Kauza Mostky u Kaplice – 90 psů

Únor 2010

Každý, kdo televizi viděl reportáž z Mostek u Kaplic, kde zůstalo po zemřelém majiteli šedesát psů, se musel zděsit nad tím, jak daleko může dojít nezodpovědný chov psů, který přesáhl všechny možnosti majitele.

Informace o této kauze se prvně objevily v reportáži TV Nova a později i na internetu. Jednalo se o šedesát psů plemene husky a jejich kříženců. Policie našla jejich majitele, který se několik dní neozýval svému známému, mrtvého. Na místě byli někteří psi v tak zoufalém stavu, že sedm z nich musel veterinář utratit, několik mrtvých psů vytahovala policie zpoza vraků aut, které se taktéž na pozemku nacházely. Zbylí psi byli vyhublí, uzavření v nedobytných ohradách a klecích bez dveří a jiného přístupu. Asi dvacet psů pobíhalo volně po okolních lesích. Část psů byla uvázána na řetězech – policisté z Kaplice psy vysvobozovali a řetězy zarostlé do krku jim vyjímali a ošetřovali vážná poranění. Několik štěňat bylo ihned převezeno do útulku v Českém Krumlově. S ostatními psy nebylo možné nijak manipulovat až do doby, než proběhne dědické řízení a pozůstalí se vyjádří, zda se dědictví zřeknou, či ne. Do té doby se o psy staralo město Kaplice, dodávalo jim pravidelně krmení, vodu a zajistilo jejich ošetření. Kromě psů byli na místě ještě koně a skot.

Na tuto kauzu nás upozornili lidé, kteří se dotazovali, zda se budeme v této akci angažovat, a nabízeli svou pomoc. Zprvu jsme se domnívali, že náš zásah nebude potřeba, jelikož vše je v rukách města a pozůstalých zemřelého, nicméně přesto jsem za pár dnů zavolala městský úřad v Kaplici, abych zjistila, jak situace vypadá, a případně nabídla pomoc. Dozvěděla jsem se, že se čeká na ukončení dědického řízení a vyjádření pozůstalých, do té doby psi místě zůstanou. Následovalo několik dalších telefonních rozhovorů přímo se starostou a jeho zástupcem, kteří byli z celé situace zoufalí. Zkontaktovala jsem i dceru zemřelého majitele psů, která mi poskytla podrobnější informace včetně té, že se dědictví musí zříci kvůli dluhům po otci. Ve všech dalších krocích nám velmi pomohla, abychom psy mohli vysvobodit co nejrychleji. Za to jí velmi děkujeme.

