Zde si můžete přečíst naše vyjádření k častým pomluvám, které o nás kolují na internetu. Někteří lidé považují naše vyjádření za zbytečnou obranu, jiní zase považují nevyjádřit se, za strkání hlavy do písku před problémem. Kdo nezná okolnosti celé situace, může mít pochybnosti o práci naší organizace, což samozřejmě chápeme a z toho důvodu máme právo na vyjádření, které činíme zde.
Šikana našeho spolku začala přibližně v roce 2009, tedy nyní cca 7 let. Tehdy šlo o neshody s několika lidmi pečujícími o opuštěné kočky. Nejprve šlo o kauzu, kde jsme přebírali několik nemocných koček, které bohužel měly infekci a zemřeli nám. Byli jsme sprostě obviněni z jejich zabití, aniž by si kdokoli ověřil skutečnou pravdu. Lidé soudili dle toho, že zbývající kočky v místě neuhynuly. To z důvodu, že se s infekcí vyrovnaly a zbyly jako poslední na živu. Dále se jednalo o náš údajný nepořádek v evidenci koček, kdy jsme měli několik černých uhynulých koťat „vyměnit“ za nové, živé. Celá záležitost byla ale zcela jiná, než se psalo na internetu. Asi tři osoby se v té době začaly proti nám negativně vyjadřovat a strhly s sebou další lidi, kteří si neověří informace a baví je prostě škodit jen proto, že to povídá jejich kamarádka. Na tyto osoby se později začaly nabalovat další a když už byla důvěra v náš spolek poškozená, nebylo těžké, aby tyto osoby přesvědčily veřejnost k jakýmkoli dalším pomluvám. (tento screen z facebooku – na fotce je Denisa – předsedkyně Tlapek a druhou paní neznáme, věříte, že jde o „špatnou péči o zvířata v TT“, nebo spíše o osobní msty?)
V roce 2010 jsme řešili kauzu 90 psů v Mostkách, z toho jsme se některých ujali a parta nepřejících lidí se začala velmi rozčilovat, roznášet po internetu, jak psy utýráme a našemu spolku byla založená antistránka na facebooku, kde se do nás pustilo spoustu cizích lidí, které jsme v životě neviděli. Motivem bylo tvrzení, že jsme celou akci dělali pro peníze. (Podrobnosti k této kauze: Z tohoto období pochází fotky na antistránce, kde jsou vyfocené prostory s hoblinami, výkaly a bílými psy. Vyjádření k celé věci jsme uvedli na svých stránkách, ale ještě shrneme zde velice v krátkosti. První várku psů z Mostek jsme rozvozili po útulcích, ale neměli jsme tušení to dalších psech, které policie odchytla za pár dnů a které jsme neměli vůbec kam umístit. Nejsou pravdivá tvrzení, že pro ně byl domov. Zájem byl jen o štěňata, o bezproblémové psy, k nám se žádný zájemce nedostal a tehdy „organizátorka“ jakési internetové záchrany psů nám žádné kontakty nepředala a chtěla, abychom jí psy předali, ale neměla je také kam dát a hlavně tito lidé nesouhlasili s kastracemi, na kterých my jsme trvali a určitě jsme nechtěli předávat psy pod nátlakem, výhružkami, šikanou osobám, o kterých jsme nevěděli, jak by se o psy postarali. Takže jsme si pronajali dvě chatky v Ruzyni v Praze 6, kam jsme tyto pejsky dali. Měla se o ně starat slečna Dohnalová, moje dobrá kamarádka ze střední veterinární školy, pár dnů to fungovalo, ale potom udělala něco nepochopitelného, zřejmě