O smečkách

Pes je zvíře, je to psovitá šelma a jejich přirozeností je tvořit smečky, ve kterých žijí. Pes je sice příbuzný vlka, ale jejich chování je odlišné, stejně jako způsob života. Schopnost psa žít ve smečce je daná geneticky, nejedná se o naučené chování. Pes se nerodí jako samotář, ale jako člen smečky. My lidé chováme psy jako domácí mazlíčky a právě proto zde dochází k jistému „konfliktu“ mezi člověkem a přírodou, neboť člověk domestikací psa a jeho zařazením do rodin lidí odděluje jednotlivce od smečky zvířecí a chová je ve „smečce“ lidské. A pes smečku potřebuje a má ve svých genech zakódované smečkové chování, které nelze potlačit ani šlechtěním, ani domestikací. Z toho důvodu pak vzniká mnoho problémů v chování domácích psů, které jejich majitelé musí řešit. Lidská rodina, přístup majitele a to všechno musí psovi nahradit životní styl smečky do takové míry, aby pes chápal své místo a postavení. Jen tehdy z něho může být vyrovnaný pes, který netrpí psychickými problémy, nevykazuje problémové chování a netrápí se.

Zákony psí smečky jsou přesně dané, neměnné a tvrdé z pohledu člověka. Lidé nechtějí vychovávat svoje psy, protože sami nechtějí být vychováváni. Pes je často polidšťován, není s ním zacházeno podle jeho přirozenosti, ale často jako s dítětem. Možná si řeknete, jaká přirozenost? Vždyť při křížení psů a vzniku nových plemen se veškerá přirozenost psa vytratila a vznikly moderní rasy, které mnohdy nevypadají ani jako „pes“, že? Jenže to zvíře nevypadá ani jako člověk. Proto nemůžeme k domestikovanému psovi přistupovat jako k člověku nebo malému dítěti, ani jako k divokému vlkovi, ale jako ke psovi. Tehdy dáváme tomu zvířeti vše, co potřebuje. Základními potřebami psa je samozřejmě jídlo, spánek, pohyb, hra, životní prostor, kamarádi, ale také výchova. A víte proč? Protože každá smečka může fungovat jenom tehdy, pokud všichni její členové znají svoje místo a svůj úkol. Je to stejné jako ve firmě, kde má každý svoje přesné úkoly a pozice a díky tomu může firma fungovat. Slabé články jsou vyloučeny, protože ohrožují prosperitu.

Toto jen na úvod, abychom mohli dále nahlédnout okem člověka jako cizinec do zcela neznámé dimenze – psí smečky.

…..TEXT BUDE DOPLNĚN, UPRAVEN A PŘIDÁNY FOTOGRAFIE, PROSÍME O TRPĚLIVOST

dále:

V našem soukromém azylu se nyní nachází  145 pejsků. 80 jsme přijali najednou z nemotické kauzy, některé pejsky jsme měli z předchozích kauz nebo odložené. Máme také řadu vlastních vychovaných psů, kteří pomáhají se socializací nových. Málokdo si umí představit, co všechno se s pejsky musí po psychické stránce zvládnout, aby mohli odejít do nového domova. Psi totiž mohou trpět psychickými problémy z důvodu špatné socializace. Ať už se jedná o vztah ke psům nebo k lidem. Psi z kauzy jako například Nemotice jsou asociální k lidem. Vyrůstali ve smečce, nebyli zvyklí na dotyky a od mala neznají kontakt s člověkem, že ho vidí přes plot, nestačí.

Pak jsou psi, kteří vyrůstají od mala jen s lidmi a se psy do styku nepřijdou, tito psi pak mají problémové chování vůči jiným psům. A pak jsou psi, kteří vyrůstali někde na pozemku bez lidí i bez psů a to je snad ta nejhorší varianta, protože se bojí obojího. Že je pes asociální neznamená, že by mu někdo ubližoval. Bojí se proto, že se nezná. A věřte, že je mnohem těžší socializovat psa než převychovat psa který byl například bitý. Socializace znamená vystavit psa lidem nebo psům, kterých se bojí nebo je agresivní a nechat ho na situaci zvyknout. Metod převýchovy je více podle toho, jaký pes má životní podmínky jestli u člověka doma nebo v útulku. My však hovoříme nyní o psech, kteří jsou přímo v naší péči. Psi ze smeček jsou poměrně tvrdým oříškem.