Po chvíli mi bylo jasné, že pokud se do kauzy nevložím a nezačnu pro psy ihned shánět pomoc, nikdo jiný to neudělá. Byla jsem v denním kontaktu s odborem životního prostředí v Českém Krumlově, ani tam však nevěděli o skutečných zájemcích nebo dalších osobách, kteří by byli ochotní pomoci s umístěním psů a tak nezbývalo než se snažit sehnat místa pro pejsky v útulcích a u našich dobrovolníků. Měla jsem o psy velký strach, chtěla jsem jim pomoci a dostat je do bezpečí, vysvobodit z klecí, řetězů a zajistit jim jak ošetření, tak socializaci a umístění k hodným lidem. Ale jak mohu sama pomoci šedesáti psům? Kam s nimi? Co dál? Neustále jsem nad celou situací přemýšlela. Po dohodě s dcerou zemřelého majitele a úředníky z města Kaplice jsme se pokusili uskutečnit první záchrannou akci, resp. se spíše na vlastní oči přesvědčit, jak to na místě vypadá a v jakém stavu psi jsou. Do Mostek jsme se vydali s několika milovníky zvířat z celé České republiky. A zde je nutno poděkovat naší dobrovolnici Tereze, se kterou jsme vyrazili z Prahy, panu Nedorostovi z Českých Budějovic, který byl ochotný převézt pejsky do útulku v Maršovicích, dobrovolnicím z útulku Žim, které neváhaly přijet pomoci z velké dálky, Katce a jejímu bratrovi Vildovi, kteří přijeli pomoci až z Jičína a také Magdě – dceři zemřelého majitele a jejímu příteli, kteří s námi strávili v Mostkách celou noc. Do Mostek jsme dorazili po 19 hodině večer. Sešli jsme se poprvé u benzínové pumpy, abychom si ujasnili situaci. Byla tma a velká zima. Po chvilce jsme se vydali na místo. Upřímě, nečekala jsem ani zdaleka to, co následovalo! Před námi se rozprostíralo pole o rozloze cca 400 m² a k nám se seběhla dvacetičlenná smečka hladových a štěkajících psů. Všude byl slyšet psí štěkot a vytí, z lesů zoufalý pláč vyděšených psů, kteří nechápali, kdo to za nimi přijel a proč. Štěkot psů se ozýval i z vraků aut, které sloužily jako psí příbytky. Z kotců se na nás dívali psi a štěkali. Smečka vítacích psů brzy pochopila, že se jedná o vítanou návštěvu s buřty a piškoty. Všichni jsme byli šokováni z toho množství psů, kteří na sebe nenechají sáhnout, natož se nechat odvézt. Nevěděli jsme si rady. Magda nám ukázala všechny kotce a také cestu, kterou jsme se k nim mohli dostat. Terén byl poměrně složitý, navíc areál předěloval potok bez lávky. Většina kotců byla na louce za potokem. Začínalo mi být jasné, že tohle opravdu jednoduché nebude. Pokoušeli jsme se odchytit pejsky a dostat je do aut. Dobrovolnicím ze Žimu se naštěstí jedna fenečka usídlila v kufru auta a chtěla jet dobrovolně. Další štěně jsme vysvobodili z kotce, kde byly čtyři feny, štěně bylo pokousané, utiskované a vystrašené. Kotec nešel nijak otevřít, feny na nás přes pletivo útočily a přitom stále kousaly do štěněte. Ve třech se nám pak povedlo pletivo na okrajích rozevřít a štěně vytáhnout. Vyděšený chudáček se mi tiskl v náruči. Hned jsem ho odnesla do auta, kde si spokojeně lehlo. Je to pětiměsíční bílý pejsek, nyní Leonek. Dále pak Terka z kotce vytáhla ještě mladou fenečku s kožními problémy, která byla také pokousaná od větších fen. Také moc hodné zvíře, které odjelo do Jičína s dobrovolnicí Katkou, rovnou k novým páníčkům. S Magdou se nám pak povedlo chytit její nejmilejší fenečku Lídu, která stále volně okolo autobusu, kde skonal její páníček. Byla na něj velmi fixovaná. Roční fenečka je milé a mazlivé zvíře, ale když jsme ji chytali, velmi se bála a do auta jsme ji museli odnést v náručí se svázaným čumákem. Lída jela s námi do Prahy.

O něco těžší bylo vysvobodit tři bílé psy z ohrady, která neměla dveře. Přelézali jsme prkenné hrazení s pletivem, tito pejsci byli přátelští, skákali, kňučeli a vyloženě se dožadovali pozornosti. Jednalo se o dvě feny a pejska, také cca roční. V ohradě je nebylo těžké chytit, byli jen vyděšení, ale nikoliv agresivní. Přesto se báli dotyku lidské ruky, takže jsme je museli poměrně pevně fixovat a podávat si je přes ohradu. To bylo velmi náročné, ohrada byla vysoká, pejsci těžcí a pomocných rukou málo, protože zbytek dobrovolníků zachraňoval pejsky na druhém konci louky. Já, Terka a pan Nedorost jsme se u toho hodně nadřeli, přičemž škrábance a pomlácené nohy nepočítáme. Když byl i třetí pejsek v autě, šli jsme vysvobodit fenečky z vedlejšího kotce. Ty byly hodně bojácné a do kotce jsme se dobývali asi půl hodiny. Nebýt hrubé mužské síly, ani by se nám to nepovedlo. Terka vysvobodila další fenečku. Ta pak spolu se třemi milými běloušky a panem Nedorostem odjela do maršovického útulku u Benešova. Dvě zbylé fenečky z kotce odjely do útulku Žim. Čtvrtou fenečku se vytáhnout nepodařilo, protože se tolik bála, že Terce prokousla ruku, museli jsme ji tam nechat.