jí někdo přemluvil, aby se postavila proti nám, takže několik dnů neuklízela a pak nafotila nepořádek, bahno ve vodě atd. a tyto fotky vložila na internet s poznámkou, že Toulavé Tlapky drží několik týdnů psy ve výkalech zavřené v chatkách. Věc řešila policie i veterinární správa. Přiložíme výsledky šetření i výslechy, kde se slečna k činu přiznává a naše sdružení po veškerých vysvětleních nemá žádný postih a naše pravda je úředně potvrzená. Další fotky pochází z domu na Praze 10, kde jsme dali ještě několik dalších psů do dvou místností v domě hodné paní, která nám prostory pronajala. O psy jsem se tam starala sama každý den, přišla jsem kolem 8-9 ráno a odcházela jsem kolem půlnoci. Psy jsem nechala na chodbě, kde jsem jim dala hobliny, protože nevydrželi nemočit atd. uvnitř, nedalo se to v tu chvíli řešit jinak a venku je nebylo možné nechat v nedobře zabezpečeném kotci. Fotky udělala zřejmě paní Poustecká kolem 7. hodiny ráno, kdy si vzala klíče od objektu, neboť byla příbuzná paní, které domek patřil. Hloupá shoda náhod, že tato paní poskytla fotky antistránce na internetu, místo aby si se mnou promluvila co a jak a mohla mi třeba pomoct se o psy starat. Ráno tam trochu nepořádek byl, to se nedá nic dělat, když je více nečistotných psů, ale podotýkám, že celý zbytek dne psi byli venku, všichni podstoupili odblešení, odčervení, léčbu, čipování, kastrace, vakcinace a chodila jsem s nimi po Spořilově kvůli socializaci mezi lidmi. Rozhodně jsem nezanedbala péči a psi měli všechno co šlo. Z důvodu neustálé šikany a výhružek, plánů, jak nám psy ukrást, jsme je přestěhovali do psího hotelu na půl roku. Snažili jsme se hledat zájemce, ale nepovedlo se to, takže jsme si později pronajali dům v Jinočanech, kam jsme odvezli psy do připravených kotců. Ani po té nepřestala šikana na internetu. Snažili jsme psy rychle dát do adopcí, jenže jsme umístili dvě feny do záchranné stanice v Jinonicích, kde měly buď zůstat na stálo, nebo by jim paní našla později domov. Místo toho si je tam ale vyzvedl pan Desenský, který jim po převýchově našel domov, ale šlo o velice bázlivé feny a o nás bylo na základě toho napsáno, že jsme je mlátili, že feny nebyly v pořádku, že za jejich stav můžeme my, že jsme je téměř utýrali. Na základě těchto pomluv jsme se rozhodli, že už žádného z těch psů nedáme do adopce, aby již nikdo další neprohlašoval takové věci, neboť se nás to hodně dotklo, nikdy jsme psy netloukli a neubližovali jsme jim, naopak jsme jejich stav zlepšili co to šlo. Lidé od pana Desenského se nám jako jediní po osobním setkání omluvili a pomohli nám s výchovou zbylých psů, dodnes se s nimi přátelíme a děkujeme jim za úžasnou pomoc. Takže jsme k huskounům z Mostek přišli jak slepí k houslím a všichni pomluvači mohou za to, že jsme si tyto smečku museli nechat. Nezmínila jsem, že nás sledovali i fyzicky autem, dalekohledem, pronásledovali nás apod. snažili se nám psy sebrat a to jsme nechtěli, věděli jsme, že by se to obrátilo proti nám a psi by skončili třeba ve špatných rukách, což jsme nechtěli.)
