Převýchova psů, kteří vyrůstali bez kontaktu s člověkem

V tomto článku Vám chceme popsat chování a převýchovu bázlivých psů. Jedná se o typ pejsků, které nepotkáte nikde v rodině, ani při venčení, ani běžně v útulku. Tyto psy množí na svých pozemcích nezodpovědní lidé odsuzující kastrace, nechávají psy žít ve smečce, kterou vůbec nikdo nevychovává. Psi se mezi sebou množí, štěňata se rodí často ve dřevníku, nebo podobně schovaná v nepořádku, majitel většinou o psy pečuje pouze tak, že jim hodí kus žrádla, rozhodně na ně nesahá, nebere je na procházky, když počet psů přesáhne únosnou hranici několika desítek, lidé si začnou stěžovat, přijede veterinární správa a navrhne snížení počtu psů, nebo darování, či předání do útulku. Protože běžný útulek požaduje za příjem psa několik tisíc Kč, majitel nemá na zaplacení a tak se KVS pokusí vyjednat předání zdarma do nějaké neziskovky, nebo může nařídit bohužel úřední utracení. Byli jsme svědky několika případů, kdy zbytečně zemřeli psi, jen pro to, že pro ně hned nebylo nikde místo.

Naše organizace přebírá do péče převážně jen problémové psy. Nejčastěji se k nám dostávají velmi bázliví psi z různých kauz, kde se množí mezi sebou bez fyzického kontaktu s člověkem a stanou se z nich v podstatě „zdivočelí“ psi. Takový pes rozhodně k člověku nepřijde a bere ho jako predátora (např. jako zajíc vnímá psa, když ho potká venku – panický útěk). takoví psi se dají na místě odchytit jedině pomocí odchytové techniky. Převýchova u takových psů je možná, ale záleží na povaze konkrétního psa a bohužel se objeví i případy, kdy určité problémy s chováním pejska přetrvají velmi dlouho nebo na vždy, ale určitě není pravda, že to nejde vůbec. Ročně takto „zdivočelých psů“ přijmeme cca 200 a s každým nově napraveným pejskem rostou naše zkušenosti. Již jsme takových psů převychovali mnoho, nikdo by na nich dnes nepoznal jejich minulost. Je to však náročná práce, u každého psa je průběh a trvání jiné. Kdo se snaží tvrdit, že KAŽDÝ pes časem přijde sám pro pohlazení, nemá pravdu. Máme u nás na dožití několik takových psů z kauzy Nemotice, je to již přes tři roky, trávíme s nimi každý den, mohou k nám do pokoje a nikdy si pro pohlazení sami nepřišli. Jedná se o starší psy silně fixované na ostatní psy, vzhledem k jejich věku, neatraktivnímu vzhledu a často dalším problémům, je necháváme bez převýchovy u nás dožít na velkém prostoru, což je pro ně nejlepší. To samé potvrdí i další lidé, kteří s takovými psy již pracovali.
Dále se k nám dostávají velmi agresivní psi, kteří mají být utraceni, ti však vyžadují z zprvu individuální přístup a máme pro ně omezené kapacity, také bohužel musíme vybírat případy pejsků, kteří půjdou později zařadit do nové rodiny, pokud bychom vzali úplně každého pejska, stejně mu nepomůžeme tím, že ho budeme celý život separovat zavřeného v kotci, neboť u některých případů rovněž je kompletní převýchova nemožná tak, aby se nechal pejsek např. bez dozoru s ostatními, nebo se umístil do rodiny. Rádi bychom, aby si takoví psi přebírali zkušení zodpovědní lidé, což je ale v dnešní době opravdu problém a tak nám zde většina takových psů zůstává dlouho.
Převychovat psa totiž neznamená – změnit mu povahu, jak se lidí mnohdy mylně domnívají. Znamená to upravit jeho chování tak, aby byl ovladatelný, chápal povely od člověka, začal ho respektovat a zvykl si na určité situace (socializace) a se správným vedením dokázal pak fungovat u nového majitele. Pokud však nový majitel u problémového psa nebude dodržovat důslednou výchovu a správný přístup, naopak bude pejska rozmazlovat, může se problémové chování vrátit a rozhodně to není vina pejska ani jeho cvičitele.