Nejtěžší byla záchrana fenky Babu. Vyhublá kostřička chodila zoufale kolem plotu horního kotce. Stará fenečka už neměla sílu bránit se mladému psovi, který se ji snažil nakrýt. Půl hodiny jsme s Terkou a Katkou obcházeli okolo a hledali způsob, jak se do ohrady dostat. Nakonec jsme tam vyšplhaly po opřených prknech a skočily dolů mezi psy. Chvíli trvalo, než jsme vyděšenou Babulku chytily. Mladý aktivní pejsek nám v tomto směru hodně pomohl, neboť fence skákal na záda, a tím jí znemožnil utíkat pořád dokola. Babulka byla hodná, nebránila se. Jenže jak ji dostat přes dvoumetrovou zeď z prken, vždyť váží asi 18 kg… Terka jí uvázala na vodítko. Já jsem vyskočila nahoru na ohradu a Terka mi podala Babulku, nejprve přední packy, já jsem musela Babu povytáhnout nahoru, aby se Terka vyšplhala na prkna a podala mi ji celou. Šlo to pomalu a všechny tři jsme byly promáčené potem. Babu nevěděla, co se děje, ale ochotně spolupracovala, nemrskala se a nechala se vysadit na ohradu. Seděla jsem na prknech. Vedle mě visela Babu, k zemi to bylo dva metry a Terka stále v ohradě. Oběma rukama jsem chytla fenečku a sjela jsem po prknech dolů na zem. Ozvala se rána… a po dopadu jsem zjistila, že mám Babu na hlavě, nohy zapadlé mezi prkny, rameno zmáčklé pod trámem a Terka zjišťuje, zda jsem přežila. V jedné ruce jsem držela Babu, snažila jsem se vyhrabat zpod prken, která na mě spadla. Vylezla jsem i s Babu, ani nevím, jak se z ohrady dostala Terka, každopádně k autu přišla:-) Já jsem mezitím s Babu v náručí běžela k autu, za námi běžel Vilda a odháněl smečku zvědavých fen. S Babu jsem pak musela ještě přeskočit potok – vzala jsem fenku pod paži a skočila… Rozplácly jsme se pořádně, ale naštěstí až na druhé straně potoka. Babu jsem uložila do našeho auta, beru si ji k sobě, když už jsme toho spolu tolik zažily:-) Ostatní členové naší záchranné skupiny nechápali, proč táhnu chodící kostru, a přesto se ze mě lije pot… Babu si v autě spokojeně lehhla k Leonovi a já si lehám vedle auta do sněhu, abych si odpočinula. Za mnou se belhá Terka, seno ve vlasech, nevím, jestli jí nechybí jedna bota. Za ní vyděšený Vilda a promrzlá Katka. Zbytek piškotů rozdáme udivené smečce a jedeme domů. V žádném případě tam ostatní pejsky nenecháme, vrátím se pro ně. Konec první části…

Následuje týden stresu a bezmoci, telefonování a shánění pomoci pro zbytek psů. Díky Bohu se mi povedlo vyřídit úplně všechno a konečně se 22. 2. 2010 vydáváme na další odchyt psů, tentokrát za asistence notářky, státního zástupce, veterinární správy, zástupce starosty a městské policie. Úředníci jsou rádi, že se chceme pejsků ujmout, my jsme rádi, že naše úsilí nebylo zbytečné a pejsky se povede zachránit všechny. Paní notářka nachystala smlouvu k předání všech psů Toulavým Tlapkám, abychom pak byli zajištěni při rozmisťování psů jiným útulkům. Na pomoc jsme si přizvali útulek Lukavice, který pomáhal s odchytem a převzal si (kromě čtyř psů) všechny do své prozatímní péče. Jiné útulky jsem nevolala, aby nevznikal chaos a dohady. Tato akce byla skutečně nad síly nás všech. V poledne jsme se sešli přímo na místě. Po přivítání se a ujasnění postupu jsme začali s odchytem zbývajících pejsků. Pejsky bylo nutné odchytit pomocí tyče a většinu z nich přispat sedativy, abychom je mohli v klidu odvézt. U celé akce asistovala veterinářka z útulku Lukavice. Za Tlapky jsem tentokrát přijela pouze já s kamarádkou Zdenou. Snažily jsme se, aby mohl tým z lukavického útulku co nejdříve odjet a my také, aby se pejsci nemuseli dlouho stresovat v autech. Se Zdenou jsme po velkém úsilí odchytily do ruky mladého pejska, zřejmě bratra Lídy , a větší bílé štěně. Za pomoci tyče a sedativ jsme pak chytli všechny čtyři psy z kotce, který jsme také páčili skoro hodinu… Vyděšené a vystresované nesocializované feny se povedlo vysvobodit, stejně tak jako starého a na kost vyhublého psa, kterého jsme odvezli do našeho pražského depozita. S odbornou pomocí policisty jsme chytli malou bílou a velmi vyhublou fenečku s těžkým řetězem na krku. Lákali jsme ji na smyčku a buřty, ale bez smečky byla velmi opatrná, jednou se jí podařilo se ze smyčky vyvléknout a o to těžší pak bylo nalákat ji znovu. Naštěstí jsem ji pak chytla a fenečka je již v bezpečí v útulku v Libni, kam jsme ji se Zdenou odvezli. K ní jsme přidali ještě mladou černou fenku z horního kotce. Tým lukavického útulku pak bravurně odchytil kojící fenku, která bránila svá maličká štěňátka. V útulku je v bezpečí odkojí. Z řetězu jsem konečně odvázala staršího velkého huskyho, který na vysvobození čekal jako jeden z posledních. Do ohrady, odkud jsme prvně vysvobozovaly Babu, se museli dobrovolníci z Lukavic prostříhat, aby mohli osvobodit zbylé tři psy.