V roce 2011 se do našeho spolku chtěly přidat tři dobrovolnice z Mladé Boleslavi, které chtěly údajně našemu spolku shánět peníze a krmení. Už při první návštěvě nám na nich něco nesedělo a intuice nám říkala, že nepřicházejí v dobrém. Ale nemohli jsme jim říci, že s nimi nebudeme spolupracovat na základě těchto pocitů a zkusili jsme jim dát šanci. Dámy s námi začali spolupracovat i přes to, že již tehdy kolovaly o našem spolku pomluvy. Jednou z těchto dam byla i paní Alena Klesová. Další byla paní Syrová, paní Hergetová a paní Brabcová (ta nám ale nikdy neškodila ani později)
Navštívili náš azyl asi čtyřikrát, přičemž pouze jednou nám pomohli natírat malý výběh pro psy. Jinak nám přivezli několikrát krmení a předali finanční hotovost z pořádaných aukcí. Kvůli aukcím jsme s nimi po pár měsících spolupráci skutečně ukončili a to ve zlém. Aukce pro Toulavé Tlapky na facebooku fungovaly systémem, že vybrané peníze putovaly na soukromý účet paní Syrové a nám pak byly peníze předané hotově. Nelíbil se nám tento postup a chtěli jsme, aby byly peníze buď daněné jako příjem podle zákona a nebo posílané přímo na účet našeho sdružení, jako dar, případně povolit veřejnou sbírku. Dosavadní fungování aukcí bylo totiž zcela mimo zákon a nechtěli jsme mít kvůli tomu problémy. Dámy místo rozumné domluvy začaly naprosto nepochopitelně vyvádět, že si dovolujeme jim do toho kecat, že nemáme pravdu a tak už nám pomáhat nebudou. To jsme uvítali, ale netušili jsme, proč nás následně začaly pomlouvat na antistránce na facebooku. (Na pranýři nejsou jenom Toulavé Tlapky, ale i spolek Čtyřlístek, který pomlouvají ty stejné osoby také, paní Pozemšťanka se vyjadřuje na naší antistránce poměrně pravidelně, nikdy jsme jí osobně neviděli. Přijde Vám normální toto chování vůči neziskovkám?)
Náhle tam začali lhát, že sem pravidelně jezdili, že zvířata se tady mají špatně, že spí ve vyhrabaných dírách, že tu je pro třicet psů jedna bouda, že předsedkyně spolku Denisa Zárybnická krade peníze, fetuje, podvádí, lže a podobně. Absolutně nenávistné řeči. Vymýšleli si i další věci, přičemž paní Klesová tyto pomluvy rozesílala i zprávami snad všem osobám, které mají psa a které našla na internetu. Rozesílala to útulkům, dokonce i osobně do útulků jezdila a pomlouvala nás kde mohla. Dokonce napsala na internet, že nás nikdy pomlouvat nepřestane, dokud nás nezničí.
Povedlo se jí vymyslet takové historky, že přemluvila i mnoho dalších sdružení a osob, aby nám začali škodit také. Není divu, i my bychom nehájili někoho, o kom by nám například náš dobrý známý tvrdil, že stahuje ze psů kůži, bydlí ve vile, zatím co zvířata má v klecích na půdě, nebo do zvířat kope a mrtvá pak pohazuje po poli. Spoustu lidí jí uvěřilo kdejaké výmysly a my jsme neměli absolutně žádnou šanci se bránit.
Byli jsme vydíráni tím, abychom zveřejnili evidenci zvířat na internetu, abychom všechny osoby pustili do všech prostor na statku a abychom vydali všechna naše zvířata. Pokud tyto požadavky nesplníme, budou nám prý škodit na vždy. Samozřejmě jsme na žádné vydírání nepřistoupili, bylo nám jasné, že i když jim poskytneme dokumentaci, návštěvu atd. najdou si cokoli jiného, za co nás budou pomlouvat dál a ještě víc. Na internetu totiž neřešili pouze to, že by u nás docházelo k týrání a zabíjení zvířat. Vyloženě psali posměšné komentáře na konkrétní osoby v našem spolku, výhružky, domlouvali se na naší fyzické likvidaci, dokonce naznačovali i možnost vraždy a to už nám přišlo skutečně moc. Přestali jsme s nimi jakkoli komunikovat a věc jsme předali policii. Několik lidí by bylo obviněno z přestupku, ale nakonec jsme oznámení stáhli a doufali jsme, že jim výslechy budou stačit a uvědomí si, že už se pohybují za hranou zákona. Také jsme začali připravovat žaloby. Bohužel jsme v té době neměli dostatek svědků, kteří by šli podat vysvětlení na policii, neboť všem našim přátelům, kteří se nás zastali, začaly chodit výhružky ohledně rodiny, zvířat apod. přátelé se skutečně báli i o život a z toho důvodu se raději nikde nevyjadřovali a nechtěli se do této akce nijak dál zaplétat.
