Třicet ubohých psů z Jičína – listopad 2010

V rámci naší činnosti zaměřené především na pomoc týraným zvířatům jsme se dostali k dalšímu otřesnému případu týrání psů. O pomoc nás požádala zoufalá dcera majitelky psů. Majitelka musela bohužel odejít do nemocnice a o pejsky se zřejmě nebude moci již dále starat. Jednalo se o dlouholetou chovatelku psů, která však přestala zvládat péči o více jak třicítku psů a z celého chovu se stalo hnojiště se zuboženými a vyděšenými zvířaty, kde už nešlo o nic jiného než o přežití. Od doby, kdy majitelka odešla do nemocnice, se o psy začala starat velmi hodná a obětavá dobrovolnice, velká milovnice pejsků z vedlejší vesnice. Denně za pejsky jezdí, věnuje se úklidu domu, krmení i psům. Bez její pomoci by se o pejsky neměl kdo starat a nastal by problém, kam se všemi psy najednou. Dokonce nám sdělila, že obvolala všechny útulky v blízkém okolí a setkala se jen s urážkami, nedůvěrou a neochotou pro zvířata cokoliv udělat. Neváhali jsme se případu ujmout, okamžitě začít pejskům shánět nové domovy a dostat je z toho místa pryč. Vyzvali jsme veřejnost v inzerátech, mezi známými a našimi příznivci jsme rozeslali zprávy, bohužel se ozvalo jen velmi málo lidí ochotných pomoci, takže stále čekáme. Dne 27. 11. 2009 nám tedy nezbylo nic jiného než se sebrat a odjet do Jičína nafotit pejsky, dovézt krmení, odblešovadla a zhodnotit celou situaci.

Na místě to vypadalo opravdu špatně. Hned na dvorku byl velký nepořádek a psí výkaly, na okně seděla malá zbědovaná kočička. Dobrovolnice nám postupně začala ukazovat prostory domu a pejsky. Mohu říci, že jsem skutečně něco takového nečekala. Vstoupili jsme do chodby domu, všude výkaly, pootevřené dveře do místností ukazovaly nepořádek, odpadky, psí výkaly, znečištěné hadry, prostě nepořádek. Dvě tmavé místnosti, odkud dobrovolnice před pár dny vytahovala štěňata! Nikdo si neumí představit, jaká to byla hrůza, v čem se ti chudáčci narodili! Byly to místnosti pročůrané, pokálené, tmavé kumbály plné blech. Dole byly zavřené dvě brazilské fily. Pak jsme vystoupili do prvního patra po schodech pokrytých opět psími výkaly. V prvním patře byli v místnostech uzavření psi. Nejdřív jsme vešli do pokoje, kde bylo pět srnčích ratlíků. Jeden z nich byl slepý. Místnost byla opět plná psích výkalů, neuvěřitelného zápachu, ze kterého slzely oči, ubozí psíci radostně skákali a štěkali, že vidí člověka. Srst psů byla plná blech. Všude počůrané a roztrhané peřiny, mezi tím pobíhali zmatení psíci, dvě fenky se mezi sebou napadaly. Brodili jsme se hromadami fekálií do další místnosti, kde jsem jen stěží zadržela slzy.

Uviděla jsem tam něco tak hnusného, že jsem si neodpustila poznámky a v duchu jsem nadávala majitelce, která tohle všechno způsobila. V této místnosti byl zaručeně nejhorší zápach. Na zemi se povalovala několikacentimetrová vrstva počůraných a pokálených peřin a hadrů, postel byla plná psích výkalů a v rohu pod oknem tři psí trosky – jedna z nich byl dvacetiletý jezevčík, zalezlý pod bundou, vyzáblá kostra s kůží pokrytou strupy. Vedle něho něco, co kdysi bývalo akita inu, nyní vyděšená stará vychrtlá fenečka na pokraji sil, s vyrážkou a strupy po celém těle. Pro tyto pejsky se naštěstí povedlo sehnat umístění v Psím domově Lukavice u Rychnova nad Kněžnou, kde budou moci v klidu dožítí. Poslední troskou byla fenečka šarpeje Barunka, přátelská, kamarádská a veselá, bohužel také s vyrážkou a strupy po celém těle. Získala si mou náklonnost, uvažuji, že si jí vezmu k sobě do depozita a budu ji léčit, než se pro ni někdo najde.