Postupně jsme všechny pejsky společnými silami odchytli. Jen několik jedinců uteklo do lesa, ale policisté se je budou snažit postupně navyknout na krmení a odchytí je. S přeplněnými auty jsme se konečně vydali na cestu domů. Všichni dobrovolníci byli mokří, promrzlí, utahaní a sedření. Do našich depozit jsme vzali ještě starého pejska a jedno vyděšené stěně. Do útulku v Libni odešly dvě fenečky, zbytek psů do Lukavic. Nyní se budeme pro pejsky snažit sehnat krmení, finance na veterinární péči a co nejrychleji nové domovy. Z lukavického útulku budeme pejsky postupně odebírat a přemisťovat do našich depozit, aby toho neměli tolik, vždyť to není tak dlouho, co se ujímali pěti psů z jičínské kauzy (viz Třicet ubohých psů z Jičína), a teď si jich přivážejí třicetdva. Skoro všichni psi jsou pokousaní, mají kožní problémy, jsou vystrašení, někteří agresivní, absolutně nesocializovaní. Každý ze psů bude potřebovat odčervení, očkování a hlavně kastraci – to vše se budeme snažit zajistit. Jako vždy tedy naléhavě prosíme o pomoc všechny, kteří mohou jakkoliv pomoci, především s inzercí pejsků, darováním krmiva, šamponů, antiparazitik, dek, pelíšků a dalších potřeb pro psy, financí na veterinární ošetření. Prosíme o pomoc i pro lukavický útulek, který bude potřebovat pomoci s úklidem kotců, socializací pejsků apod. Venčení pejsků zatím nepřipadá v úvahu, nejsou na to zvyklí, ale i každodenní úklidové práce jsou moc a moc potřeba.

Na závěr ještě jednou děkuji všem, kteří vyslyšeli moje prosby a akce se účastnili. Zachránili jste pejskům život! Děkuji kaplickým a jihočeským úředníkům za ochotu, obětavost, děkuji útulkům a dobrovolníkům, kteří se mnou pro pejsky jeli, děkuji Magdě za podporu a pomoc, když to bylo nejvíce nutné! Jsme ráda, že se povedlo akci zorganizovat a během týdne pejsky vysvobodit. Pejsci jsou nyní v bezpečí v útulcích, kde budou čekat na nové domovy – jen pro upřesnění dodávám, že ani tentokrát nebudou psi vydáváni zájemcům o chov či závody. Pejsky před předáním do nového domova necháme vykastrovat, příp. je umístíme jen s podmínkou kastrace, neboť příčinou této kauzy je opět nekontrolované a nezvládnuté psí množení, které mnoha lidem „zpříjemnilo“ několik týdnů. Je to náš věčný boj proti nezodpovědným lidem a množitelům, jejichž psi často končí způsobem podobným jako v této kauze.

Na závěr přehled rozmístění pejsků:

1. Toulavé Tlapky, Praha – 14 psů,
2. Nadace Tlapka, Žim – 3 psi, již v nabídce
3. Útulek pro opuštěné psy Maršovice, Benešov – 4 psi, již v nabídce
4. Útulek Libeň, Praha – 2 psi,
5. Útulek Psí domov Lukavice, Rychnov nad Kněžnou – 32 psů, někteří jž v nabídce

Více fotografií k tomu článku naleznete ve fotoalbu.

