Kauza 17 týraných koček – prosinec 2009

23. 12. 2009
Tak tu máme zase Vánoce, kdy se obvykle naši svěřenci těší ze spousty dárečků a dobrůtek, někteří našli před Vánoci nový domov, a tak doufáme, že jsou spokojené. A my se těšíme alespoň na chvilku klidu v každodenní nepřetržité práci okolo pejsků a kočiček. Ale aby toho nebylo náhodou málo, dozvěděli jsme se právě dnes o další kauze týrání kočiček, což jsme museli ihned řešit, bez ohledu ná vánoční svátky.

Ráno nám telefonoval zoufalý pán z Prahy – má doma sedmnáct kočiček a potřebuje co nejdříve do nemocnice na operaci. Jelikož v současné době nemáme kapacity pro takové množství koček, domluvili jsme se s tímto pánem, že kočičky necháme vakcinovat a budou čekat na nové majitele přímo u něho. Pán souhlasil, a jelikož tvrdil, že je zapotřebí jednat rychle, rozhodla jsem se ještě dnes jet kočičky vyfotit a začít je nabízet. Nechtějte vědět, co jsem tam zažila!

Vyrazila jsem s foťákem do blátivého dopoledne plného vánočního shonu. Dům, v němž pán bydlí, jsem našla bez problému. Bydlí v klasickém činžáku. Zazvonila jsem a čekala, až sejde dolů. Trvalo to asi deset minut. Celou tu dobu byl přede dveřmi cítit zápach kočičí moči, a to přesto, že jsem stála venku a pán bydlel v prvním patře. Za chvíli se přibelhal ubohý pán o berlích. Po velkém úsilí vyšel schody zase nahoru a otevřel dveře do svého bytu. Své pocity ani nedokážu detailně popsat. Na tohle jsem připravená nebyla, čekala jsem, že jdu fotit do standardního bytu, ne do skladiště odpadků. Ten zápach byl příšerný, to snad nezvládnou ani naši nekastrovaní nalezenci. Celý byt zapáchal ostrým zápachem kočičí moči. V tu ránu se mi ihned vybavila kauza Jaroměř, o které jsme psali nedávno. Jenže tenhle byt, dovolím si tvrdit, byl ještě horší než v Jaroměři. Hned v předsíni mě uvítal velký mouratý kocourek, který se plížil kolem hromady odpadků vršících se do stropu. Nahlédla jsem do koupelny, vana byla až po okraj plná zaschlých kočičích výkalů, stejně jako umyvadlo. Otevřené okno do ulice bez zabezpečení, podlaha pokrytá vrstvou zaschlé lepkavé moči a výkalů.

Pak jsme přešli do obýváku, kde pobýval zbytek kočiček. Pán tam měl promočenou postel, velmi znečištěnou a navlhlou. Všude igelitky s odpadem, hadry, pytle od kočičího krmení apod. Chvíli jsem se nemohla ani nadechnout. Pokoušela jsem se kočičky vyfotit, ale jsou velmi plaché. Jedna z nich byla nemocná, ostatní naštěstí vypadaly baculatě a zdravě. Ve snaze vyfotit jednoho chlupatého zrzka jsem otevřela dveře do další místnosti – to jsem asi neměla dělat. Místnost zavalená nábytkem, dole pod oknem se vršily výkaly snad za čtyři roky – nejméně 50 cm vysoká „podestýlka“ plesnivých výkalů, ty čerstvé plavaly v moči. Kočky totiž nemají záchodky, takže ani jinou možnost, kde vykonávat potřebu. Ach jo. Pán má kočičky moc rád, ale je to další případ, kdy se majiteli celá situace vymkla z rukou. Všechno začalo před dvěma lety, když přestal chodit a nemohl se starat o sebe, tím méně o kočky. Ukazoval mi fotografie z předchozích let, kde bylo zřejmé, že v bytě bylo čisto a uklizeno. Některé kočičky našel na ulici, ostatní se mu rozmnožily doma. Pán je těžký invalida bez příbuzných a bez pomoci jiných lidí, paní domácí na něj posílá stížnosti na úřady, všichni mu dokáží jen nadávat za týrání koček a zápach, ale nikdo mu není schopen pomoci! Co má takový člověk dělat, když se sotva zvedne, aby si došel na toaletu? Jak má vybírat záchodky a mýt podlahu? O kočičky se staral, pokud mu síly stačily, čisté mističky byly plné krmení, všude pelíšky z lepenkových krabic a dek. Každá kočička má své jméno a svůj příběh. Bylo mi z toho smutno. Pánovi vypnuli topení, elektřinu, vodu… Žije v zimě zabalený do dek. Ukazoval mi obsílky – příkazy k exekuci, k vystěhování, informace o správním řízení ve věci týrání zvířat. Je z toho zoufalý, inzeruje kočičky v novinách, udal však za dva roky jen jednu jedinou. Některé kočičky zemřely. Proto je vděčný za naši pomoc. Ale tady přestává čekání na zájemce. Kočičky tam skutečně zůstat nemohou, pán musí do nemocnice, hrozí mu úplné ochrnutí, nejsme schopni je nechat vakcinovat, půjdou chytit jen jedenkrát, protože jsou hodně plaché. Takže když jsem odcházela, bylo mi jasné, že do 25. prosince musí být zajištěný odvoz a hlídání kočiček, protože pán potřebuje rychle pomoc, jinak ochrne nebo zemře.