Socializace plachého pejska:
Pejskové z různých kauz jsou bázliví z toho důvodu, že žili pouze na dvorku, pobíhali volně, byli zvyklí jen na svojí smečku a člověka, který jim dával jíst, nebyli v kontaktu s jinými lidmi a psy, nebyli nikdy ve městě, nechodili na vodítku.  Nikdo jim neubližoval bitím. Pokud se toto všechno štěně od malička neučí, není pro něho automatické znát návyky psů, kteří žijí ve městě a jsou zvyklí se venčit.

I malé štěně musíte všemu naučit, ze začátku se všeho bojí a nechce, tak když štěně vyroste bez páníčka, který mu ukáže svět, vrátí se psí duše do říše přírody a zdivočí. I dospělý pes se může opět socializovat a všemu ho naučit.

Je třeba jen postupně pejska seznamovat s prostředím, do kterého přijde. Kontaktovat ho s lidmi, zvířaty, učit ho pomalu na vodítku. Pokud se pes lekne a zpanikaří, vyvlékne se z obojku, uteče a už ho nikdo nedokáže chytit bez odchytové techniky, pejska může srazit auto, nebo se zatoulá a zemře venku, sám se o sebe nepostará. Proto je socializace nezbytná!
Zdivočelý/bázlivý pes k člověku nikdy nepřijde sám ani na lákání na pamlsky ani za dlouhou dobu, nikdy (v případě, že na něho jako štěně nikdo nesahal). Je zbytečné pejska přemlouvat a házet mu jídlo z dálky. U takového psa je důležitý kontakt – skutečný fyzický kontakt! Jinak to nejde, než pejska odchytit (pomalu co to jde, bez prudkých pohybů, nestresovat ho a nelekat naháněním) , nasadit mu pevný obojek ze kterého nemá šanci se dostat, pevné vodítko a pejska umístit na pár dnů samostatně, nebo k socializovanému psovi, do místnosti, kde se nemůže schovat pod postel a postupně na něho sahat, nejprve na čumáček (nikdy ne na hřbet shora) , tak se seznamují psi ve smečce, ostatní dotyky může pes vnímat jako útok. Pokud pejsek kouše, je to trochu složitější a je třeba mu opatrně nasadit náhubek.

S pejskem je pak třeba začít pomalu manipulovat, pomalu ho zvedat na klín pod břichem, pokládat ho pomalu na bok, sahat mu na packy (nikoli rychlé dotyky a přehazování psa na záda, všechno pomalu a v klidu).

A takto to funguje u naprosto každého pejska, se kterými jsme zatím pracovali. Bylo jich už několik stovek. Stále nemluvíme o psech, kteří se trochu bojí že je někdo mlátil apod. ale o psech, kteří se ještě nikdy nesetkali s přímým dotykem lidí.

Převychovatelé dělají sami často obrovskou chybu a tou jsou pokusy o fyzický kontakt dotyky při tom, kdy se pes snaží utéct. V reálu to vypadá tak, že se člověk pejska dotkne a pes couvne, člověk dá z ruky psovi pamlsek a pejsek si ho vezme a couvne, pes proběhne okolo sedícího cvičitele, zjistí, že se dá přes něho skákat, že se ho dotkl a nic se nestalo. Místo toho, aby se pes nechal chytit, vypočítá si všechny skulinky, kterými se dokázal již dostat pryč, zvykne si na to, že když dostane jídlo, může zase zdrhnout a místo převýchovy pejska dojde k jistému druhu „rozmazlení“, pes začne být „drzejší“ klidně bude krást jídlo z ruky, když se ho bude dotyčný snažit chytit, vysmekne se, protože ví, že stačí cuknout a člověk ho pustí a nekouše. A dávat potom takový problém do pořádku je pro psa už hodně nepříjemné a pro jiného převychovatele značný problém. Mnoho takových psů pak skončilo u nás, když je jejich zachránci přestali zvládat. A můžeme říci, že to bylo to opravdu nejhorší, co jsme kdy viděli a museli napravovat, prošly nám rukama desítky takto neskutečně zkažených psů, kde byl prováděn vlastně výcvik naprosto špatně. Pamlsek tady v těch případech nadělal obrovskou paseku.

Když se povede pejska naučit nechat si sáhnout všude, nekousat u toho a nezdrhat, dát si ho na klín, na bok atd. pak už se pejsek uvolní a začne se kontaktovat během pár dnů sám, i se začne mazlit atd. Doba, kdy je pes ve stresu z dotyků člověka je například týden, kdežto u té údajně pamlskové a postupnější metody je to třeba půl roku nebo rok. Zbytečně se tedy pejsek stresuje, připraví se o novou rodinu, neboť i u psa, který si za týden zvykne na jednoho pečovatele, pak následná socializace na okolí další půl rok právě trvá.