26. 2. 2010
U pejska Larse a většiny ostatních je diagnostikován demodex – kožní parazit, který se velmi těžko léčí. Onemocnění je již generalizované – po celém těle v obrovském rozsahu na tlapkách, krku, hlavě, na břiše a na zadní části hřbetu, na hrudníku. Doporučuje se léčba ivermectinem perorálně, dále po 14 dnech podávání pipet Advocate, Promeris. Tato léčba je velmi nákladná a vzhledem k tomu, že bude nutno tímto způsobem přeléčit takto VŠECHNY pejsky, dostáváme se do situace, kdy z našich běžných zdrojů nemůžeme tuto léčbu uhradit. Pejsky budeme léčit postupně podle financí. Moc prosíme o pomoc. Nejvíce pomůže darování pipet Advocate a Promeris, příp. virtuální adopce některého z pejsků. Nemůžeme si dovolit léčbu všech pejsků najednou. Lars je na tom ze všech nejhůř. Také hledáme dobrovolníka, který by byl schopný obepsat veterinární kliniky a požádat je o darování procházejících přípravků, případně o umístění inzerátu na nástěnku veteriny. Do dvou dnů budeme schopni spočítat, na kolik vyjde léčba jednotlivých psů a kolik/jakých přípravků bude potřeba.

27. 2. 2010
Tak celá akce dobře dopadla, i zbylých 12 pejsků bylo z Mostek odvezeno, tentokrát jsou již místa v jiných útulcích obsazená, tudíž jsme si tyto pejsky museli vzít do depozit TT. V mostkách zbyly tři psi – jenže ty chytit nepůjde, policie sice 10 psů pochytala díky uspávacím střelám, ale i tak jim to dalo zabrat. Zbývající tři psi jsou divocí a nevíme, jak na ně a hlavně – kam a co s nimi… Pokud by jim někdo dokázal pomoci, budeme pochopitelně rádi. Máme nyní co dělat s těmi psy, kteřé jsme z Mostek odvezli. Do nabídky připravujeme Leona, Lídu a Leu. Ještě to chvilku potrvá, ale budou první. Naléhavě potřebujeme krmení, taková hladová smečka už něco zbaští!

4. 3. 2010
Dali jsme si to ještě potřetí. Když jsme z Mostek odvezli 36 pejsků, domnívali jsme se, že v okolí zbylo maximálně 5 psů. Za dva dny však volali z Kaplice, že pejsků odchytli 10 a v krumlovském útulku si jich máme vyzvednout ještě 7. V lese prý zbývají ještě 3. Zděsila jsem se. Útulky jsou plné, Lukavice nemají odvoz, a co je horší, ani místo. Informace přišla v úterý 2. 3. 2010 a já jsem měla psy do konce týdne odvézt. Co teď? Tentokrát jsem propadla zoufalství, přesto jsem se snažila nalézt řešení. Zase několik hodin telefonování, psaní, uprošování. Nebudu líčit celou anabázi, nakonec to naštěstí dobře dopadlo. Velmi děkuji lidem, kteří mi pomohli a nenechali pejsky jen tak zmizet.

A tak jsme se v sobotu v 15 hodin sebrali a vyrazili jsme dvěma osobními auty do Mostek, tentokrát už potřetí a zase s jiným osazením. Na místo jsme dojeli poměrně pozdě a už byla tma, všude bahno, koleje od traktoru a nás nenapadlo nic lepšího, než do toho pole zajet. Příslušník policie Klimeš s námi na místo také dorazil, chvilku nám pomohl a pak musel na služebnu. Pan Klimeš se o pejsky VZORNĚ A S LÁSKOU staral skoro měsíc! Strávil v Mostkách celé dny a pak se dokonce našli tací, kteří mu nadávali, že psům ubližuje a chce se na celé kauze obohatit. Bylo mi ho velmi líto, tak hodného člověka jen tak nepotkáte! Má psy velmi rád, umí to s nimi a je k nim moc hodný, sám chová německé ovčáky a cvičí s nimi, u policie působí jako psovod. Jen tak na okraj připravujeme děkovný dopis, bonboniéru a zarámované fotky pejsků, které mu chceme poslat pro potěšení.

