Výroční zpráva za rok 2016

Jako každý rok podáváme hlášení o tom, co všechno jsme v předchozím roce zvládli. Každý rok je plný úspěchů vždy ve prospěch zvířat, pro která náš tým pracuje. Na naší činnosti se podílí velké množství lidí, ať už se jedná o dobrosrdečné lidi, kteří přímo zachraňují zvířata ze špatných podmínek, neváhají nás kontaktovat, nebo se jedná o nové majitele, kteří dávají smysl života zraněným zvířecím dušičkám. Spoustu práce vykonávají dobrovolníci v azylu přímou péčí o zvířata, důležití jsou brigádníci, sponzoři, veterináři. Bez těchto lidí by žádná pomoc zvířatům nepřišla. Proto cítíme povinnost dát vědět, že společné úsilí nese určité výsledky.

PROSÍME, ABYSTE SI PŘEČETLI NÁSLEDUJÍCÍ VYSVĚTLENÍ K ČÍSLŮM, aby případně nedošlo k nedorozumění.

V tomto roce jsme řešili několik kauz týrání zvířat, kde jsme odebírali větší množství psů najednou, je to směr činnosti, na který se mimo jiné zaměřujeme.

1. Množírna Bobnice: Přijatých 26 psů najednou! Malá plemena pejsků jako je yorkšírek, maltézáček, čivavy, naháč, bišonci a jejich kříženci. Majitel množil psy na prodej, přičemž si několik z nich vybíral z inzerátů na bazoši “daruji” následně je dal do svého domu, který byl neskutečně pokálený, počůraný a psi se mezi sebou množili libovolně, bez veterinární péče, bez očkování. Když starý pán onemocněl, péči o psy převzala jeho známá, která nás okamžitě kontaktovala, abychom psy rychle odvezli, dokázala ho přemluvit na dobrovolné vydání a tak jsme mohli pejsky bez problému odvézt. Zvířata v tak žalostném stavu jsme dlouho neviděli… Více včetně fotek si můžete přečíst v albu množírna duben 2016. Všichni pejsci z této množírny již mají domov.

2. Kauza Vysoké Veselí: Přijatých 23 psů! Závažný případ, který se řešil několik let bez úspěchu vyřešila naše organizace ve spolupráci s dvěma dalšími, které jsme si přizvali na pomoc. V této obci se nachází menší romská komunita a žije tam i nesvéprávný člověk bohužel bez možnosti pravidelného dozoru, který získává psy neznámým způsobem, možná je i krade majitelům (nedohledali jsme však žádného), pejsky uvazuje na řetězy k boudám schované ve smetišti na obecním pozemku a nekrmí je. Až jsou ze psů kostry, může je teprve veterinární správa odebrat a předat k nám, což se také stalo. Několik psů jsme v obci odchytli běhající volně. Ve spolupráci s naprosto skvělým panem starostou šel tento případ vyřešit rychle a celkem snadno až na pár momentů, kdy šlo některým dobrovolníkům o zdraví, když se je snažil nejen pan “věznitel” “zmlátit”. Nikomu se však nic nestalo. Všichni odebraní pejskové mají již nové domovy.

3. Kauza Hlušice: Dříve bylo na tomto místě velké množství psů, buldočků a kříženců, které majitelé množili pro zisk. Postupem času pejsky vydali k nám, přebírali jsme si je i v předchozích letech. V roce 2016 se nám povedlo dostat od nich další 4 pejsky na žádost azylu ve Skřivanech, který byl plný a ještě jsem za 100 Kč odkoupili tři králíčky, kteří by skončili špatně a byli drženi v malé bedně plné výkalů bez vody a potravy, hubení, ale majitelé byli ochotní nám je prodat. Z pejsků to byla Vrtule, Čoukí, Šína a její štěně Heriest. Všichni pejskové již mají domov.