Postupem času se na stranu paní Klesové a antistránky začaly přidávat další osoby, které údajně v našem azylu byly, nebo s námi nějak jednaly a psaly svá svědectví ohledně toho, jak tady není něco v pořádku. Když si ale dá čtenář práci, zjistí, že většinu těch osob má paní Klesová v přátelích. Je tedy velmi divné, aby přátelé paní Klesové jen tak náhodou jeli do azylu Toulavých Tlapek a hned měli špatnou zkušenost, aby jí za pár dnů uvedli na antistránce…že?
Spíše se domníváme, že paní Klesová některé osoby poslala přímo, aby měla více „věrohodného“materiálu ke zveřejňování. Později začala škodit nejen nám, ale třinácti dalším organizacím a to jsou jen ty, o kterých víme. Začala je pomlouvat různě na internetu i osobně a na opak začala propagovat několik jiných organizací. Přišlo nám to jako cílená likvidace spolků, aby získala více peněz pro své přátele. Jinak si to neumíme vysvětlit. Začaly se k nám dostávat informace o tom, komu všemu něco provedla, kde koho pomluvila a jak jsou všichni z její šikany zoufalí.
Jak to bylo s lidmi, které jsme naštvali?
Skutečně je to pravda, neboť k nám občas přijela návštěva, která se nechovala slušně a museli jsme jí ze statku vyhodit, nebo jsme se nepohodli už při jednání po internetu či telefonu. V zápětí však byla jejich výpověď na antistránce, takže je nám jasné, že kontaktovat nás bylo zcela účelové.
A nyní k jednotlivým případům, které se na antistránce probírají:
Údajně jsme umístili nemocné psy, vykastrované našima rukama: V roce 2011 jsme přijali 60 psů z množírny v Habřině, šlo o malá plemena velice zubožených a skutečně nemocných psů. Na statku tehdy pro ně nebyly vůbec vhodné prostory, neboť jsme tu byli pouhé dva měsíce. Byli jsme nuceni co nejrychleji dát pejsky do adopcí. Ve chvíli zveřejnění se nám začalo ozývat mnoho lidí, takže jsme pejsky vydávali s takovým ošetřením, které jsme stihli. Přišlo nám zbytečné držet je tady ve dvou místnostech, když měli možnost odjet rovnou do domovů, kde by si je majitelé už dali do pořádku. První psi od nás odcházeli po odčervení, odblešení, základní vakcinaci a kastraci. Všechny psy jsme nepředávali ve výborném stavu, což ani nešlo, neboť byli staří, měli různé srdeční choroby, problémy se zuby, záněty v uších a hlavně problém s velkou bázlivostí. To jsou věci, které se nedají řešit za pár dnů.
Na internetu se pak do nás někteří majitelé pustili, že jsme jim dali nemocného psa v nepořádku. Byla to paní, které jsme vezli naháčka až ke Karlovým Varům, jménem Babu, nebyla schopná si přijet, pejsek se nám v autě vykálel, takže jsme jí ho předali špinavého a měl trochu delší drápky, báli jsme se zastřihnout je více, abychom nepoškodili lůžko. Tato paní pak tuto skutečnost zveřejnila a začala nám škodit. Další paní jsme předali hnědou kříženku s delší srstí jménem Raška, která byla sice zdravá, ale plachá. Paní nás nařkla, že jsme jí u nás ubližovali. Další fenku jsme předali po kastraci, kdy měla ještě stehy, jenže tak jsme jí dostali už z množírny a množitelka nám zatajila, že feně byl proveden císařský řez a ne kastrace, takže se fenka prý nové majitelce rozhárala a veterinář jí řekl, že byla operace provedená špatně a evidentně doma na stole. To nepopíráme, ale nejednalo se o náš stůl v Tlapkách, ale mohlo k tomu dojít v množírně, pokud si majitelka psů pozvala veterináře domů na akutní císařský řez. Také jsme majitelce řekli, že kastraci feny uhradíme, ale přestala komunikovat. Místo toho začala na antistránce škodit.