Výborně vědí, jak se chovat ve smečce, vychází se psy, perfektně jde poznat jaké postavení má který pes ve smečce a do které ho zařadit a jak. Jenže problém nastane ve chvíli, kdy si takového psa chcete „ochočit“. Dát mu vodítko a vzít si ho domů… Smečkoví psi na vodítku chodit neumí a tlak na krk berou jako útok jiného psa protože krk je cílové místo při psích rvačkách, je to místo jisté smrti a proto si ho pes dobře brání. Když dáte smečkovému psovi vodítko a zatáhnete aby šel za vámi, začne se vzpírat, točit sebou, škrtit se a naprosto jakýmkoliv způsobem se snaží osvobodit. Pes ze smečky se vždycky bude snažit utéct zpět ke smečce, tedy má perfektní schopnost ničit a přeskakovat ploty, rvát dveře, ničit doma věci. Nechápe, co je to pravidelné venčení. Pohlazení na hřbetě bere jako podřízení a krčí se, protože psi se ve smečce přátelsky zdraví olizováním čumáku a pokud si dají krk nebo packu na hřbet druhého psa, dávají tím najevo dominanci a pak dojde k rvačce. Při hře to dělají mezi sebou také s rozdílem, že po každém dotyku na hřbet dají najevo vyzývavou podřízenou pozici, kdy před druhým psem začnou poskakovat. Jamile se však snaží jeden pes druhého dostat na zem, může se to opět zvrhnout v nepříjemné vyřizování pozic psů.

Smečkoví psi jsou perfektní pohromadě někam na zahrádku a jenom se koukat a chodit je krmit. Ale je nereálné pro ně takový domov najít jinde než v nějakém azylu. Proto se  musí psi resocializovat aby byli schopni umístění do normální rodiny. A to není legrace. Obnáší to naučit prvně psa na kontakt s člověkem. Jakýkoliv dotyk bere jako kousnutí – trest od alfy, nedůvěřuje, nezná to. Navíc se pes nesmí rozmazlit, jak dáte najevo slabost posunujete se na žebříčku ve smečce hodně nízko a tudíž pes začne uplatňovat to, co se ve smečce naučil – tedy okopíroval „jak vládnout“ a začne vám dělat zle. A to se podle povahy psa různí. Buď začne kousat, ničit, napadat psy, brát si věci, a podobně ale nebude to nic příjemného. Proto je cílem naučit psa důvěře v člověka, aby nás začal brát stejně jako psa a ne predátora a aby přesto člověka respektoval.

Absolutní alfa má totiž ve smečce hlavní slovo, má přesná pravidla, je důsledný a vyrovnaný. Ve smečce nefunguje pochvala, ale ignorace. Pokud nějaký pes udělá cokoliv proti pravidlům alfy je nejprve varován a při opakování nemilosrdně a krutě potrestán a pokud i přesto neuposlechne, je na povel alfy smečkou vyřazen – krutou smrtí zabit roztrhán na čemž se podílí celá smečka. Pokud pes dělá co má, neotravuje alfu, nedělá si problémy tak ho alfa ignoruje a nic mu nedělá.

Člověk má možnost volby, buď sebou nechá zametat a bude bude poslouchat svého psa a nebo mu dá jasná pravidla, bude důsledný a pes ho bude poslouchat, bude ho ctít a respektovat. Jenže lidé mají neustálou potřebu ze psů dělat lidi a myslí si, že o to stojí. Pes si může zvyknout naprosto na všechno, pokud máte psa od malička a učíte ho se mazlit, poslouchat a děláte to správně, potom je to dobře, ale pokud psovi dáváte jenom lásku a žádnou výchovu, pak je to moc špatně a důsledek se projeví a pak všichni víme, jak to dopadá.

Člověk by měl ke psovi přistupovat přesně jako alfa a to hlavně v případě že se jedná o psa který zákony ve smečce zná! Takže pes bude jasně vědět co si smí a nesmí dovolit, základem je že bude klidný, nebude skákat, napadat psy, nebude utíkat, nebude si zkrátka dělat co chce. Jakmile udělá cokoliv co nemá povolené, musí následovat varování. Člověk ale není pes takže nemusí psa kousat do krve, rvát se s ním apod. ale může použít úplně jiné naprosto klidné metody, ale to zase záleží na povaze psa a pozici ve smečce, jakým způsobem ho bude pes vnímat. Některému psovi to stačí desetkrát ukázat, jiný musí být podřízen.

Člověk používá při výchově psa odměny, dá psovi najevo že se mu to líbí projevením náklonosti, proto je člověk schopen psa vycvičit protože pes má obrovskou potřebu se pánovi zavděčit, dělá to proto, aby dostal pochvalu, pamlsek, ale to se ve smečce neděje. Alfa nepřijde ke psovi po splnění povelu a nezačne ho mazlit nebo mu nosit dobrůtky. Alfa udržuje ve smečce vztahy se psy hrou, hlídá je, chrání a dává jim možnost se najíst. Jednání člověka a psa tedy nemůžeme v žádném případě přirovnávat ke smečce, to je úplně jiný vztah.