V Mostkách nás čekal kotec plný psů, pan Klimeš popisoval, jak se policisté naběhali po okolních lesích a kopcích a chytali zdivočelou smečku pomocí uspávacích pušek. Dvě štěňata přes noc někdo z kotce ukradl, policie byla sice poblíž a zloděje viděli, ale než stihli bahnitým polem přiběhnout, dvě osoby zmizely za lesem. Tušíme, kdo štěňata ukradl, a oplakali jsme je, nicméně nemůžeme nic dělat, nemáme žádné důkazy. V kotci zbyla nejdivočejší smečka a s ní se vrátil i naprosto nádherný čokoládový husky, který je vůdcem této smečky a celou dobu se schovával v lese. Jinak je to velký mazel, miluje lidi. Udal by se ihned, ale bohužel ho nemůžeme udat, dokud dokud nenajde domov celá jeho smečka, neboť bez svého vůdce by byla smečka vystresovaná a jejich socializace mnohem náročnější. Pak jsme se pustili do odchytu. V autě jsme vezli z Krumlova milou fenku Brenu, Jaru se štěňaty a jedno větší a velmi plaché štěně. Pan Klimeš nám pomohl otevřít bytelně zadrátovaný kotec. Pomocí tyče jsme chytali pejsky, bylo to dost náročné, všichni byli bojácní, kousaví a velmi rychlí a mazaní. Ve velkém kotci to nebyla žádná legrace. Jsme stále bez kousanců, mráz nám drásá tváře, je slyšet chrastění pletiva a poplašný štěkot černé feny z lesa. Jeden vyplašený pes je úspěšně chycen do smyčky a přispán sedativy. Bohužel sedativa nezabírají, psi jsou vystresovaní, a tak neseme mrskající se psy se cvakáním zubů a kňučením do auta, cestou z nás srší pot. Do aut psy rozdělujeme hlavně podle potřeb fenky Jary, aby nebyla ohrožená štěňátka, ale Jarinka je moc hodná, ostatní pejsky toleruje, štěňátka má schoulená u sebe a na nikoho nevrčí. Jediná méně bojácná je bílá fena, která asi o štěňata přišla a pomáhá Jaře kojit, nevadí jí to.

V Mostkách jsme asi hodinu. Nejvíce nám dala zabrat malá kousavá fenka, Daia ji odborně chytla na vodítko, nicméně fenka se ji pokusila pokousat přímo do obličeje, naštěstí stihla uhnout. Když jsem přiběhla s tyčí, fenka se několikrát zakousla do tyče, takže jen tuto fenu jsme chytali asi půl hodiny. Přispali jsme ji, nebylo možné se jí dotknout, naštěstí usnula, ale probrala se asi za deset minut, a to už ležela v autě a byla klidná. Postupně jsme chytli všechny psy, brodili jsme se bahnem opravdu po kotníky, psi celí od bahna, auta od bahna zvenčí i zevnitř. Byla jsem totálně ztrhaná, ale naštěstí jsem mohla ještě pracovat a nepadala jsem únavou. Jen jsem pociťovala bolesti zad a bolest v krku, asi se mi vrací horečka. Jdu si pro prášky a kapesník. Pokračujeme dál, jako Jožini z bažin se valíme do auta a odjíždíme. Do dálky se smutně koukám na dvě feny na horizontu, které nepřestávají štěkat a v duchu si říkám, že se ještě jednou budeme vrátit.

Prázdné kotce, ztemnělá louka, strašidelné vraky aut, zbytky rozkradeného stáda skotu stojí tiše na kopečku, z 23 krav zbylo asi 8, koně myslím všichni. Neotáčím se, odcházím. Jde na mě smutek. Nemám na to však čas, protože vyjíždíme rozoraným bahnem nahoru, ani jsme se nerozjeli a já už vystupuji, klekám do bahna a kaluží a roztlačuji auto, které zapadlo. Zkoušíme couvání, poslední síly, boty nechávám v bahně, auto se rozjíždí. Nastupuji, jedeme. Na kopečku auto zapadne znovu, ležíme s Daiou na břiše v bahně a tlačíme auto ze všech sil. Dobrých deset minut, rudé, zpocené, mokré, s bahnem všude kolem včetně vlasů. Daia má zničené auto, my máme auto na vyhození, nikomu to ale moc nevadí. Nic není vidět, jedeme do Kaplice. Na služebně u policie vystupujeme, aby nám pan Klimeš předal granule, které mu zbyly. Když nás s kolegou uviděl, chvilku ho přešel smutek a potácel se smíchy pěkně dlouho. Parkujeme na první benzínce kvůli myčce a osobní hygieně, všichni se sbíhají a smějí se nám. Tak dobře, aspoň zvenku je auto čisté.