Po těchto případech jsme se rozhodli, že bohužel na úkor pejsků, ale vydávat je přestaneme do doby, než všichni budou ve stavu, aby se na nich nedalo nic najít a přestali jsme je inzerovat na internetu, ale hledali jsme zájemce přes letáčky, aby se různí majitelé nemohli přidávat ke stránce paní Klesové.
Případ Vanesy: Jen krátce, šlo o fenu Německého ovčáka ve věku asi 16 let, kterou držel podivný člověk v Praze v bytě a na wc měl ještě mnoho dvouměsíčních štěňátek od jiné feny. Štěňata nám dal a fenku jsme vyprosili k veterinárnímu ošetření, byla vyhublá a zdecimovaná. Fenka u nás začala přibírat takže jsme jí majiteli skutečně už nevrátili, protože jsme byli přesvědčeni že jí týrá i dle výpovědí lidí, kteří nám případ hlásili. Paní Klesová se tehdy s množitelem spojila a začala od nás Vanesu vymáhat. Chtěli jsme jí u nás nechat dožít, ale nakonec jsme jí raději přesunuli k naší odobrovolnici domů na dožití, aby nám jí případně někdo v noci neukradl, tehdy to nebyl problém. Mnoho měsíců jsme pak čelili útokům a výhružkám, paní Klesová se množitele zastávala a nás označila za zlé zloděje ubohého pejska, který se měl u pána tak dobře.
Jedno že štěňat jménem Piškot jsme umístili k paní, která u nás chvíli vypomáhala, ale po pár týdnech jsme jí štěně odebrali, bylo vyhublé a maličké. Bohužel ho nekrmila dobře, ani znovu neodčervila ani neodblešila. Štěně jsme předali dalšímu zájemci paní Holanové, která se nejdříve chovala jako naprosto super paní a ujala se zuboženého pejska, kterého dá do pořádku, ale pak našla antistránku a začala nás špinit, že za stav pejska můžeme my, že dala moc peněz za veterinu a absolutně nenávistné výlevy. Napsali jsme jí, aby toho laskavě nechala, že jí veterinu zaplatíme, nebo ať pejska vrátí. Ani jedno nechtěla a dodnes nás na internetu špiní a nám je to líto.
Případ pejska Flako: Přijali jsme z množírny u Nymburka několik pejsků a mezi nimi byl krásný chlupatý voříšek Flako. Byl hubený a zablešený. Po kompletním ošetření a několika měsících jsme ho umístili k paní do Prahy. Tehdy jsme tam měli cestu, takže jsme jí pejska přivezli. Za pár dnů nás kontaktovala, že má pejsek průjem. Sdělila nám, že mu dala snad jogurt atd. takže jsme si mysleli, že to bude změna stravy. Byla s ním u veterináře, který mu nasadil streptomycinová antibiotika a další léky. Pejsek měl prý i teplotu. Paní se k nám chovala velmi hnusně a vinila nás za to, že jsme jí dali nemocného psa, přičemž ani nebyly žádné výsledky testů z laboratoře, co mu vlastně je. Pejska jsme přijali zpátky a byli jsme skutečně velmi naštvaní a napsali jsme na internet jak to bylo a proč se pejsek vrátil. Bylo nám záhadou, že druhý den už vůbec průjem neměl. Paní ale v zápětí šla a napsala na antistránku špatnou zkušenost s naším spolkem. To už se zvedala velká vlna nenávisti.
