Situace s opuštěnými zvířaty v České republice začíná být velmi vážná!

Situace s opuštěnými zvířaty v České republice začíná být velmi vážná

Psi a kočky patří v dnešní době k nejoblíbenějším domácím mazlíčkům v České Republice. Jsme také v Evropě země, která má nejvíce psů na jednoho obyvatele. Informovala o tom média před několika měsíci díky celorepublikovému průzkumu.

Mnoho domácností si dnes život bez psa, nebo kočky nedokáže představit. Existuje u nás velké množství chovatelských stanic jak psích, tak kočičích. Tisíce psů čekají na domovy v útulcích, existují zde také bohužel množitelé se svými chovy pouze pro finanční zisk a často porušují zákon na ochranu proti týrání.

V tomto článku se chceme dotknout problematiky právě přeplněných útulků a důvodů, proč k tomu vůbec dochází.

V České republice je několik typů „útulků“. Známe klasické útulky pro nalezená zvířata většinou zřízená městem, nebo soukromými osobami, které přijímají nalezené psy z menších obcí. Dále jsou tu neziskové organizace na ochranu zvířat, povětšinou občanská sdružení a domácí depozita – tedy dočasné péče. Tyto organizace se většinou nestarají o nalezená zvířata, ale přijímají psy nebo kočky, kteří se do útulku pro nalezená zvířata umístit nemohou. Jedná se o zvířata majitelů, kteří je nechtějí, nebo nemohou mít. Jedná se o zvířata odebraná ze špatných podmínek majitelů, kteří je množí a týrají, často se však jedná o zvířata dovezená z jiných států, kde jim hrozí utracení nebo utrpení.

Když se řekne „útulek pro nalezená zvířata“… Mělo by se jednat o dočasné útočiště pro psy nebo kočky, kteří se ztratili svým majitelům a potřebují místo, kde mohou najít domov, než si je páníček opět vyzvedne. Proč ale spoustu útulků hlásí přeplnění? Proč si nalezené pejsky majitelé nevyzvedávají? Pes je přece nejlepší přítel člověka, je to zvíře, které člověku již po staletí zajišťuje ochranu objektu proti zloději, je to zvíře, které se dokáže naučit mnoha povelům a je využíváno u policie, armády, u záchranářů, stejně tak psi pomáhají nevidomým a hendikepovaným lidem! Sportovní kynologii se dnes věnuje obrovské množství lidí, stejně tak jako chovatelství. Psi nám tedy slouží pro zábavu, pro potěšení i pro pomoc! Dokáží zachránit lidské životy, dokáží dělat společnost osamnělým lidem.

A co kočky? Úžasné zvíře, které dokáže pochytat myši v okolí domu, dokáže léčit nemocné a pomáhat hendikepovaným lidem, dnes se využívají k metodě zvané felinoterapie. Proč se tedy stále více těchto mazlíčků dostává do nesnází, zůstávají v útulcích,umírají tam a nikdo je nechce?

Dlouhou dobu přežíval mezi lidmi názor, že zvíře z útulku je špatné. Že je nemocné, má blechy a je agresivní. Tuto nedůvěru v lidech mohly vytvořit dříve útulky, které skutečně nedbaly na zdravotní a psychický stav zvířat a bohužel jich ještě v dnešní době pár existuje. Ale tak jako jsou „dobré krámy“ a „špatné krámy“, tak jsou i dobré útulky a špatné útulky a nelze všechny házet do jednoho pytle.

Když si v jednom krámě zakoupíte špatné zboží, v jiném naleznete vynikající a tak je to i z útulky. Musíme však brát v potaz to, že psi a kočky jsou živá zvířata a do útulků se často dostávají nemocná a poznamenaná týráním. Často útulky snáší špatně, teskní a odmítají jíst.

To však nemůže být důvodem pro to, aby v útulcích zvířata zůstávala do konce života.