Co z toho ale vyplývá v převýchově psa ze smečky? Musíme každého psa vzít zvlášť a naučit ho zvykáním si na vodítko, zjistí že ho to nezabije tak se přestane bránit. Zjistí, že lidé krmí, nezabíjí takže se jich přestane bát, musí si zvyknout na dotyky apod. Jenže smečkový pes si nevezme z ruky pamlsek, nechá se sebou většinou dělat naprosto cokoliv, můžete ho zvedat, otvírat mu tlamu a pes bude ztuhlý a ztrnulý protože se bojí udělat pohyb, aby ho alfa „neusadil“. Ti ještě více plaší psi místo toho utíkají a když se je povede chytit, koušou kolem sebe jako když chytíte lišku nebo jiné divoké zvíře. Manipulace s takoými psy je poměrně problematická, nemožná. Chytit se dají jedině na odchytovou tyč, do sítě nebo na uspávací prášek. Ale nemůžete čekat s pamlskem v ruce, dokud k Vám pes nepřijde.

Toto chování lze ale poměrně snadno změnit,když člověk ví jak, nepodkopává si u psa důvěru a má čas se mu věnovat. Učíme tedy u nás pejsky na kšírách nebo vodítku chodit za námi, učíme je dotykům a hlavně používáme metodu odkoukávání – když pes vidí že se jiný pes nechá hladit od lidí, přijde za chvíli také. Takových psů tu teď máme okolo stovky! Nedá se denně stihnout socializovat všechny psy protože to trvá týdny. Snažíme se tedy psa dostat alespon do takového stavu, že na sebe nechá sáhnout a manipulovat, protože pak se dá předat do nové rodiny kde si majitelé strach převedou na důvěru, nastane zlom a je vyhráno. Máme tu spoustu psů, kteří jsou tak divocí, že pořádně socializovat ani nikdy nepůjdou protože celé jejich generace žili divoce.

První část tedy je aby pes na sebe nechal vůbec sáhnout, pak se nebál chodit na vodítku tahaný za krk a nakonec se musí naučit žít s lidmi, venčit se, žít ve městě, zvyknout si na auta, na zvuky atd. Nemůže proto nikdo čekat když si vezme psa ze smečky, že bude v pohodě ve městě a nebude s ním muset pracovat. Naopak to vyžaduje znalosti, čas a především v žádném případě psa nechlácholit, nelitovat ale přímo ho vystavit cizím věcem, být naprosto v pohodě, vyrovnaný a pes z vás bude cítit jistotu tudíž začne kopírovat vaše chování a přestane se bát.

Rozhodně nejsme zastánci výchovy psa stylem do něj v jednoom kuse cpát dobrůtky, učit ho chodit za pamlskem jak koza za mrkví a podobně. Tomu říkáme „zpovelování psa“ a rozhodně ne výchova, protože jak nemáte pamlsek a situaci s pamlskem, pes se zase bojí něčeho nového co ještě neviděl. Pamlsky používáme tehdy, kdy to má smysl a pomůže to jako poslední krůček k důvěře, když už je náznak zlomu k lepšímu.

Naší prácí tedy je vytvořit vyrovnanou spolehlivou smečku, zařadit do ní psy tak, aby spolu dlouhodobě vycházeli, denně brát jednotlivé psy ven a socializovat je. Tehdy, kdy se začíná pejsek měnit,může být nabídnut k adopci. Zájemci vysvětlíme, jak se psem dále jednat, očekáváme že si zájemce vyhledá informace na internetu a dokáže tak s pejskem dále pracovat aniž by se ho zbavoval, že ho vlastně nezvládá. Ale když se podíváte na zeď facebooku a zpráv z nových domovů, uvidíte, že to desítky lidí bezproblému zvládá a pejsci se rychle učí. Takže to není o tom, že by to nešlo zvládnout, ale jenom že se někomu nechce a nemá odvahu 🙂

Nebojte se vzít si pejska ze smečky, budete mít radost z jeho změny, kterou sami dokážete!

A socializace na psy je stejná. Pokud je pes zvyklý jen na lidi a na psy útočí nebo se jich bojí, stačí ho zařadit do psí smečky, pro jistotu mu dát pevný košík, dlouhé vodítko a pes velmi brzy pochopí jak to ve smečce chodí. Velmi rychle pozná kdo je šéf, co se nesmí, co se může, přestane se bát o život a stane se členem smečky. Pokud neútočí na psy, může být bez košíku.

