Jak pomoci tlapkám
Články

Jak se postarat o osiřelé kotě

Publikováno 2.7.2012 v Péče o kočku

Když se kotě narodí, je zcela odkázané na svou matku. Je slepé, hluché, nemá vyvinutou termoregulaci, neumí se samo vykálet a neumí se ani dostatečně pohybovat. Kočka mívá 3–8 koťat (2–13) 2–3x do roka:-( . Často se stává, že se kotě ocitne bez matky a je odsouzeno k smrti hladem a podchlazením. Zejména u toulavých koček stává, že matku zajede auto, zemře na infekci nebo „s pomocí“ člověka, koťata odmítne (zvláště prvorodička) nebo je kotě nemocné a kočka se o něj postarat nedokáže, pokud kotě není dostatečně životaschopné. Takových sirotků nám lidé za rok donesou hodně. Od úplně maličkých několikadenních až po třítýdenní. Koťata do čtyř týdnů věku nepřijímají pevnou stravu, nejsou schopná bez matky přežít, ledaže najdou dostatečně zkušeného a informovaného člověka, který jim matku dokáže aspoň částečně nahradit. Pro takového člověka, který se kotěte ujme, to sice znamená práci na plný úvazek ve dne v noci, ale může kotěti dát šanci. Člověk, který však drží v ruce takové kotě poprvé a nemá dostatečné informace, jak o něj pečovat, nezmůže většinou nic. V případě, že člověk chodí do práce, ještě nikdy kotě nepiplal a kotě je navíc slepé, útulky nejsou ochotné ho převzít a nesežne kojící kočku, doporučujeme nechat takové kotě uspat, je to humánnější než smrt hlady. Zde se však chceme podělit o naše zkušenosti, které by mohly zachránit životy mnoha drobečků, kteří přišli o maminku. Jedná se o náročné období, ale spokojené (a hlavně živé) kotě je velkou odměnou.

Hned na začátku je třeba upozornit na to, že kojit malé kotě je zřejmě nejhorší práce okolo koček! Dívat se na utrápené kotě, které se nemůže dohledat mateřského cecíku, které nikdo neolíže a které pořád piští, je skutečně nůž do srdce člověka, který má kočičky rád. Proto je vždy prioritou snažit se za každou cenu sehnat náhradní kojící kočku, ke které je možné kotě přidat. Je opravdu zoufalý nápad sebrat úmyslně malé kotě kočce s tím, že mu bude člověk nahrazovat maminku a ono si na něho pak lépe zvykne. To prosím ne! Protože vazba kočky a člověka je stejná, ať se jedná o kotě odkojené člověkem nebo odkojené kočkou. Úmyslně odebrat malá nedokojená koťata jejich matce je nehorázná sobeckost a týrání. Koťátka musí být u matky min. do 3 měsíců věku, aby je bylo možno odstavit bez újmy. Kojit kotě znamená plný úvazek na 1 měsíc a na další 2 měsíce úvazek poloviční. Do jednoho měsíce věku je kotě odkázané pouze na mlíčko, od jednoho měsíce začne postupně přijímat maso, ale přitom musí být stále kojeno až do druhého, lépe do třetího měsíce. Když už tedy kotě osiří a není jiné východisko, než kotě dokrmovat ručně, je nutné se o něj řádně starat a připravit se na to, že se jedná o časově náročnou aktivitu. I tak ale nemusí být úspěšná, kotě naši péči nemusí přežít.