Byla jsem ráda, když jsme přešli na další místnosti. To byla kuchyň, kde byli zavření čtyři menší kříženci a jejich pět štěňat. Byli poměrně přátelští, ale štěňata, která původně vyrůstala v katastrofálních kumbálech dole, byla tak vystrašená, že na sebe nedala sáhnout. Samozřejmě celá místnost plavala v moči a výkalech. Pak jsme se šli podívat ven, kde jsou kotce. V prvním kotci byly dvě vyděšené vyhublé dalmatinky, bály se tolik, že zalezly dozadu do boudy, když jsme se ke kleci přiblížili. Jsou tam prý zavřené už velmi dlouhou. Ve vedlejším kotci pobývá agresivní boxerka s boxerem, kvůli agresivite není možné je pouštět ven a lze je krmit pouze přes mříže. Prošli jsme bahnem a dostali se ke kotci s fenečkou zlatého retrievera a sedmi štěňátek. Ta vyběhla z kotce do bahna, aby se dostala k lidem. Fenečka je bohužel značně agresivní. Na posledním místě byl v poměrně upraveném kotci umístěn nádherný pes – zlatý retriever. Po exkurzi venku jsme se vrátili do domu a začali jsme fotit, co se dalo. Bohužel jsem si brzy zaplnila paměťovou kartu, takže čekáme na další fotky od dobrovolnice. Psíci se fotili velice špatně, byli velmi pohybliví a aktivní, pořád skákali nebo se tak báli, že se vyfotit nenechali. Proto jsou všechny fotografie nekvalitní.

Rozhodli jsme se vzít s sebou do Prahy tři koťátka, vypadala nemocně. Našla jsem je na dvorku jak vláčí suchý rohlík a hltavě ho žerou. Dvě kočičky jsme chytli hned, jednu později, když utekla do domu s ulovenou myškou. Kočičky, cca pětiměsíční, byly neuvěřitelně hladové, vyhublé a nemocné. Poté jsme šli nahoru pro štěňátka kříženců, pro dvě z nich máme zajištěné hlídání v Praze. Chytání bylo otřesné, snažili jsme se je pochytat do deky, ale štěnaťa se velmi bála. Pořád běhala mezi výkaly sem a tam, hrůzou se pokálela. Dobrovolnice pak šikovně chytla jedno z nich, které se krčilo v koutě, zdálo se mi, že není v pořádku. Druhé štěně se zuřivě a hlasitě bránilo, ale povedlo se ho chytit a rychle strčit do plastové bedny, kde se bohužel ihned pokálelo. Takhle plachá štěňátka vážně neznám. Musela si prožít peklo, chovají se jak divocí psi, kteří se v zahraničí potulují a množí na ulicích. Oproti vymazlené Rozmarýnce, kterou mám doma, je to úplně něco jiného. Rozloučili jsme se a s koťátky a štěňátky jsme vyrazili zpět do Prahy. To klidnější štěně mi spalo na klíně, to druhé celou cestu kňučelo.

Jsem z celého výletu dost šokovaná a moc mi je pejsků líto. Proč to došlo tak daleko? Jak máme nyní těmto pejskům pomoci? Kde hledat majitele pro tolik agresivních psů, kdo si vezme plachá štěňata a psy, kteří nejsou zvyklí na běžný život s lidmi? Kdo si vezme zablešená a nevakcinovaná zvířata? Možná nakrytá? Co s těmi zlými dalmatiny a boxery? Vždyť to jsou psi, kteří si lidé běžně pořizují k dětem! Tito psi si přece nezaslouží strávit život na hnoji za mřížemi ve vězení, když nic neprovedli. Jsme všichni zoufalí. Hledáme proto pejskům urychleně nové domovy u zkušených a odpovědných lidí, kteří si je po jednom rozeberou, budou se jim věnovat, vyléčí všechny zdravotní potíže, naučí pejsky věřit lidem. Takových lidí potřebujeme třicet dva, protože právě třicet dva tam těch pejsků je!

Prosíme také o pomoc s krmením – granule, konzervy, těstoviny, pečivo, to vše je moc potřeba. Péči o pejsky zajistí dobrovolnice, o to nemáme obavy, ale také se nemůže o pejsky starat napořád a dívat se, jak trpí v podmínkách, které nelze ze dne na den změnit. Pejsci potřebují každý svého pána. Všichni psi se hemží blechami, proto prosíme o přípravky proti blechám, odčervení, finanční dary na vakcinace a ošetření. Moc prosíme každého ze čtenářů o pomoc s inzerováním pejsků a hledáním páníčků pro ně. Celá záležitost je smutná a takový život v množírně si nezaslouží žádný pejsek. Takto to potom dopadne, když člověk přestane vnímat smysl pro pořádek, etické zacházení se zvířaty a péči začne odbývat možná i z finančních či zdravotních důvodů. Nás všechny to potom velmi trápí. Snažíme se všechna zvířata, která se dostanou do naší péče, vyléčit, dopřát jim ten nejlepší azyl, krmení a hlavně lásku. Trápí nás pak lidé, kteří nám svým jednáním přidělávají starosti a týrají zvířata, která jsou pak odkázaná pouze na naši pomoc. Pokud se o nich nedozvíme nebo nemůžeme zasáhnout, umírají. Bohužel víme, že tento případ není jediný a jen doufáme, že si řada chovatelů vezme ponaučení, kam až může množení psů ve velkém dojít.

Velmi děkuji dceři majitelky, která ihned reagovala a začala shánět pejskům pomoc. Děkuji i dobrovolnici, bez jejíž pomoci by byli pejsci mrtví!