Tolik krátce k celé situaci.

Další fotografie vztahující se k tomu článku naleznete ve fotoalbu.

25. 12. 2009
Převoz kočiček: hned další den po Štědrém dnu vyrážíme opět k pánovi pro kočičky. Skutečně není možné, aby u pána zůstaly a hledaly domov odtamtud. Jsou plaché, potřebují očkování, kastraci a některé léčbu. Pán se o ně nezvládá starat. A tak jsme naložili hromadu přepravek a vydali jsme se pro kočičky. Zase nás čekala odchytová akce, bohužel ve výkalech a odpadcích. Pán nám bohužel nemohl s odchytem pomoci, nepomohlo ani nalákání na různé dobroty. Všechny kočičky jsme zavřeli do obýváku. Tam odchyt trval asi hodinu. Lovila jsem vyplašené kočky všude možně – za postelí, mezi pytli s odpadem, pod topením atd. Odevšad, kam jsem sáhla, jsem měla okmažitě ruku umazanou od kočičí moče a výkalů. Nebylo to pochopitelně nic příjemného. Ještě horší bylo opěradlo za pánovou postelí, kam se většina koček schovala a odkud jsem je vytahovala z promočené deky. Z hnojiště vedle postele jsem vytáhla také jednu kočičku, musela jsem se k ní prohrabat přes hromady igelitů, hadrů a všeho ostatního, neuvěřitelně smrdutého a hnijícího. Pán nám věnoval pro kočičky ještě tři přepravky, protože kočičky byly opravdu velmi mohutné a tlusté, a tak se nám do přepravek nevešly po dvou. V přepravkách se jim vůbec nelíbilo a chtěly ven. Nejvíc mi dal zabrat velký rezavý kocour, který se objevil až ve chvíli, kdy jsme odnášeli přepravky do auta v domnění, že je to již všechno. Kocour zase urychleně zmizel někde v bytě. Pán myslel, že bude pod vanou, když jsem se tam šla podívat, byla tam pouze hromada výkalů a hnijících hadrů. Kocour seděl ve výklenku pod stropem, ale utekl mi. Vyšplhala jsem se po odpadcích na skříň, za ní nebyl. Pak zaběhl do toho pokoje, kde bylo nejvíce výkalů. Brodila jsem se za ním tím humusem, v ruce podběrák a co krok, to uklouznutí po pomočené podlaze. Chtělo se mi zvracet a modlila jsme se, abych kocoura rychle chytla a mohla se jít nadechnout a umýt. Nakonec jsme ho zahnali do obýváku, kdy jsem ho po několika zběsilých pokusech o útěk po stropě, okně a podlaze chytla, zase zapasovaného za opěradlem postele. Kocourek je jinak hodný mazlík, ale nyní byl vyděšený, krom toho není zvyklý na cizí lidi. Když jsem vylezla z bytu, mému kolegovi se udělalo zle… Měla jsem na rukách špínu, stejně jako na oblečení a ve vlasech. Páchla jsem jako pomočený kočičí hadr. V ruce jsem však vítězoslavně držela přepravku se zrzečkem. Naskládali jsme přepravky do auta. Bylo jich hodně. Ubohé umňoukané kočičky se loučily s domovem, škoda, že nevěděly, že půjdou do lepšího. Pánovi bylo moc smutno, šel nás doprovodit a rozloučit se s kočičkami. A tak jsme rádi, že je máme všechny. Doma jsem se musela ihned převléct a všechno hodit do pračky. Fuj, to byla síla.

V jednom z našich depozit jsme jsme pro kočky připravili čistý pokojíček s novou postelí, pelíšky, záchodky, mističky a koberec. Zde si budou pár dnů zvykat a pak je přesuneme po menších skupinkách k dobrovolníkům na ochočení a ošetření. Po příjezdu si všechny kočky vlezly pod postel, vypadalo to, že je pokoj prázdný:-) Konečně jsou v čistotě, doufáme, že si toho budou vážit a užívat si. Snad najdou rychle nové domovy.

Zde je seznam kočiček. Kočičky jsme pojmenovali poněkud netradičně:-), snad se jim i jejich novým páníčkům budou jména líbit.

1. Lasturka (umístěná),
2. Marcimoor (umístěn),
3. 3D Lucinka Mandelinka (umístěná),
4. Hodina (umístěná),
5. Večer (umístěn),
6. Minuta (umístěna),
7. Fegu (umístěn),
8. Ramseila (umístěná)
9. Larien (umístěná),
10. Zítra (umístěný),
11. Rok (umístěný),
12. A4 (umíštěná),
13. Čas (umístěn),
14. Marbu (umístěná),
15. Ogu (umístěn),
16. Vteřinka (umístěná),
17. 3D Pepíček (umístěn).

Jak to celé dopadlo? Všechny kočičky se povedlo předat do péče novým majitelům. Velmi děkujeme všem za adopce kočiček a za pomoc s krmením a úhradou veterinární péče.

Denisa Zárybnická, předsedkyně OS Toulavé Tlapky