V útulcích – dočasných útočištích v dnešní době bohužel většina psů zůstává. Nikdo je totiž nechce. Lidé se psů zbavují, vyhazují je, nebo je rozdávají lidem, aniž by si ověřili podmínky, kde bude pes žít. Ze psů a koček se staly „odpadky“, vždyť jich je přece všude dost, kříženci jsou bezcení, zadarmo, nestojí nic, tak proč ho prostě nevyhodit, když už nás přestane bavit? A čistokrevná rasa je něco víc, jen pro to, že jsem za něj utratil tisíce korun. Proč dnešní společnost všechno přepočítává na peníze, dokonce i lásku k živé bytosti a její oddanost, věrnost a bezbrannost?

Všechny předsudky o zvířatech z útulků a povyšování hodnot čistokrevných zvířat nad kříženými mají za následek přeplněné útulky nechtěnými zvířaty.

V útulcích zůstávají zvířata stará, hendikepovaná, nebo velcí psi. Stojí to přece peníze! Starý pes může mít řadu zdravotních problémů, velký pes toho víc sežere. A tak si raději střádáme korunky pod polštářem, který nás tlačí a nebohá zvířata necháme v nehostinných kotcích útulků, není to přece naše starost. Takto uvažuje bohužel mnoho lidí a tak je opuštěno mnoho psů.

Lidé si raději koupí čistokrevného psa od množitele za směšný peníz jen pro to, že plemeno je zrovna v módě. Přitom originální voříšky nechávají v útulku i přes to, že takového stejného psa už jinde nepotká. „kOcOuRkOv“…

Přeplnění útulků však nevzniká jenom nezájmem veřejnosti o křížené psy. Dalším problémem je dovoz zvířat ze zahraničí do ČR.

Už několik let funguje trend vozit do Čech psy ze Slovenska. Po nedávné aféře masakru psů v Rumunsku k nám proudí i stovky zvířat z této země. Vozí se psy ze Srbska, Itálie, Bulharska a podobně. Lidé jsou na internetu vydíráni nejhrůznějšími fotografiemi a komentáři, za jak dlouho bude zvíře utraceno, že žije v hrozných podmínkách v hrozném útulku někde v jiné zemi a potřebuje naší pomoc. Čeští pejskaři se slitují a už si adoptují zvířata ze zahraničí, protože v Čechách přece žádné utracení, nebo zabití nehrozí?

Díky tomuto neuvěřitelnému klamu a vydírání umírají a trpí zvířata v ČR. Psí záchranáři pak odsuzují všechny odpůrce dovozu psů ze zahraničí jako „psí rasisty“. V tomto případě ale vůbec nejde o postoj proti psům jako takovým, nebo kočkám.

Jde právě o zvířata, která si zaslouží péči a domov kdekoli na světě. Však díky dovozům psů ze zahraničí začínají trpět zvířata v Čechách, ale proč? Proč se mají dostávat česká zvířata na tu samou strašnou úroveň, jako v zahraničí? Jsou snad čeští psi tak solidární, že si řeknou: „Tak my tady v útulku počkáme do smrti, naše kamarády na Slovensku by zabili, nás ale nechají živořit věčně“.

A teď si všichni položme ruku na srdce, co je pro zvíře lepší? Strávit celý život v kotci, bez rodiny, sám, v útulku? A nebo dostat po určité době smrtící injekci? Názory na toto téma se značně liší.

Faktem a jedinou pravdou však zůstává, že ochráncům zvířat by mělo jít o jejich dobro, i kvalitu života, nikoli o přežívání za každou cenu a udržovat v Česku alibismus, že se zde neutrácejí psi a kočky.

Ovšem ani toto tvrzení tak není pravda, jak se povídá. Stačí si projít řadu útulků a málo kde se setkáme se psy, kteří by byli agresivní, nemocní a neumístitelní. Je to tím, že by snad takoví psi neexistovali, nebo by si je někdo přednostně bral? To ani náhodou. Ve skrytu a tichu za oponou se taková zvířata utrácí, zákon umožňuje i v Česku utratit zvíře, je li agresivní nebo jeho zdravotní stav již není slučitelný se životem. Na tento výrok stačí jenom známý veterinář nebo veterinář konkrétního útulku, stačí jediné zavrčení nebo pokousání, stačí i špatný výživný stav, nebo psincový kašel na to, aby se „neatraktivní“ pes vymazal ze světa a skončil v kafilérním boxu.

