Kubíček z množírny dostal šanci žít!
O množírnách se v současné době hodně mluví. Konečně veřejnost začíná chápat, jak bezcitní musí být lidé, kteří kvůli penězům týrají zvířata a chovají je v doslova příšerných podmínkách.
Obrovským problémem je množení moderních plemen bez průkazu původu (bez pp). Dochází často k příbuzenské plemenitbě, která zapřičiní to, že se narodí štěňata s různými vadami. Některé vady jsou viditelné, jiné skryté v podobě onemocnění orgánů. Genetické vady se dědí na další štěňata. Zbytečně se tedy rodí hendikepovaná zvíata a ne všechna mohou přežít a žít plnohodnotný život.
Různé podlomené zoufalé a nemocné pejsky spolky zachraňují, snaží se jim pomoct a najít jim rodiny. Věřte však, že to není nic lehkého. Proto proti množírnám bojujeme.
Podívejte se na případ Kubíčka, který dostal životní štěstí a dostal se do dobrých rukou.
Z první množírny šel do jiné. Byl odkoupen za účelem chovu dalších bezpapírových laciných pejsků atraktivního modro-bílého zbarvení. Jenže byl velice vyhublý, zesláblý , tak vystrašený, že ho ani hárající feny nezajímaly. Pro množitele se tedy stal bezcenou přítěží a tak nám ho nabídl k převzetí zdarma do spolku. Jak šlechetné, že? ….
Křehké tělíčko třesoucího se chudáka, který se nás snažil pokousat, ale neměl jak. Jeho podkus spodní čelisti mu znemožnil kousnout, ale také se normálně nažrat. Dalo nám dost práce ho krmit. Nejprve strachy odmítal jíst v přítomnosti člověka.
Vzali jsme ho na vyšetření krve, které ukázalo anémii. To znamená, že byl dlouhodobě podvyživený. Několik týdnů jsme ho krmili kvalitními konzervami se 100% obsahem masa, přidávali vitamíny a snažili se s ním mazlit, aby se tak přestal bát.
Počůrával se strachy,neznal nic jiného než klec a bylo vidět, že v ní žil od malička. Typické běhání dokola v ohrádce pro malé pejsky naznačuje stereotypní chování, které se rozvine u psů, kteří nebyli nikdy venku.
Venku se všeho bál, klepal se tak hrozně, na vodítku se cukal jako divoké zvíře, před rukou panicky utíkal. Ty začátky skutečně nebyly pro někoho, kdo by nebyl na podobné případy zvyklý. Chtělo se nám nad ním plakat. Tiskl se v náručí a vůbec nevěděl, co se to s ním děje.
Po týdnech a týdnech práce jsme hledali vhodnou rodinu, která by byla ochotná vzít si domů pejska, který se nebude schope n venčit venku. Který bude potřebovat pomoct s krmením, kvalitní péči a bude doživotně lekavý v cizím prostředí. Měli jsme strach ho jen tak někomu svěřit, jediný útěk by znamenal jeho smrt.
Povedlo se však sehnat úplně skvělou rodinu, která má od nás již dva zachráněné pejsky a tedy jsme jim mohli věřit, že bude Kubíček v těch nejlepších rukách. Měli jsme neskutečnou radost, když nám přišlo video, jak se pejsek mazlí a je vděčný svojí rodině.
Jsme hrdí na to, že můžeme takovým pejskům pomáhat a poskytnout jim přestupní stanici.
Jenom díky pomoci Vás, kteří nás sledujete a podporujete, můžeme dělat pro takové chudáčky první poslední , zaplatit veterinu, krmení a nakonec najít vhodnou rodinu na míru každému pejskovi.
A jak mu to jde v novém domově?
První den: První noc za náma,spinkal u nás v posteli, sice se tam vyčural,ale nevadí.jen mě úplně rve srdce,jak chodí dokola.
Po nějaké době: Kubíček posílá velký pozdrav tetě Denise. Máme velké pokroky,přijde, očichá si nás a nechá se pohladit a podrbat.oblibil si manžela pantofle a společně bojují. Vařím mu kuřecí maso s rýží a mrkvičkou.
Vide z nového domova, které je doslova zázrakem!