Z celé socializace je nejjednodušší začátek, kdy se pes naučí na vodítku a manipulaci. To je otázkou opravdu pár dnů, týdnů. Ale to není převýchova. Cílem je, aby se pes začal radovat, vítat lidi, hrát si, vrtět ocasem a k lidem, předmětům, zvířatům venku zvědavě chodit a ne před nimi panicky prchat a schovávat se za páníčka. A tento proces je opravdu na několik měsíců i let a u některých psů toho nejde docílit nikdy. Je to fakt ze zkušenosti, již jsme převychovávali stovky takových psů, někteří se stali neskuteční mazlíci vítací, někteří i dodnes mají rádi jen svého majitele a před zbytkem světa prchají jako o život. I přesto, že prošli odbornou péčí i následnou prácí s dalšími odborníky mimo nás.

Když se pak pejsek předá do nové rodiny, a musí se s ním ještě pracovat, je třeba dodržet maximální bezpečnost při venčení pejska. Pro to je dobré použít kombinaci dvou obojků a dvou vodítek, ideální je použití smyčky jako pomocné, když by se pejsek vylekal, je to spolehlivá pojistka a pejsek se z toho nedokáže vyvléknout.
Naší prácí není jenom přijetí týraných pejsků, poskytnutí veterinární péče a dočasného domova, ale také intenzivní převýchova tak, abychom mohli pejsky předat do nových rodin. Pejskům se věnujeme ve smečkách i naprosto individuálně. Pejsek se učí chování od vyrovnané vychované smečky, s námi pak individuální socializaci a chůzi na vodítku, kontaktování s lidmi a zvířaty, základ přivolání a poslechnutí na jméno. Pejskové, kteří už se nechají chytit a manipulovat se sebou, jsou zařazeni do nabídky k adopci i přes to s nimi na dále pracujeme a snažíme se každý den zlepšovat jejich stav.

Smečka je pro psa přirozená, pes je smečkové zvíře a samotářský život není pro psa přirozený. Člověk dokáže do jisté míry nahradit smečku, ale nikdy jí nedokáže nahradit v případě, kdy je třeba ukázat pejskovi správné chování a vnímání okolí, které pes nikdy neměl. To platí u psů, kteří jsou naopak od mala pouze sami bez dalších psů a bez přílišného kontaktu s cizími lidmi. Lidé toto začali praktikovat z důvodu, že osamocený pes se cítí nejistý a má strach, díky tomu začne štěkat na všechno co nezná a začne hlídat, začne se projevovat strachová agrese a to je žádoucí u většiny hlídacích psů. Přitom pokud se takový pes zařadí do vyrovnané smečky psů, kteří mají nastavená pravidla, všechny tyto vlastnosti ztratí. Proto naše smečky nenapadají lidi a neštěkají, pokud jsme ve smečce, neboť my jsme jejich vůdci a řešíme si všechny situace sami. Smečka nám naprosto důvěřuje a respektuje nás. V případě, že je smečka sama bez vůdce a přiblíží se vetřelec, je schopna hlídat, ale není schopna zaútočit na člověka.
Smečkové chování psů je velmi krásné sledovat a učit se od nich. Smečka nám pomáhá dávat do pořádku pejsky, u kterých byla zanedbaná socializace a nevědí, jak se mají chovat – nikdo je to správně nenaučil. Vyrovnaná smečka dokáže dát do pořádku i pejska, který žil ve smečce bez pravidel člověka a chová se jak „z divokých vajec“, během pár dnů dokáže pochopit jiné chování „hodných“ psů a stát se jedním z nich – začít se chovat stejně. Bez smečky se některé případy problémových psů nedají nikdy převychovat dobře. Člověk má totiž jednu zásadní vadu – NENÍ PES A NEDOKÁŽE MLUVIT SE PSY JEJICH ŘEČÍ TAK, ABY HO PES STOPROCENTNĚ POCHOPIL. To dokáže zase jenom pes a síla smečky, která je proto tolik důležitá.

Kdo se takového bázlivého psa nikdy nedotkl, nemůže vůbec tušit, jaké to je s nimi pracovat a vracet je do života s lidmi.