A pokud útulek taková zvířata nechává na živu, dostává se brzy do problému s kapacitou, protože právě taková zvířata v útulku končí NEJČASTĚJI.

V transportech zvířat ze zahraničí by se měl udělat pořádek a jasno. Čeští dovozci zvířat by se měli probrat, otevřít oči a začít laskavě soucítit i se zvířaty v českých útulcích. Existují totiž státy s mnohem lepším právním systémem a možnostmi, jako je například Německo, Švédsko, Dánsko, Norsko, Francie a podobně, kde je naopak o psy velký zájem. Útulky zde zejí prázdnotou, péče o zvířata je na vysoké úrovni a zájemci jsou ochotní dávat domovy i křížencům. Právě do těchto států by měla přicházet ošetřená zvířata ze zahraničí a právě tam by měla nacházet domovy! Ať už se jedná o psy ze Slovenska nebo z Bulharska, ale proč ne také z Česka? Rozhodně by však zahraniční zvířata neměla nacházet domovy v Čr do doby, než se Čr „zbaví“ opuštěných zvířat na svém území a bude si moci dovolit nabídnout domov zahraničním psům.

Jinak se Čr stává obřím útulkem pro psy ze všech okolních států a ani už ne útulkem, jako shromaždištěm psů na hraně dobré péče. Stačí se podívat na případy z poslední doby, kdy bylo odhaleno týrání v útulku pro psy, nebo špatná péče, přeplněná kapacita a podobně. Do takového státu vozíme psy? Do takových útulků je chceme dávat, pokud se u nás ztratí?

V Česku je poměrně dostupná veterinární péče, zvířata z jiných států mohou organizace převézt do Čr samozřejmě s důležitým očkováním a v Čr zajistit kastrace, další ošetření akompletně ošetřená a označená zvířata, zbavená plodnosti pak převézt k adopcido jiného státu. Takový servis však žádná organizace neposkytuje vzhledem k obrovským finančním nákladům a časové zátěži.

Veterinární správa České republiky varuje před zavlečením vztekliny, která se již letos objevila na severním Slovensku a je masivně rozšířená právě v Rumunsku na každém rohu.

Česká republika je již několik měsíců masivně zasažená parvovirózou. Začne hromadné umírání zvířat, která nejsou vakcinovaná? Dojde k šíření infekčních chorob a majitelé zvířat začnou zažívat hrůzu?

Je jenom hrstka psů z pohraničních útulků, odkud odcházejí zvířata do zahraničí do rodin.

Další boj svádí mezi sebou organizace, přičemž jedny bojují za kastrace, aby nedocházelo k množení dalších a dalších psů, snaží se tomu zabránit a jiné zase brojí proti kastracím a zcela nesmyslně kopou proti tomuto zákroku, aniž by měly připravenou pomoc pro všechny ty bezprizorné psy a kočky, ale hlavně vyslovit větu do davu a společně s ním, že kastrace je špatná. Aniž by si tito lidé něco zjistili o tomto zákroku skutečně, aniž by se zajímali o současné choroby psů (rakoviny mléčné žlázy, dělohy, falešné březosti atd.), na které psi ve velkém umírají a kastrace je dokáže zachránit.

Právě neziskové organizace by měly být ty, které by měly přijímat zvířata z útulků, která tam jsou dlouho a potřebují individuální péči. Měly by jim pomoci a ve spolupráci s útulkem najít nový domov, na který čekají zvířata i celý život. Díky neskutečné řevnivosti však už ani útulky nejsou ochotní vydávat takové psy do jiných organizací, neboť některé osoby jsou schopné nařknout útulky ze zanedbání péče, útulek potom špinit, pomlouvat, ale zvířata tam přes to nechávat dál. Dveře se tak zavírají na obou stranách, což je škoda.

Ve středočeském kraji můžeme poznat útulek, kde jsou umístěná právě problémová zvířata na dožití. Nicméně se nedají venčit, nedají se rozdat do rodin a nelze se jich často ani dotknout. Útulek drží tato zvířata při životě, dává jim vodu, krmení a je veřejností značně kritizován pro to, že hromadí zvířata, kterým nehledá domovy. V útulku žije kolem sedmdesáti psů, nikdo z těch kritiků však nejde a nepokusí se o to, dát šanci o problémovému psovi, který se převychovat ve většině případů dá, ale v některých případech také skutečně nedá.