Jedeme na Prahu, asi jsme zabloudili. V příkopu leží cosi chlupatého. Okamžitě zastavujeme. Sražený zajíc, beru ho do auta, nemůže se hýbat, krev nikde. Odvážíme psy do depozita a jedeme se zajícem na pohotovost. Na Libuši, ve 4.30, čeká zajíce RTG. Ukazuje bohužel zlomenou páteř, takže volíme euthanasii, celková cena je 1 700 Kč. Ach jo! Musím jít ještě do depozita nakrmit a napojit psy i kočky, do rána to nepočká, netuším, v kolik vstanu. Běžím přes pole, bahno už oschlo, ale chybí mi část oblečení, nevím, kde je, nevím, kde přesně jsem, ani co je dnes za den. Začíná svítat. V 5.40 nastupuji do autobusu a jedu na Žižkov. Spolucestující nesou moji přítomnost nelibě, otáčejí se po mně a větrají. V 6.10 jsem doma, čeká mě další úklid, venčení psa, krmení koček, vytírání loužiček po Balvanovi. Budík nastaven na 10.00, musím uklidit v depozitu na Praze 4. Pak mám v plánu jít zase spát, ale mám smůlu. Dopoledne musíme pejsky bohužel znovu odvézt do hotelu, v noci už to nešlo. Ve 13.00 mířím konečně do postele. Co je za den? Tuším pondělí, den D. Kolegové nástup, jedeme pro krmení, jedeme pro dodávku do půjčovny, pro klíče od depozita a vyrážíme večer k Sázavě do hotelu. Tam nás přivítala milá paní, jenom nechápala, jak zvládnu všechny psy sama naložit do auta. Vlček mi prokousl stehno, moje blbost, mohla jsem to čekat. Naštěstí to nebolí, jen mi zůstává velká modřina. Ve 22.00 jsme konečně v depozitu, psi dostali péřové deky, vodu, granule Eukanuba, pusu a jeli jsme domů. Ráno jedu smečku zkontrolovat, všechno je v pořádku, nic nezničili a spokojeně se usídlili ve svém novém přechodném domově. Je jim dobře a světe div se, ten bílý trouba, který mě chtěl ještě včera zakousnout, se blíží s vrtícím ocasem a chce se mazlit. Musím jim vymyslet jména. Jdu odpočívat. Ještě jsem ty bílé psy přesně nespočítala, ale vypadá to, že z mostecké kauzy máme u sebe 17 psů. A pak ještě pejsky odjinud, těch je asi 10 nebo 12.

19. 3. 2010
Štěňátko Jashica našlo nový domov, zůstalo u svých dočasných pečovatelů.

21. 3. 2010
Do nového domova jsme odvezli fenku Lídu.

30. 3. 2010
S některými pejsky chodí naši dobrovolníci na procházky do lesa nebo na pole, což již většina psů bez problémů zvládá. Dnes byla další procházka v přírodě, pejsci se nejdřív pořádně proběhli a pak už jsme se váleli u vody a užívali si sluníčka a drbání. Hlavně Lars se předvedl jako ochranářský pes:-) Když se na něj seběhla smečka větších psů s kolemjdoucím páníčkem, Lars se schoval za dobrovolníky se staženým ocasem. Jarinka byla zprvu poměrně ostražitá, ale pak se také válela na zádech a nechala se drbat. Leo byl venku vcelku hodný, což kontrastuje s tím, jak zlobí doma. Leryho nezajímaly ani kachny, ani jiná zvěř, spíš se snažil vyčmuchat nějakou dobrotu:)