Dále jsme přijímali zvířata od majitelů, kteří si je již nemohli nechat, vždy vybíráme akutní případy, kdy jde o agresivního psa, pomoc majiteli, který musí do nemocnice, mnoho štěňat od nezodpovědných množitelů, psi ze špatných podmínek apod. Od přímých majitelů jsme přijali celkem 37 psů (psi by byli jinak utraceni, vyhozeni). Kvůli agresivitě nám majitelé předali: 15 psů, od množitele jsme vyprosili 8 štěňat, kvůli úmrtí majitele 1 pejsek (Arveta), týraní psi pro nedostatek péče a majitele vydaní dobrovolně 7 psů, kvůli stěhování nebo je nechtěli 4 psi, dovedeni na veterinu k utracení (vzali jsme je k nám) 2 psi (Tonda, Stefani).

Protože se zaměřujeme na problémové psy, je třeba zmínit, že z celkového počtu přijatých 125 psů bylo 28 psů velmi problémových a u nich jsme museli řešit převýchovu a kompletní socializaci, to znamená, že psi byli extrémně agresivní a nebo zároveň i velice bázliví. Drobné problémy u jiných psů nezapočítáváme jako “problémové psy”.

Protože jsme navázali již dříve spolupráci s akita klubem, přijali jsme letos i 5 velmi agresivních psů tohoto plemene a jednoho agresivního psa shiba inu.

Protože spolupracujeme i s dalšími spolky, přijali jsme od nich celkem 22 psů, kdy jsme byli požádáni o pomoc kvůli problémovému chování pejsků, nebo přeplněné kapacity.

Z nalezených psů v obcích jsme přijali 9 psů, 8 pejsků nám bylo předáno přímo obecními úřady (původní majitelé si je v záchytných kotcích nevyzvedli a útulky daného kraje neměli místo, nebo možnost postarat se o těžce nemocné či opět problémové psy) a 1 pejska našli naši dobrovolníci a vrátili ho majitelům ten samý den.

Z předchozích let se nám vrátil pejsek jezevčík Noris, ocitl se v útulku v Praze a díky našemu čipu nás kontaktovali, ale původní majitel nebral telefon a vůbec se nezajímal, ani nám nedal vědět, takže jsme mu našli nový domov. Jeho do přijatých psů nepočítáme, neboť byl přijat již v roce 2011.

88 pejsků, to je počet pejsků, kteří v roce 2016 odešli do adopce, ale pozor! V tomto počtu jsou započítaní psi přijatí v roce 2016 a dále také pejsci z předchozích let, které jsme po náročné převýchově mohli konečně předat dál, nebo nemohli najít domov dříve. Každého pejska před adopcí čeká mnoho veterinárních úkonů a nás to stojí mnoho sil, protože většina pejsků musí projít resocializací a převýchovou. Každý pes podstupuje zbavení parazitů, očkování, kastraci, čipování, úpravu srsti, léčbu nebo operaci. S každým psem trávíme mnoho času, než ho můžeme vydat nové rodině a ještě jí musíme najít pomocí stovek inzerátů, než se konečně někdo ozve. Umístěním pro nás příběh pejska nekončí, jsme pak rádi, když nám majitelé posílají fotky a pokud jsou nějaké následující problémy, musíme je řešit, ať už se jedná o namátkovou kontrolu, nebo dokonce odebrání pro porušení předávací smlouvy, což se naštěstí neděje často, protože se snažíme majitele pečlivě vybírat a nedáme pejska každému.