Následně se začal řešit případ ovčáků z Aše. Kdy paní Klesová tvrdila, že my kontaktujeme lidi přes inzerát a sháníme si psy, abychom je mohli prodávat. To je naprostá lež, ale mnoho psů co končí u nás jsou skutečně prvně v inzerci na bazoši a až když se zoufalým majitelům nepovede pejska umístit, volají potom nám o pomoc. Toto byl stejný případ odporného množitele, který na své zahradě choval přes deset ovčáků, v mraze malá zubožená štěňata na sněhu, psi na řetězu, smečka agresivní. Bez základní péče a krmení. Inzerát podal syn majitele, který se už nemohl na situací dívat. Na podezřelou fotku z internetu nás upozornilo několik lidí. Sdružení Záchranné Pacičky a my jsme se tehdy vydali za pánem s tím,že si pejsky přebereme a najdeme jim domov. Jela jsem tam já – Denisa Zárybnická a Andrea Huclová z Paciček. Majitel nás tehdy držel čtyři hodiny ve svém bytě a povídal nám nějaké mystické bláboly, než nás vzal ke psům přes celé město do chatové osady.
Vpustil nás na pozemek, psi Andreu napadli a pokousali jí nohu, museli jsme se zavřít do auta. Trvalo nám hodinu na mraze než jsme majitele přemluvili na vydání třech štěňátek, vyhublých a začervených. Převzali jsme pouze dva psy, jednoho ze řetězu a jednu fenu, ostatní byli velmi agresivní a domluvili jsme se, že je odvezeme jindy a za pomoci dalších lidí, aby nám psychicky nemocný člověk neublížil, měli jsme obě poměrně velký strach, z toho, jak se pán choval. Jenže po pár dnech paní Klesová inzerát objevila, kontaktovala majitele, pomluvila nás, on si zrušil telefon a psy tam množí dodnes. Podle lidí, které jsme tam posílali, tam bylo od té doby mnoho a mnoho další štěňat, která uhynula. Dále jsme už nemohli pomoci nijak. Jednoho pejska Áržího jsme umístili po téměř roce převýchovy, kdy se konečně přestal bát tyčí, ruky a nohou, pes je vážně nemocný a dodnes mu hradíme drahou léčbu u nové majitelky. Fenu jsme umístili do Prahy, kde se má suprově, ale také není zdravá.
….pokračování později
Jaký je dopad pomluv a šikany našeho spolku ?
Pomluvači si myslí, že nás svojí šikanou zničí, myšleno doženou zřejmě k sebevraždě, nebo donutí zrušit činnost. Jenže to tak rozhodně není. My činnost ukončit nemůžeme ani nechceme z různých důvodů. Například také z těch, že u různých lidí máme umístěno více zvířat najednou a zavázali jsme se k doživotnímu poskytování krmiva zdarma a hrazení některé veterinární péče. Pokud bychom naší činnost ukončili, tato zvířata by neměl kdo živit a majitelé by museli přistoupit k velmi nepříjemnému kroku a to umístění zvířat jinam. Jedná se ale často o problémové, staré a velmi nemocné psy i kočky, takže by o ně rozhodně nebyl zájem.
Náš roční příjem zvířat je cca 150 psů, 100 koček a 50 dalších zvířat. Dvojnásobný počet zvířat odmítáme, jde o cca 300 psů, které musí majitelé nechat utratit, neboť je jiné útulky nemohou či nechtějí přijmout, psi jsou opět – agresivní, staří, nemocní a majitelé jsou kolikrát sociálně slabší a nemohou útulku uhradit peníze za příjem psa. Takže víme o 300 psech a kočky nepočítaje, pro které by bylo nutné vybudovat ještě minimálně čtyři azyly to znamená, aby někdo založil čtyři další spolky se specializací na problémová zvířata a s tím, že si na ně sežene peníze bez účasti původních majitelů. Zatím tady nikdo takový není a pomluvači chtějí zlikvidovat nás, kteří jsme alespoň těm 150 psům schopni pomoct?
