ale rozhodně nejsou Bohové ani oni ani my a neexistuje žádný zaručený způsob, jak psa najít a už vůbec ne jak ho chytit, když se chová takto vyděšeně. Je to o náhodách, které jsou buď kladné nebo záporné.

Chování těchto lidí zapřičinilo něco, co jsme vůbec nečekali. Když jsme hledali v Zahradách, tak najednou telefon, že je fena v jedné obci, záměrně nenapíšeme dále ani jeden název, abychom se vyvarovali sledování těch bláznivých lidí, co by ji zase plašili (viz dále). Vesnice byla zase úplně jinde, než jsme byli my. Dojeli jsme tam s nohou na plynu, plán byl naprosto dokonalý, volající nálezkyně Arvetu zvládla sledovat docela daleko, počkala na nás na silnici a ukázala nám, kde leží u plotu. Arveta schoulená jak hromádka sazí, skutečně to je ona, koukají uši, zadek. Všichni jsme radostí bez sebe, zároveň obrovský stres, očekávání. Na místě jsme měli dvě jednotky a další na cestě. Odchytová služba se pokusí ležící Arvetu střelit šipkou, další auto připravené ji sledovat (po šipce pes usne až za několik minut, ne hned!), další byli připraveni fenu nadjet, kolo v kufru … ALE 🙁 Oblast, kde jezdí neustále dodávky, traktory, cyklisti na kole a ne každý se rád dívá na to, jak někdo míří na ubohého pejska v příkopu a díky těmto okolnostem jsme už zase viděli jen černá záda rychle mizící v poli. Detaily raději rozebírat nebudu, musela bych se strašně naštvat. Zase se to nepovedlo, a to byla taková náhoda, že větší pravděpodobnost je i vyhrát ve sportce! Fena utíká, hlídka ji sleduje asi 3 km, a fena následně mizí v lese.

Po dalším hlášení, kdy byla viděná na stejné křižovatce, jsme dali na místo krmení a ono zmizelo, a pak zmizelo další a další, dokonce jsme našli několik stop. Udělali jsme tedy jednu mega akci.

Na jeden den jsme svolali záchranný tým od 5 od rána. Plán byl takový, že se jednotky postaví každá na jednu křižovatku v každé vesnici u každého lesa, kde může fena projít, a bude tam hlídkovat. Odchytová služba bude uprostřed v místě nejkratšího dojezdu. Všichni lidé byli vybavení hromadou vizitek, měli za úkol zapojit všechny místní. Nádherná sehraná práce všech dvaceti lidí. První směna ráno, rozestavěné hlídky, ještě vyzvedáváme lidi, kteří dojeli vlakem z různých měst, postavili jsme všechny stanoviště, všichni vybaveni telefony, letáky, vizitky, měli jsme kolo, auta, pěší. Rozdány mraky vizitek a letáků, číhání až do poledne, Arveta nikde! Ani stopa, ani telefon, prostě nic! Odpoledne jsme hledali autama, projížděli jsme lesy křížem krážem ve velkém okruhu. Občas jsme se rozdělili a šli pěšky lesem. Našli jsme dlouhou trasu, kde byly stopy všude a kam chodila pít, čerstvé stopy, které vedly do lesa, kde se ale zase ztratily. Prohledáváme oblast na průměr 10 km, lesy, pole, potoky, areály, silnice, všechno…a nic…