Album umístěných pejsků: https://www.facebook.com/pg/toulave… dva tam nejsou záměrně na fotkách na žádost rodiny majitelů kvůli špatným vztahům se zbytkem rodiny

31 je počet pejsků, které jsme museli předat do péče jiných spolků, protože jsme zase my byli ti, kteří na ně neměli místo a v roce 2016 jsme řešili spolupráci se spolky tak, že jsme se snažili veškeré malé, bezproblémové a snadno umístitelné psy předat jinam a případně jim je vyměnit za problémové psy a mít místo zase na mnohem náročnější případy. Takže jsme předávali několik pejsků z množírny Bobnice zejména takové, kteří měli tak závažné zdravotní problémy, že vyžadovali okamžitou domácí péči a my jsme nemohli 26 nemocných psů najednou zvládat tak jsme byli moc vděční, když nám některé přijaly jiné spolky. Další jsme předávali pejsky z Vysokého Veselí, pejsci byli malí a snadno našli domov, dále šlo o fenku s čerstvými 7 štěňátky.

Počet pejsků, kteří letos zemřeli je 7 a je nám z toho velmi smutno.

Z přijatých pejsků zemřeli 3. Byla to fenka Aiko, pejsek Hugo a pejsek Akan. Nejvíce nás vyděsil případ fenky Aiko, která třetí den po příjmu ležela mrtvá, takže jsme okamžitě nechali tělo převézt do veterinárního ústavu v Praze, abychom jí nechali vyšetřit na možný virus, nebo jiný závažný problém. Jednalo se o fenu akity, která nám byla předaná jako agresivní, ale byla bohužel neskutečně obézní a velmi těžce nesla ztrátu majitele, který si jí za žádnou cenu nemohl ponechat. Výsledek pitvy bylo selhání srdce, zřejmě z důvodu právě ztráty majitele, na což někteří psi skutečně mohou i zemřít. I když jsme z toho byli velmi smutní a hlavně jsme očekávali každý den dopis s výsledky, byli jsme nakonec rádi, že nešlo o žádnou infekci. (Pitevní protokol jsme ochotní veškerým pochybovačům na vyžádání zaslat). Dále se jednalo o pejska Hugo (8-11 letý), který k nám byl předán jako agresivní pes, který trávil velmi dlouhou dobu v útulku, tam strádal a všichni se ho báli. Převzali jsme ho vyhublého, měl sice náhubek, ale stále na nás útočil. Po každém útoku se strašně zadýchal, dusil se, tlouklo mu výrazně srdce a celý se klepal. Bylo hodně náročné s ním pracovat, neboť jsme ho přijali v létě v těch největších vedrech, museli jsme být k němu opatrní, aby se nerozzuřil a nedusil se. Vzali jsme ho k veterináři (tam vyváděl tak, že jsme ho museli i chladit, lékaři nám nedoporučili další náročné vyšetření a ježdění po dalších klinikách dokud se nezlepší jeho výživový stav a psychický, kdyby měl někdo pocit od počítače, že jsme dělali málo), proběhlo vyšetření, ale nic zásadního neodhalilo. Pes měl propadlé očkování, odčerven zřejmě nebyl také, alespoň o tom nebyl nikde záznam, takže pes dostal léky, antiparazitika a čekali jsme na zlepšení, místo toho nám jedno odpoledne zemřel téměř v náručí. Vrčel na nás jako obvykle jen jsme prošli kolem najednou začal těžce dýchat a během pár vteřin si lehl na bok a zemřel. Nepomohlo rozdýchávání,bohužel. Jeho smrt nás velmi zasáhla, měli jsme radost z jeho vysvobození za mřížemi. Nikdo si v útulku zřejmě nevšiml zdrav. problému, vůbec jim to nezazlíváme, protože na vyndání a předání musel přijet odborník, aby psa odchytil, museli ho uspat, nebyla možná normální manipulace. Zřejmě měl vadu srdce nebo plic, nezvládl změnu prostředí, zuření při kontaktování i pouhém procházení kolem. Dali jsme mu šanci, jinak by zemřel utracením nebo za mřížemi. Je nám to skutečně líto.