Konec adopcí zvířat:
Každý rok klesá počet umístěných psů a koček. Nikdo si nebude chtít brát zvířata od spolku, který je vedený údajně narkomany, zvířata budou vydaná nemocná, zubožená, v příšerném psychickém stavu, který jim prý způsobujeme. Pomluvači si myslí, že když nebude odbyt psů, přestaneme je přijímat Opět vyvedeme z omylu. Když nebudeme už žádné psy přijímat, ještě větší množství jich půjde uspat, ŽÁDNÝ jiný depozit, útulek, spolek tyto psy nepobere! Je velmi málo útulků, kteří si poradí s agresivními psy a jsou ochotní je ve větším počtu přijímat, většina totiž přijímá malé a bezproblémové psy a s těmi problémovými se i na nás obrací mnoho organizací, zda bychom psa nemohli přijmout my. Znovu opakujeme, že problémové psy, pro které se nikde nenajde místo, půjdou rovnou uspat a majitel skutečně nebude čekat. Víte, jací lidé k nám odkládají psi? Bezdomovci, lidé bez peněz, lidé z vesnic, kteří nemají ke zvířeti příliš vztah a tak se ho klidně zbaví, také ale zoufalí lidé, kteří se stěhují, nemají už čas čekat, mají velmi tíživou situaci a oni nemají čas psa fotit, inzerovat, dávat na něj někde inzeráty, nebo to už dělají, ale po mnoha neúspěšných měsících nám stejně psa přivezou a někteří dokonce psa hodí na pozemek azylu, vydírají jeho zabitím, kočky v krabicích jsou tady neustále za vraty! Těch majitelů, kteří chtějí, aby se jejich zvířátko mělo po odložení skvěle, těch je fakt hodně po málu!
Takže jediný efekt bude, že se u nás nahromadí ještě více zvířat než nyní. Ostatně, ten počet 200 psů nyní je zásluha právě pomluvačů. Skutečně je pravda, že už příliš nechceme vydávat psy do adopce a proč? Protože máme u každého vydaného psa poslouchat, jak jsme ho vydali brzy, nebo jak ho tu držíme dlouho, nebo jak můžeme za to, že se bojí, nebo že má tohle a tamto, jak je kvůli nám nemocný, jak jsme s majiteli jednali špatně? Ať uděláme cokoli tak je to špatně. Nebaví nás hádat se s novými majiteli, kteří sem jezdí pro psy, tváří se jako milius, dělají jak je vše úžasné, neustále nás chválí, obdivují a jen dojedou domů tak napíšou na internet, že si byli v TT koncentráku pro psa a jak ta kráva – předsedkyně byla špinavá, strašná, hrozné jednání atd. atd. přitom to absolutně není pravda, buď ty lidi někdo posílá schválně a nebo je obsah antistránky tak vytočí, že si vymyslí to samé, co už napsal někdo před nimi a kdo by nevěřil opakované pomluvě, že? Pro naše majitele psů se snažíme dělat první poslední. Hlídání zdarma, výchova psa zdarma, hrazení náročných operací v případě problémů, balíček s pamlsky do začátku, nechceme poplatky po starých lidech, za staré a nemocné psy atd. snažíme se poskytnout servis jak jen to jde a odměnou je za to akorát šikana a sprosté pomluvy?
Konec té nejlepší péče:
Když nám lidé na přání pomluvačů přestanou přispívat tak se stane hodně věcí, ale rozhodně ne to, že se na naší práci vykašleme. Když nebudou peníze, nebude možnost opravovat zvířatům boudy, kotce, stavět výběhy a postupně kachličkovat prostory. Boudy se ničí, kotce reznou, statek o 9 budovách na ploše 3 hektarů s 67 místnostmi se skutečně nedá opravit zadarmo! Takže budou mít zvířata hnusné prostředí, sice v něm vydrží, sice nepůjde o týrání, ale na pohled bude všechno hnusné, provizorní a bude to další důvod pro pomluvy našeho azylu a to už skutečně oprávněné, protože ani my nechceme aby byla zvířata v rozpadlých ubikacích! Staré, problémové, nemocné psy tady dožít prostě necháme, není nikdo jiný kdo by tolika zvířatům dal domov. Pomluvači tvrdí, že nemáme žebrat a jít do