Před setměním jsme ukončili akci a jeli jsme domů. No a telefon…že zrovna je zase na té křižovatce….už byla tma, po tmě se střílet nemůže, tak jsme museli jet domů, ale krmení tam v tu chvíli měla. Pak jsme tedy už jen čekali, zda se chytí do sklopce. Lidé volali a hlásili výskyt Arvety, měli jsme klid a radost, že se tam drží, že to je ona a že žere. Nakrmili jsme ji docela hodně za těch pár dnů, tedy nestrádá a brzy se jistě polapí… Jenže nastal další problém, tentokrát se sklopcem. Ač je to sklopec na ovčáky, tak tvůrce zapomněl na kvalitu nášlapné destičky, která sklopec zavře. Malý pes se na na ni v pohodě trefí, ale velký pes natáhne hlavu, vyžere návnadu a vyleze ven… Chytli jsme do tohoto sklopce malé a střední psy, kočky, ale Arveta zase překvapila… 4x vyžrala jídlo a vylezla bez zavření. Maso jsme tedy do sklopce pevně přivázali. A bylo divné, že se neztratilo a fena se nechytila. Ve skutečnosti se na místě už od té doby nikdy neukázala. Náhoda? NE! Dostali jsme informaci, že nás na místo někdo sledoval, Arvetu tam údajně viděl a zase na ni zavolal a vyplašil 🙁 A tak to byl zase důvod, proč byla zkažená tato možnost, kdy už byla jen otázka času, aby se Arveta chytila, už šlo skutečně jen o to, jak dobře nalíčit maso. Na tomto klidném místě v lese byla možnost z tajného místa sledovat, až fena půjde, odchytovka ji tam mohla zasáhnout, aniž by je někdo rušil, na místě byla i veliká klec, kam se dala nalákat na manuální zavření na provázek a ke které si také zvykala chodit. Místo klidné, bez lidí, přehledné – nemuseli jsme pospíchat, zbytečně hledat a dle stop v nastraženém písečku jsme věděli, že tam chodí 3x denně jíst. Byla tam i možnost oplotit tři zdi a udělat jí mega výběh, kam ji bez problému zavřeme! Bylo to ideální, takřka s jistotou by se to povedlo, nebýt někoho, kdo si dal tu práci s tím nám ji vyplašit…

Takže odchyt Arvety dvakrát zkazili zlí nepřejícní lidé a jindy to byly hloupé náhody. Tohle nekonečné úsilí a napětí nás už stálo nezměrně sil a samozřejmě taky kopu peněz. Náš tým utratil za naftu už přes 15 tisíc a to nepočítáme ostatních x lidí, kteří nám přijeli pomoct. Některým jsme museli phm proplatit, protože už ze svého nezvládali více pomoct a my jsme jejich ruce, auto a čas prostě potřebovali. Nehledě na to, kolik desítek tisíc jsme zaplatili za novou odchytovou techniku! Arveta je v tom nyní za 40.000 Kč 🙁 A to to pořád nekončí… A proto, vážení, tak nestydatě žebráme, jsme tak strašně neslušní a hrozní, neschopní a chceme na celé akci jenom vydělat – jak to o nás tvrdí “oni” 🙁

Dva dny v kuse číhal Vojta na místě, vozili jsme mu tam jenom jídlo a pití, spal venku na křesle, aby viděl na celé místo. V noci byly 3 stupně, ráno 5, přes den 8. K tomu lilo a lilo, všechno bylo promáchané… Od poslední události už Arvetu nikdo neviděl. Takže jsme odpoledne rozvěsili zatím poslední letáky, projeli jsme okolí, rozdali pár vizitek lidem na výletě a jeli jsme ještě pozdě večer za naší kamarádkou Míšou pro nových 200 letáků, všem nám už došla barva v tiskárně. Ráno Vojta vstal brzy ráno, jel zase na místo, rozvěsil letáky i v dalších obcích, kde je ještě nemáme, na lesní křižovatky, vyměnil mokré a utrhané letáky na předchozích místech, znovu se ptal lidí, znovu rozdával vizitky a my znovu čekáme, zda někdo zavolá 🙁 !!!ALE MY SE NEVZDÁME!!!

A tak si počkejte na další pokračování, bude-li stát za zmínku. Kdo by si chtěl vyřídit to házení klacků pod nohy s konkrétními osobami, můžete nás kontaktovat a dozvíte se, kdo to dělá, není to ostatně tajemství, vše si hrdě vystavují na internet s patřičnými komentáři. Všechno bude jednoho dne oplaceno, spravedlnost existuje a my se budeme rvát, abychom jí dosáhli ještě na tomto světě.

—————-