Třetím pejskem byl Akan, vyhublý zubožený pes přivezen městskou policií ze Sadské. Pes měl velikou bouli u zadku, patřil lidem, kteří ho týrali a když utekl, moc hodný policista nám ho přivezl. U veterináře jsme zjistili, že boule není nádor, ale výduť konečníku, kde se hromadily tuhé výkaly, pes trpěl silnou dehydratací, nemohl se pořádně vykálet dlouhou dobu, střeva byla plná tuhého exkrementu, roztažená po celém břiše, které bylo velmi plné a tvrdé, pes měl bolesti, brečel při každém venčení. Ihned dostal infuze a byl operován. Po operaci kdy veterinář odstranil výkaly z výdutě, zašil ránu, tak dostal i antibiotika, infuze a museli jsme podávat projímadlo, další léky. Za dva dny se jeho stav zhoršil, takže jsme jeli znovu na veterinu, výrazně se mu zvětšila tříselná kýla, (jak neustále tlačil), jejíž operace se nemohla už dále odkládat, takže pejsek musel být operován znova. Bohužel se jednalo o psa podle veterináře mezi 10-14 lety věku, po operaci se už nikdy nezlepšil. Každé dvě hodiny jsme mu dávali tekutiny, kašovitou potravu s hodně olejem, léky, každý den kontroly, neustále byl na kapačkách, vyhřívaná podložka, péče i v noci, bohužel pejsek obě operace nezvládl a zemřel. Náš veterinář byl z toho stejně špatný jako my. Pokus o jeho záchranu stál mnoho úsilí, všichni jsme doufali, že mu ještě půjde pomoct. Kdyby utekl trochu dřív, bylo by ještě pomoci. 4 pejsci nám zemřeli, kteří byli přijatí v předchozích letech.

Fenečka Khera, které bylo kolem 14 let-17 let z kauzy Nemotice, zemřela stářím bez onemocnění, velice nás zasáhla smrt naší staré fenečky Kikí, která se léčila se srdíčkem a v 13 letech nadešel její čas 🙁 Zemřel nám pejsek Árčí, které jsme rok léčili ze závažného a nezjištěného plicního onemocnění, kdy jsme jezdili po různých specializovaných klinikách, absolvovali jsme spoustu vyšetření, náklady na něho byly obrovské a žádná vyšetření, žádní veterináři nám nedokázali sdělit, co mu vlastně je a nikdo se s takovým problémem nikdy nesetkal. Bylo mu pouze 6 let 🙁 A poslední byl pejsek Manok, který u nás byl tři roky, měl nemocné srdce, od toho hlenovitý kašel, neustále musel brát léky, měl léky i kvůli nemocným očím, věk byl 13-15 let. U starých pejsků víme, že smrt prostě nastat musí a na nás je zajistit jim vždy ty nejkrásnější poslední roky, žádné kotce, ale život doma + na velkém dvoře, stálá pozornost, péče, včasné cesty k veterináři a díky tomu můžeme prodloužit a zkvalitnit život i zuboženým psům po předchozím týrání, kteří by se jinak většinou nedožili více jak pár měsíců. Trápí nás smrt mladších psů, kdy hledáme všechny možné a nemožné šance, jak nemoc zvrátit, zachránit pejska, obvoláváme nejlepší veterináře, vynakládáme spoustu peněz, prosíme veřejnost o pomoc, do poslední chvíle se skutečně můžeme přetrhnout a nakonec se to nepovede, tak to dokáže milovníky pejsků opravdu trápit.