práce. Takže za prvé, každý náš člen má práci a dost náročnou a to že někteří mají práci se zvířaty je jejich věc a pořád je to práce, protože mají ičo, daní příjmy, dělají tu činnost komerčně a ZDARMA pomáhají akorát v azylu a Tlapkám, ale určitě nebudou nikomu zdarma pracovat aby je TT živily, to je tedy hodně velký omyl. TT nemá peníze na to život ani jednoho člověka. Když na statku nebude stálá služba, kdo by se o psy staral? Tady ta péče a opravy vyžadují celodenní aktivitu a proto máme konkrétně my obyvatelé statku práci flexibilní a také z domova, ale rozhodně nebudeme o ničem psát veřejně, aby nás ještě poškozovali v zaměstnání, ne? Může nám někdo rozumně vysvětlit, proč bychom ze svého měli hradit všechny psy, neziskovku, opravy statku, když jsme rádi, že uživíme sebe, pár svých osobních psů? Proč by bylo nemorální shánět peníze na neziskovou činnost? To by tedy VŠECHNY neziskovky mohly tedy přestat žebrat a platit ze svého, ne? Co je tohle za hlouposti… My se staráme o CIZÍ psy, to, že je přijmeme za vlastní, není nic špatného, postaráme se o ně, najdeme nový domov, nebo si je necháme. Ale pomáháme jim, děláme osvětovou činnost, děláme to, co jsme uvedli ve stanovách, všechny prostory statku využíváme pro zvířata, což si lze snadno ověřit a naší činnost skutečně provozujeme, takže se nejedná o žádné zneužívání, podvádění a hrabání cizích peněz. To ať si každý uvědomí.
Závěrem:
Kdyby nám drbny daly pokoj, tak nemáme obavy nabízet i problémovější zvířata, protože nás nikdo nebude pomlouvat a osočovat za jejich stav. Neměli bychom 200 psů, neměli bychom potřebu tady nechat dožít každé zvíře, kterému něco je , ze strachu z pomluv. Měli bychom dost peněz na to, zajistit jim ještě lepší podmínky, lépe, rychleji opravit více prostor, aby nemuseli být někteří po více v kotcích, zvětšit výběhy, mohli bychom přijmout skutečné zaměstnance, mohli bychom dokonce dalším lidem hradit péči o psy, které si adoptují, aby psi nemuseli být u nás. Mohli bychom si dovolit zaplatit velké placené inzerce, umisťovalo by se mnohem lépe.
Dokážeme se o 200 psů postarat, máme naštěstí úžasný tým, který dokáže svou činností péči pro ně zajistit, nebo si někdo myslí, že všechny náklady pokryjí pouze dary z facebooku? To si skutečně každý myslí, že nám chodí tisíce? Tomu se můžeme akorát zasmát. Zadržením tolika psů u nás jsme skutečně zkazili možnost dalším a dalším psům pomoct a předat je dál. Holt ale když si někdo myslel, že svojí šikanou zastaví příjem peněz Tlapkám, příjem psů, příjem koček a donutí nás se na činnost vykašlat a psy dát buhví kam, tak se spletl. Napáchal akorát velké škody a to právě psům. A kdo nesnáší Denisu Zárybnickou, tak si uvědomte, že i kdyby umřela, jak si neustále všichni z nich přejí, tak jsme tu pořád my, kteří bychom se museli o psy postarat i o statek a všechno by zůstalo tak jak je a ještě hůř, protože nikdo z nás neumí psy převychovávat tak dobře jako ona a její práce je nahraditelná tak třemi lidmi. Chce to nejprve uvažovat, než se někdo pustí do šikany tak velké organizace jako jsou Tlapky.
A na úplný závěr ještě připomeneme, že se nemůže pak nikdo divit našim reakcím na některé lidi a na facebooku, protože jak jistě víte, naštvat se dá každý snadno, i my, protože jsme jen lidé s velmi dobrým srdcem pro zvířátka a pokud jde o ně, tak se musíme někdy i pohádat. Facebook ani web nespravuje jenom Denisa, je nás na to více a všichni děláme co můžeme.
NIKDY BYCHOM SI NENECHALI V PÉČI 200 PSŮ A 60 KOČEK, POKUD BYCHOM NEBYLI POD NEUSTÁLÝM TLAKEM ŠIKANY A POMLUV.