GREG – extra těžký případ
(Kauza Nemotice)
Již sedm let je u nás tento pejsek, který se k nám dostal z obrovské množírny, kde bylo přes 90 psů. Patřil mezi ty nejbázlivější větší psy, kteří tam žili od malička po tmě pouze ve stodole, neznali ani denní světlo! Stejně jako jeho brácha Grand se strašně bál, kousal, panicky zdrhal, narážel do stěn kotce, jenom v množírně jsme tyto psy chytali každého tak půl hodiny a nešlo jinak než do smyčky. Choval se jako zdivočelá zvěř bojující o život a vzhledem k tomu že má kolem 35 kg to nebyla žádná legrace. Dva roky na sebe nenechal absolutně sáhnout, nedalo se k němu přiblížit, byl schopný se umlátit strachy. Další rok už to bylo lepší, přes dobré jídlo, klidný přístup a pomocí dobrých psů, které používáme jako terapeuty se pes uklidnil a nechal na sebe sahat, vždy se skrčil v koutě, sice se počůral, stuhl, ale nechal na sebe sahat, později se nechal i vzít do náručí. Vodítko stále katastrofa. Je to měsíc, co jsme ho nechali kastrovat. Nakonec chůzi na vodítku začal zvládat, ale venku je ze všeho nejistý, cítí se dobře jenom na námých místech na pozemku a nedělá mu dobře ani přesun z jedné smečky do jiné.
Sám pro pohlazení si nikdy nepřišel a to ani do dnes, když ho ale potřebujeme odčervit, naočkovat atd. můžeme na něj sáhnout, tak alespoň stojí a ztuhne, ale již přijde očichávat lidi, nebojí se psů, dokáže i běhat za smečkou na vodítku, zvládá chodit do dveří, nebojí se už ani velké brány. Udělal neskutečný pokrok! Nikdy jsme nevěřili, že se to povede. Nikdy se na něj neozval ani jeden zájemce, vzhledem k jeho stavu a fixaci na prostředí už nad adopcí neuvažujeme, pouze za předpokladu, že by mohl mít noém domově nějaké kamaráda, na kterého je u nás zvyklý, absolutní klid, bezpečný výběh a majitele, který již takového psa měl a ví, co to obnáší.
Pokud si někdo myslí, že stačí pejska milovat a nabízet mu krmení, bohužel to tak u něj nefunguje. On se nebojí protože by s ním nikdo nepracoval, je v „útulku“ a je opuštěný. U nás se zabýváme převýchovou psů, takže profesionálnější přístup se mu dostat nemohl. Lásky má u nás víc než dost stejně jako krmení. Kamarády, výběh, není nikde zavřený a nebyl jenom puštěný ve smečce, aby si dělal co chtěl. Prošel si o výchovou v bytě. Zkoušeli jsme ho do běžného života zařadit, ale když nevěří 7 let člověku, který ho denně krmí, denně na něj sahá, tak to není o špatném postupu práce, ale o tom, že už jiný nebude. Bylo u nás mnoho psů, které jsme z podobného stavu převychovali do naprostých malíčků Každý pes je jiný a každý má jinou povahu a zážitky.