Na závěr všeho nepříjemná zpráva. Byla nám odcizená fenka, kterou k nám přivezl pán, že jí už nemohl mít, za velmi zvláštních okolností nám zmizela z výběhu (hlášeno na pčr) , zjistili jsme za pár dnů, že se nachází v blízké obci na jedné zahradě, ale dotyčný odmítl fenku vydat a odmítl podepsat adopční smlouvu. Ani přes veškerou snahu se nepovedlo fenku dostat zpátky ani jí tedy předat oficielně, když jsme si mysleli, že si jí chce nálezce nechat, ze zahrady zmizela a už jsme nikdy nezjistili kam. Toto se nám stalo v tomto roce ještě u jednoho pejska, kterého se nám povedlo dostat zpátky, dostatečně vynadat zloději, který nám lezl do areálu a jen tak z pomsty právě odcizil dva pejsky, protože si o nás přečetl na internetu nepěkné věci. Konečně naše kamery zachytili osobu, kterou jsme poznali. Dál se to již neopakovalo, děkujeme, že si dotyčný uvědomil, že tohle se nedělá. Kde je ale fenečka nám odmítl povědět.

Neustále jsme po celý rok pracovali na rekonstrukci našeho azylu, mnoho času jsme věnovali zachraňování týraných psů, převýchově a veterinární péči, nevěděli jsme co dřív a tak se omlouváme všem za opožděnou komunikaci.

Letos přijelo spoustu dobrovolníků na výpomoc, takže se stihlo dokončit vše rozdělané z předchozích let. Mnoho času nám zabral úklid a venčení. Bázliví psi nebyli absolutně naučení hygieně a tak vykonávali potřebu kdy se jim chtělo a kam se jim chtělo, pro nás to znamenalo několikrát za den po nich uklízet, vytírat, opravovat rozkousané dveře, několikrát každému z nás pejsci naprosto zdevastovali byt, kde s nimi spíme. Tyto psy je nutné mít po malých skupinkách pořád u sebe ve dne i v noci, mít je prostě doma, jinak se kontaktu s lidmi nenaučí, musí se venčit s vychovanou smečkou, učit se čistotnost no a než se to naučí, udělají z domu kůlničku na dříví. Ne každý by toto vydržel a byl ochotný vzdát se veškerého pohodlí a dělit se o byt s nečistotnými nevychovanými psy. Agresivní psi zase útočí, snaží se utéct, není to práce na pár dnů, ale měsíců, protože si vybíráme případy takových, které odmítli i odborníci a poslali majitelé rovnou na veterinu na utracení, skutečně nešlo o banální problémy, ale většinou i psy s genetickým problémem.

Náš azyl je ve starém statku, kde se nachází devět budov, pozemek má tři hektary, je tady práce ještě na několik let a to neustále. Ano, mohli bychom se přestat starat o zvířata, několik měsíců jenom shánět peníze, jezdit po akcích, potom najmout firmy a za několikrát nadsazené ceny nechat všechno opravit najednou, ale kdo by se v tu dobu postaral o všechna ta zvířata v nouzi? Když jsme často poslední volba před utracením psa, když ostatní útulky mají plno? Proto jsme zvolili tento způsob postupné rekonstrukce současně s péčí o zvířata, kdy si materiál sháníme darem, levně, práci si děláme sami a nemusíme nikoho draze platit, sem tam nějakého řemeslníka a ušetřené peníze pak investujeme do přímé péče o zvířata a nevyhazujeme prostředky tak říkajíc oknem.

Kromě práce přímo v azylu jsme se účastnili i několika akcí.

z vybraných tradičně v dubnu veletrh For Pets, kterého se vždy účastníme se stánkem a pejsky k adopci, účastnili jsme se zahradních slavností na zámku Kačina (stánek + psi k adopci), v září potom akce Sen zvířat, kde hledá mnoho našich pejsků domovy. Natáčela u nás televize do pořadu Vychytávky Ládi Hrušky, který se stal naším patronem a dlouhodobě s námi spolupracuje. Více akcí jsme v roce 2016 nestihli, protože jsme se věnovali desítkám klientů, kteří k nám přijeli na převýchovu a dělali jsme hromadné socializace, hromadné dobrovolnictví.