3. 4. 2010
Fenečka Joryka je po poslední veterinární prohlídce zdravá, dále bude brát vitamíny a brzy půjde na očkování. První, původně plachá supina pejsků (Babulka, Jara, Lars, Leo) se již normálně venčí, zvyká si na základní povely, přivolání. Problém je se sestrami Lea a Líza, ty se stále velmi bojí a straní se společnosti. Druhá skupina pejsků (Brena, Lego, Leny, Lery, Lesan, Lexi, Livera, Ljuba) se má podle zpráv velmi dobře, u většiny psů též není problém s vycházkami. Probíhá léčba demodexe, díky velkorysým darům hodných lidí jim aplikujeme přípravky proti demodikóze. Lars je výjimečný pes pro sportovce, perfektně běhá u nohy a na povel zastavuje. Vždycky nás takto prohání okolo louky nebo rybníka. Pejsci jsou postupně již objednáni na kastrace, ale o drahocený čas se musí dělit samozřejmě s dalšími zvířátky. Snažíme se vypomáhat i organizaci, které jsme některé pejsky předali. Všechny pejsky již máme kompletně očkované, odčervené a čipované. Zatím jsme nestihli připravit fotogalerie všech pejsků. Čekáme na fotografku, která nafotí profesionální snímky v přírodě a díky tomu se na ně budou vztahovat autorská práva. Zatím nijak nespěcháme a snažíme se pejsky připravit především pro stávající zájemce s individuálními požadavky. Pokud byste chtěli pejskům pomoci, prosíme, kontaktujte nás. Potřebujeme igelitové pytle na odpad, vodítka, obojky, stopovačku (starou rozkousali), hračky, pamlsky, granule Brit, deky, hobliny, plastové kýble, štěněcí paštiky, konzervy pro dospělé psy, lososový olej Brit Care, pipety Advocate a Promeris, pytlovanou slámu za odvoz ve větším množství, vitamíny. Moc nám pomůže inzerce, možnost tisku, virtuální adopce a pomoc s venčením na větších výletech. Dobrovolnictví uvítáme na základě smlouvy. Stejně tak nám pomůže dočasné hlídání nově příchozích pejsků a současných mazlíčků, protože nám mostečtí psi zaberou hodně času a ostatní pejsci také potřebují individuální péči, zvláště když většinou pocházejí z bytu. Na závěr dodávame, že pejsci se dostali do skvělé kondice a z vyhublých tyček se stali opravdu dobře osvalení psi s krásnou srstí. Již netrpí průjmy, nekašlou a netrápí je nezhojené rány z rvaček ve velké smečce. Podařilo se nám pejsky rozdělit do několika skupin, kde si mezi sebou rozumí. Z mosteckých psů se navzdory očekávání stali milí psi, které jsme si velmi oblíbili, a to tak, že u některých dobrovolníků zůstanou jejich svěřenci natrvalo. Děkujeme všem za vstřícnost a pomoc, kterou jste pejskům poskytli. Děkujeme Alex, Daně a Zdenče za pomoc s odvozy. Děkujeme za krásné vycházky a pomoc s výcvikem Ivce, Katce, Zdenče a ostatním. Děkujeme za návštěvy Babulky a všechny dárečky pro ni. Paní Chytilové děkujeme za pomoc s inzercí, hlídáním pejsků a za dar hoblin a sena. Děkujeme všem ostatním za veškerou pomoc, kterou nám poskytli!

2. 5. 2010
Joryka z Mostek našla nový domov.

15. 5. 2010
V depozitu č. 2 v Praze čeká nyní na nový domov 6 štěňátek, potomků fenky Ljuby. Jedná se o tři holčičky a tři kluky, převážně v krémových barvách, jedno štěně je černobílé. Štěňátka jsou již závazně zamluvená: černobílý kluk odjede až do Polska do rodiny k domečku, modrooká holčička půjde do Liberce k handicapovanému člověku, další bílokrémová holčička a dva kluci jsou taktéž závazně zamluveni. Ljuba (nyní Ajka) patrně zůstane v depozitu, neboť jeho provozovatelé přišli nedávno o svého pejska a Ljuba (Ajka) jim přirostla k srdci.

17. 5. 2010
Díky rozsáhlé inzertní kampani jsou všechna Ljubina štěňata zamluvena. Děkujeme všem, kteří se do inzerce zapojili, a pomohli tak nalézt pejskům nové domovy!

21. 6. 2010
Jak se daří mostecké smečce

r. 2012 Jelikož máme nový soukromý azyl na samotě u Poděbrad, mají konečně pejsci dostatek prostoru na dožití u nás. Většinu z nich jsme již zařadili do smeček. Ponechali jsme jim jejich svobodu a nezávislost. Během dvou let se k nám dostali postupně i další psi původem z Mostek, kteří majtelům utekli nebo se jich zbavili, převzali jsme si je k nám od jiných útulků nebo soukromých osob. Jsme rádi, že smečka může u nás zůstat pohromadě. Zamilovali jsme se do jejich majestátu. Každý večer společně vyjí na smutek a památku po zemřelých přátelích, kteří svůj život v Mostkách ukončili. „Bílí vlci“ jsou jako indiáni, spojení s přírodou naplněni duchovní krásou divokých předků. Pravé šelmy s láskou a nadějí. Děkujeme všem, kteří jste pomohli tyto poklady zachránit!!! Než se jejich duše uchýlí na společnou cestu za svými předky, prožijí u nás pokračování svobodného a nádherného života ve svém původním společenství.

Další fotky s Mosteckými psy najdete např. zde:

(bílí pejsci) http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10150248452042607.326326.180624477606&type=3

http://www.facebook.com/media/set/?set=a.399357982606.177077.180624477606&type=3