Z útočícími psy je to horší. Divoká psí smečka by takového psa zabila, smečka socializovaných psů respektujících svého lidského šéfa se ho bude bát a nakonec ho přijme. Člověk v takovém případě musí zasáhnout a psovi dát najevo svojí pozici a pozici psů. Pokud nový pes na ostatní psy startuje a chce je zahnat od sebe, tak se k nim musí „přivést“ blízko, dělá to ze strachu. Pokud na ně útočí agresivně a chce je záměrně napadnout a zabít, dělá to ze strachu ale s odvahou a to není dobré, to jsou psi co posílají majitelé utratit. Takový pes se musí podřídit, uklidnit se, nejen si na psy zvyknout aby se nebál, ale také si zvyknout že za takové chování ho může alfa zabít a protože nechceme aby se to stalo, tak z pozice alfy správně zasahujeme a psa usazujeme na co nejnižší pozici ve smečce co jde.

Člověk je pro smečku zaručeně vždy nejvyšším alfou, kterého musí poslouchat i psí alfa smečky. Jakmile alfa nerespektuje člověka jako svého alfu, je zle. Ve smečkách dochází k rvačkám, dělají si podle přírody co chtějí, nemůžete do takových smeček dávat jiné psy, v případě vyvádění jednotlivých psů ven jiní psi budou do vámi zvoleného psa kousat – dávají mu najevo že se nemá pohybovat kolem objektu zájmu – vás, apod. to samé u krmení, rvačky, apod. proto se divoké smečky pořád perou, ale tím nemám na mysli divoké smečky pravých divokých psů (husky, dingo, kojoti, vlci apod.) ale domácí psy např. kříženců, protože pokud jim nerozhoduje člověk nebo pokud smečka není promíchaná například se severskými plemeny, je to skutečně „zvěř“, která se neumí k sobě chovat. Nedá se to dost dobře popsat slovy, to se musí vidět. 

A pokud chce člověk této smečce šéfovat a dokázat zasáhnout v případě potřeby, musí si svojí pozici skutečně vydobít. Na alfu se neštěká, neskáče, alfa se musí respektovat, má naprosté právo na veškerý prostor a ostatní musí vždy ustoupit. Když to nefunguje, je porušený respekt a rozhodují ve smečce psi. Přimět novou smečku psů k respektu z člověka není vůbec lehké, zvláště když okolo vás pobíhá třicet psů a vy po nich chcete, aby vás poslouchali. Kolikrát na to člověk opravdu nemá a prostě mu stačí aby mohl do výběhu vejít a odejít, dát krmení a to je všechno. Pak je člověk od bahna, poškrábaný, voda rozlitá a dveře sotva zavře… Maximálně naučí psy od sebe vyhnat, ale důsledně je dokázat poslat na místo, odložit je na místo apod. když to v životě nedělali je úkol pro pevné nervy. Musíte dávat pozor, aby se psi nezačali bát ale pořád důvěřovali, musíte dělat přesné kroky a přesná rozhodnutí, musíte mít hlavně velké zkušenosti a znát přesně jak funguje smečka a reakce jednotlivých psů. Ale třicetičlennou smečku asociálních psů k člověku přesné poslušnosti vážně naučit nejde bez individuální výchovy jedinců.

Učíme tedy pejsky žít s lidmi, učíme pejsky žít se psy, učíme smečky poslouchat člověka jako alfu, napravujeme agresivní psy, kteří by jinak skončili utracení, snažíme se naše zkušenosti předávat dál, svoje psy cvičíme a vychováváme tak, aby mohli jít příkladem psům, kteří to neumí a páníčkům, kteří si nevěří že to samé může dokázat i jejich pes nebo jejich smečka. Můžeme u nás pozorovat i chování divokých psů, protože máme menší smečky křížených aljašských husky s původním divokým chování (ti se chovají jako kojoti např.), a rozdíl mezi jejich smečkou a smečkou jiných psů je obrovský. Máme stejně tak smečku psů kříženců kde zatím člověk nerozhoduje a potom smečky „hodných“ pejsků, kteří nás poslouchají a vycházejí spolu. Pejsky převychováváme zásadně smečkou, nevychováváme je izolovaně od psů, žádné kotce pro sólo výchovu, vždy je prioritou aby pes byl zvyklý na lidi i na psy. Bohužel kdy není dost místa, musí být ti problémoví psi zvlášť, ale jak jen to jde mají kontakt se smečkou. Smečka naučí pejsky všechno, pokud se smečka umí dobře venčit, naučí to i další pejsky do ní přidané, naučí je hlídat, stejně tak jako se husky učí běžet rovně a něco táhnout, a taky se učí zlobit paničku 🙂

Nezapomeňte, že pro rodinného psa jste smečka jenom vy a vaše rodina. Buďte tedy dobrým příkladem, spravedlivým alfou pro vašeho psa a odměnou za dobře odvedenou práci je spokojený vyrovnaný a poslušný pes, kterého pak můžete mazlit, brát do postele a věřit mu v každé situaci.