V roce 2016 jsme měli také dvě nepříjemné akce a to hledání dvou ztracených psů. První byla ztracená Redetka, malá fenka hned ten den kdy jela do adopce, hledání trvalo 15 dnů, kdy jsme museli celý den řešit jenom koordinaci týmu na pátrání a odchyt, letáky, neustálé hledání v terénu atd. fenku se povedlo chytit a dnes je v hromadné adopci u spolupracující paní. Na podzim se stal tento průšvih s ovčandou Arvetou, jejíž hledání nám zabralo dva měsíce a byla to jedna z nejnáročnějších akcí, kterou jsme při hledání pejska kdy měli. Článek o tom najdete v poznámkách.

Kromě toho, že se přímo staráme o zvířata, pečujeme o ně po zdravotní stránce a kompletní péče jako je krmení, koupání, stříhání, že uklízíme, opravujeme statek a všechno to, co se dá dělat přímo tady doma na statku, tak musíme stíhat i další činnosti a to jsou převozy zvířat, materiálu často hodně vzdálená místa, odvozy psů k novým majitelům, pokud si nejsme jisti a chceme vidět, kam pejsek půjde, jsou to desítky hodin strávené u internetu kdy nahráváme fotky, editujeme web, facebook, eshop, informace, články, odpovídáme na emaily, zprávy, vyřizujeme telefony, veškerou administrativní práci jako je evidence, zasílání potvrzení, dokladů, neustále se něco řeší na úřadech, shání se přes internet důležité věci pro azyl a pro opravy, shání se dobrovolníci, k tomu se musíme uživit my brigádami, prodejem, provozujeme zmíněný internetový obchod, jezdí k nám lidé na převýchovu nebo my k nim a na osobní život máme času skutečně po málu. Pak nás mrzí, když nás někdo začne napadat za nezodpovězenou zprávu, email, že jsme včas nezvedli telefon, že jsme si nestihli převléknout tričko, že jsme působili unaveně a proto zaručeně užíváme návykové látky, že nemáme uklizené věci na dvoře, nebo že jsme zapomněli nahrát fotku pejska, co zrovna dotyčný požadoval, že jsme někde neaktualizovali článek, nebo komentář, nepřijali jsme neohlášenou návštěvu ve chvíli odjezdu nebo podávání infuzí nemocnému zvířeti. Ano, občas se setkáme s nepochopením a to pak vytváří pomluvy a zášť, která nám na dobré náladě nepřidává. Je pravda, že tuto práci člověk často odnese zdravotními problémy, vyčerpáním, ztrátou přátel apod., ale vybrali jsme si toto sami, protože zvířata milujeme více než sami, rozhodli jsme se žít tady kde žijeme, protože nás nenaplňuje život ve městě mezi lidmi, zvolili jsme si sami tuto činnost, tento způsob a i když zemřeme možná dříve než ostatní, možná s většími bolestmi, tak nás ale nebude trápit svědomí a budeme vědět, že jsme pomohli mnoha tvorům ke spokojenému životu.

Chceme velmi poděkovat všem lidem, kteří nám pomáhají v celé této práci, všem dobrovolníkům, kteří si najdou čas a přijedou nám alespoň na chvilku pomoci do azylu, děkujeme všem lidem, kteří u nás strávili i mnoho měsíců a vydatně pomáhali s péčí o zvířata. Děkujeme všem, kteří nám pomáhají na akcích a s převozy. Ani bez veterinářů bychom nemohli zvířatům pomáhat. Děkujeme všem dárcům, ať už darovali cokoli, to všechno dohromady je neocenitelná pomoc! Celý náš život, náš čas a naše energie patří zvířatům, kterým jsme se rozhodli zasvětit život na vždy a dokáže nás moc potěšit, když celé toto břemeno neneseme na zádech jen my sami, ale najdou se lidé, kterým nejsou zvířata jedno, kteří chápou, že jen pár osob se nedokáže o všechno postarat bez pomoci druhých a i když jsme ten hlavní motor celé této práce, všichni pomocníci jsou naší nedílnou součástí.