Jak kotě krmit? Koťata lze odkojit pouze sunarem pro koťata (zn. Beaphar, Royal Canin). Není možné používat žádné náhražky, např. kravské mléko, ředěná tatra do kávy ani jiná mléka či dětské sunary, neboť tato mléka obsahují laktózu (cukr, který ničí kočkám trávicí trakt), mají zcela jiné složení, jiný obsah tuků a vitamínů. Kravské mléko je pro býložravce, kočka je masožravec. Od jednoho měsíce věku je možné použít neředěné kozí mléko. V případě, že bylo kotě nalezeno v době, kdy se již nedá sehnat kotěcí sunar (pozdě večer, o víkendu), dá se 24 hodin přečkat s náhražkou masového vývaru nebo šťávy z kočičí konzervy, případně Tatrou (pouze u koťat starších 17 dnů). U koťat do 17 dnů je lépe použít teplou vodu s glukopurem. Je zapotřebí však sehnat kotěcí sunar co nejrychleji (u veterináře, v chovatelských potřebách). Sunar je třeba připravit dle návodu do vody o teplotě 37,5–39 stupňů. Je třeba používat čisté nádobky, sunar podávat čerstvý a teplý, rychle se kazí. Je nutno dodržovat pravidelnou dobu krmení, pravidelné dávkování a stejnou teplotu, jinak může mít kotě průjem, nebo zácpu, které ho většinou neohrožují na životě, ale také nepřispívají k správnému vývoji. Ke krmení se nejlépe hodí lahvička, která je doplňkem kotěcího sunaru od Royal Canin. Běžně se ale také používá 10ml injekční stříkačka. Kotě je nutné krmit každé 2 hodiny přes den a každé 3 hodiny v noci do věku 10 dnů. Do věku 21 dnů je možné krmit každé 3 hodiny přes den a každé 4–5 hodin v noci. Při krmení by se kotě nemělo pokládat na záda, ale na bříško se zvednutou hlavičkou, u starších koťat je možno krmit i na zádech. Než si kotě zvykne samo pít, trvá to cca 12–24 hod. Proto je nutné prvně do kotěte sunar dostávat „násilím“ (po kapičkách stříkačkou do tlamičky), až si zvykne, samo se přisaje a vypije sunar z lahvičky nebo stříkačky samo. Někdy i velkou rychlostí, protože je hladové. Kotě není možno nijak omezovat, naopak je zapotřebí do něj dostat co nejvíce kotěcího sunaru. Nakojené kotě bude mít velké tvrdé bříško, které není třeba nijak dlouze masírovat, pouze kotě za bříško podržet v poloze v leže nebo ho po kojení položit na zem. Kotě si svými pohyby bříško promasíruje, jak je potřeba. Masáž bříška před krmením podporuje u kotěte hlad. Pokud se bříško masíruje po krmení, může dojít k poškození vazů střev, které jsou u malého kotěte křehké, příp. i k jiným komplikacím, zejména ke kýle. V případě kojení sříkačkou je vždy nutné pomaličku po kapkách kotěti pomáhat, než se naučí sát. Někdy se stává, že se kotěti sunar dostane do nosu a kotě „pšíká“ mlíčko. Stačí ho jen důkladně otřít a počkat, až se „vypšíká“. Udušení je vzácné, nikdy jsme se s tím nesetkali. Díky tuku v mlíčku se stříkačka snadno znečistí a je nepoužitelná (začne „drhnout“), je třeba ji často měnit. Na jedno krmení malé kotě vypije 5 ml, větší 10–20 ml, záleží na věku. Správně nakrmené kotě má plné bříško a ihned usne. Pokud je kotě nakrmené nedostatečně, křičí nebo má bříško měkké. Je dobré nechat kotě v klidu, nesnažit se ho nijak hladit, chovat, nosit, dávat ho do postele, pouštět na zem nebo s ním jinak zbytečně manipulovat. Kotě má pak neustálou tendenci hledat cecík a nespí, což mu ubližuje, protože kotě hubne. Proto je dobré nechat kotě v přepravce vystlané textilem, uvnitř s pet lahví naplněnou horkou vodou (na zahřívání). Přepravku je dobré přikrýt dekou, aby kotě bylo v přítmí, neboť malému kotěti světlo nesvědčí (kvůli nevyvinutým očím). Horko mu nevadí, naopak. V pelíšku u maminky bývá i 40 stupňů a vysoká vlhkost. Je nutné se však snažit držet kotě co nejvíce v suchu!

Jaká je další nutná péče? Kotě do 21 dnů neumí samo dobře kálet, proto se mu musí pomáhat – suchým ubrouskem krouživými pohyby jemně masírujeme zadeček, nejlépe po krmení. Kotě v péči člověka bude vždy upatlané a možná i mokré, přesto se nikdy nesnažíme kotě koupat! Je třeba ho držet v suchu. Pokud se počůrá a je mokré, osušíme ho, otřeme od výkalů, ale kvůli termoregulaci a kůži, která musí zůstat suchá, nenamáčíme. Pomůže častá výměna podložek v pelíšku a neustálé zahřívání pet lahví s horkou vodou. Kotě je lépe držet zavřené v přepravce, když je hladové, dokáže utéci kamkoliv, podchladit se nebo si ublížit. Kotě musí být v klidu, je třeba dodržovat pouze režim „nakrmit, vyčůrat, spát“.

Od 1 měsíce je možné začít přikrmovat pevnou stravou (kuřecí maso, kotěcí kapsičky, paštičky, tvaroh). Na pevnou stravu je třeba přejít postupně během tří dnů, dále je potřeba kotě kojit kotěcím sunarem až do věku 2 měsíců, jakmile bude schopné pít samo z misky, může sunar dostávat i bez pomoci lahvičky či stříkačky. V ideálním případě by mělo kotě dostávat kotěcí sunar do věku 4 měsíců. Od prvního měsíce je dobré přidávat i obyčejnou vlažnou vodu.

Za pečlivou a zároveň velmi náročnou práci je pak odměnou zdravé spokojené koťátko, kterému jste dokázali nahradit maminku. Kotěti je pak potřeba co nejdříve pořídit „sourozence“, pokud bylo odkojeno samotné. Vakcinace je možná ve 2,5 měsících, je-li kotě zdravé. Kotě je nutné odčervit, ale je lépe čekat až po vakcinaci, není-li pro něj začervení ohrožením života, protože kvůli začervení často dochází ke komplikacím, které mohou skončit i smrtí koťátka.

Věříme, že několik rad poslouží všem, kteří mohou pomoci malému koťátku a nemuseli ho svěřovat kočičím tetám v útulcích a depozitech, které mají s kočičkami práce až nad hlavu.

Denisa Zárybnická, OS Toulavé Tlapky