Bližší informace se dozvíte především prostřednictvím našeho e-mailutoulavetlapky@toulavetlapky.cz nebo na telefonu +420 776 083 090.

Nové zájemce prosíme, aby se ozvali nejlépe e-mailem, kde jim povíme více informací o povaze pejska, stavu, zdraví a dohodneme se na termínu předání. Pejsky po dohodě dovezeme do Prahy. Předávání na místě není žádoucí, po dohodě možné u dobrovolnice doma v okolí Jičína. Upozorňujeme, že psi nejsou vakcinovaní proti chorobám, ale pouze proti vzteklině, jsou špinaví, zablešení. Nemají výcvik, nejsou zvyklí se venčit. Nehodí se do rodin, ani ke starším lidem, pouze ke zkušeným lidem spíše do kotce nebo k domu se zahradou. Budeme nápomocni ve všech směrech, aby bylo možné pejsky převzít v co možná nejlepším pořádku a s dobrým odhadem povahy. Prosíme i o dočasné hlídání v Praze po jednom, v domácím depozitu máme pak možnost pejska ošetřit, vykoupat a naočkovat. Do našich depozit se bohužel vejdou na prostřídání už jen štěňátka, pro dospělé pejsky už místo nemáme. Pokud by někdo pomohl s výcvikem pejsků, jejich socializací a péčí, možná by bylo možné i pozdější umístění do rodiny coby mazlíčka. Nyní to vzhledem k povaze nelze.

Zájemce o pomoc prosíme, aby se ozvali co nejdříve. Za pejsky požadujeme poplatek – dar (zahrnuje krmivo, veterinární ošetření), abychom se vyhnuli zájemcům, kteří by pejska nechtěli pouze za účelem pomoci. Nechceme, aby se pejsci dostali do podobných podmínek. Za štěňátko požadujeme 400 Kč, za dospělého psa 600–1 000 Kč. Pejsci nejsou určení na další chov, nový majitel se zavazuje ke kastraci nebo zabránění krytí. Není možné pejsky přebrat v krátkém čase, je nutná předchozí dohoda a termín, abychom nejeli pro každého pejska zvlášť, prosíme o trpělivost.

Krmení pro pejsky (samozřejmě i pro kočičky) můžete objednat přes www.packa.cz , stačí uvést poznámku pro Os Toulavé Tlapky, obchod Packa nám krmení dodá. Děkujeme všem obětavým lidem!

Denisa Zárybnická, OS Toulavé Tlapky
Kontakt: Občanské sdružení na ochranu zvířat Toulavé Tlapky, tel: +420 776 083 090, e-mail:toulavetlapky@toulavetlapky.cz.

Více fotografií k tomuto článku naleznete ve fotogalerii.

29. 11. 2009
Máme dobré zprávy! Pro všechny pejsky se již povedli najít dočasné nebo nové majitele, zbývají již pouze dvě dalmatinky. V depozitech, kam bude část pejsků převezena, budou postupně ošetřováni a budeme jim hledat trvalý domov. Velmi děkujeme obětavým lidem, kteří se ozývají a nabízejí svou poomoc! Odezva je opravdu velká, to jsme nečekali! Jsme rádi, že řadě čtenářů nejsou tito pejsci lhostejní. Je neuvěřitelné, že díky Vaší pomoci se mohou pejsci stěhovat již druhý den po uveřejnění tohoto článku. Další aktualizace sledujte na tomto webu. Krmivo pro pejsky můžete také zaslat přes www.packa.cz, obratem nám ho dodají, stačí uvést poznámku, že se jedná o dodávku pro OS Toulavé Tlapky. Dcera majitelky kontaktovala zároveň i OS Místo v Nové Pace. Ve spolupráci s tímto občanským sdružením se snažíme pejsky umístit. Někteří z pejsků budou k dispozici v tomto útulku v Nové Pace. Děkujeme za pomoc.

30. 11. 2009
Bohužel většina zájemců si rozmyslela adopci pejsků kvůli jejich stavu. Hledáme akutně nové majitele!

1. 12. 2009
Dnes jsme se opět vydali do Běchar, abychom předali krmení pro pejsky od nadace Irský vlkodav a několika soukromých dárců, dále jsme předali i antiparazitika. Také jsme jeli pro zlatého retrievera Ira, abychom ho v Praze ubytovali u dočasné a možná již i trvalé majitelky.Více informací z dnešního výletu.

4. 12. 2009
Na místě již nezbyl jediný pejsek, psi byli převezeni do útulku MÍSTO Nová Paka nebo do domácích depozit. Většina pejsků je již zamluvená. Srnčí ratlíci již našli všichni nový domov. Na domov zatím čekají brazilské fily, Barunka (šarpejka), Asta (zlatý retriever), Ir (zlatý retriever), mladší dalmatinka a několik dalších. Podrobné informace uvedeme později.

27. 12. 2009
Finanční dar určený pro dalmatinky jsme předali do jejich dočasného domova.