V jihočeském kraji existuje zase soukromý azyl pro staré psy, také kritizován jako shromaždiště zvířat, která se nedávají do rodin.

Dále existuje velký soukromý azyl, který je rovněž občanským sdružením, které se kromě umisťování psů do rodin pokusilo vytvořit trvalý domov pro neumístitelné velké i agresivní psy. Snaží se jim vytvořit velký prostor k životu, zkušený personál částečně schopný nahradit rodinu a kvalitní péči. I tato organizace je zcela nesmyslně špiněná jinými a kritizovaná. Nikdo však nedokáže zajistit domov pro tak obrovské množství nechtěných psů z problémovým chováním a tak kam s nimi? Mají se tyto útulky zachovat jako státní a začít takové psy utrácet, aby byli v očích veřejnosti „prázdní“ a schopní „umístit“ neumístitelné psy?

Dále můžeme poznat útulky, které mají špičkové vybavení co se týče designu útulku, ale přesto neposkytují psům a kočkám takovou veterinární péči, aby se zvířata nestávala dále opuštěnými. Prevencí proti nárustu opuštěných zvířat je zejména velmi důležité čipování a registrování psů a v neposlední řadě také kastrace, která je nutná pro zabránění dalšího množení psů a koček.

Kočičí útulky a sdružení dodržují tyto zásady téměř bez vyjímky, u psích útulků jsou tyto úkony naopak ve většině „španělskou vesnicí“.

Situace v České republice je opravdu strašná. Ač se snaží vytvářet dojem, že je všechno v pořádku, že se jedná o zemi prostou vztekliny a o zemi, kde se neutrácí zvířata v útulcích, o zemi, která má zákon na ochranu zvířat proti týrání a o zemi, která je schopná pojmout opuštěná zvířata z jiných států. Toto všechno je krásná pohádka o pohádkové zemi, já tomu ale říkám zkráceně lež.

Lež, klam veřejnosti, klam lidí, kteří se nepohybují v kruhu útulků, hra na city milovníků psů a pošetilé kroky plnění naší země dalšími a dalšími zvířaty pod záštitou jakého si syndromu spasitelství pro zahraniční zvířata.

Ano, každé zvíře si zaslouží život, každé zvíře si zaslouží domov, lásku a péči! Ale zaslouží si to v zemi, kde žijí rozumní lidé schopní tento servis zvířeti poskytnout. A to bohužel Česká republika zatím není.

Prosíme, aby se každý zamyslel nad tímto článkem a aby na toto téma pohovořil s lidmi, kteří toto stále nechápou.

Možná oni nemají doma tolik zvířat, co útulky, možná oni nemusí spát v mrazu, ve výkalech za studenými mřížemi, ale útulky a jejich pečovatelé by mohli vyprávět a s pláčem prosit! Nevozte k nám další a další zvířata! Prosíme nedělejte to! Za branami našeho státu umírají naši přátelé! trpí v kotcích, trpí osaměním, trpí hladem! Do světa voláte „u nás ne“, ale my voláme do našeho lidu “ u nás ano! u nás také dochází k utrpení“!

Podpořte mediální kampaně, umluvte televizní stanice, dostaňte ta zvířata z útulků zase mezi lid, dostaňte je domů! A potom zachraňujte psy ze Slovenska, Bulharska a Tramtárie a poskytněte jim laskavou a prázdnou Čr, která jim nabídne svou náruč a milující rodiny, které je neopustí a útulek už nikdy nedopustí.

S láskou Váš psí přítel Jack!

—————————————-

azyl Toulavé Tlapky – tři roky někteří psi čekají na domov

útulek Žim u Teplic – desítky let psi v útulku ještě ze zrušeného útulku Krupka

výborný útulek Dášenka přeplněn

útulek Třebíč – několik let čekají pejskové na domov

útulek Srbce, útulek Ostrava, Brno….

a tak se dá vyjmenovat celý seznam a zjistíte, že se tam nacházejí psi již několik let a nedá se pro ně sehnat adekvátní domov.